INDUKČNÍ ELEKTŘINA
Indukční elektřina je zdroj vysokých napětí (105 V). Její činnost je založena na elektrostatické indukci.
Indukční elektřina se skládá ze dvou plexisklových kotoučů, které mají po obvodu proužky speciální vodivé barvy. Na obrázku jsou kotouče zobrazeny jako soustředné kruhy (přední je zakreslen jako menší, ve skutečnosti mají oba kotouče stejný poloměr). Na vodivou stranu kotoučů přiléhají čtyři malé kovové kartáčky, které jsou vždy po dvou propojené tyčemi – tzv. vyrovnávači. Tyto vyrovnávače jsou na sebe kolmé. V rovině půlící úhel mezi vyrovnávači jsou umístěny dva sběrače se sacími hroty, které odsávají náboje z plošek vodivé barvy a odvádějí je do kulových konduktorů, k nimž jsou připojeny kondenzátory (tzv. Leydenské lahve).
Funkce elektřiny je podmíněná tím, že na počátku je alespoň minimálně nabita. (Běžně se ve vzduchu i na předmětech vyskytují nabité částice, ale je jich tak málo, že se neprojevují jejich účinky. Přesto se může stát, že elektřina není nabita a aby mohla fungovat, musíme ji nejprve nějaký náboj dodat - např. otřením nabité tyče.)
Přístroj se uvádí do chodu otáčením kličky, čímž se dosáhne toho, že se kotouče otáčí proti sobě. Předpokládejme, že jedna ploška P1 má kladný náboj. Když tato ploška P1 míjí plošku na druhém kotouči P2, indukuje na její přivrácené straně záporný náboj, na odvrácené straně kladný náboj (elektrostatická indukce). Když se plošky vzdálí, bude ploška P2 opět neelektrická.
Když však nabitá ploška P1 bude míjet plošku P2, zrovna když se P2 dotýká vyrovnávač, odvede se indukovaný volný kladný náboj na plošku P2'. Při dalším pohybu opustí plošky P2 a P2' vyrovnávač a náboje se oddělí.
Přijde-li záporně nabitá ploška P2' proti plošce P1', jenž se právě dotýká vyrovnávače, odvede se volný záporný náboj na plošku P1'' a na plošce P1' zůstane po opuštění vyrovnávače pouze kladný náboj. Byla-li P1' již předtím kladně nabita, zvětší se její náboj.
Takto opakovaným postupem náboje plošek stále rostou. Polovina plošek mezi vyrovnávači je vždy na každé desce stejné polarity, druhá polovina opačné polarity. Náboje jsou odsávány sběrači a odváděny do kolektorů elektřiny. Při dosažení dostatečně vysokého napětí se nesouhlasné náboje vybijí jiskrou. Leydenské láhve (válcové kondenzátory) umožňují kumulaci náboje.
Indukční elektřina dává napětí až 105 V, ale proudy jsou velmi malé – řádově 10-5 A.