FyzWeb  články
Spadla kroupa do kraje2002-10-19 

"...spadla kroupa z nebe, sáhni si, jak zebe", zpívá se v Příbězích včelích medvídků:) Jak ale kroupy vznikají a co se vlastně v atmosféře děje? Zajímavé je, že kroupy takřka nikdy nepadají nad oceánem - vyskytují se ve srážkách výhradně nad kontinenty. Oceány se ohřívají méně než pevnina a vyskytuje se nad nimi méně vzestupných proudů, které jsou pro vznik krup jedním z nejdůležitějších faktorů. Kroupy mají na řezu vrstevnatou strukturu střídajícího se krystalického a amorfního ledu. Často také mají nepravidelné tvary a hrbolatý povrch. Jejich typická velikost se pohybuje okolo 1cm, ale mohou se objevit i sedmicentimetrové kousky.


V oblacích (stabilní útvary složené z vody v plynné, ale hlavně kapalné a pevné fázi) vznikají z teplotních a tlakových rozdílů vzestupné proudy o rychlosti až desítky metrů za sekundu, které vzhůru unášejí kapky i ledové krystalky. Vzestupný proud nakonec kapku čí ledovou částici již neunese, a ta padá mrakem, přičemž na sebe postupně nabaluje další kapky (které zvětšují původní kapku nebo na vznikající kroupě namrzají). Kroupy jsou tedy ledová zrna, které vypadávají z mraků, neboť se pro svou velkou hmotnost již neudrží ve vzestupných proudech.


Opravdu velké kroupy vznikají opakováním procesu pádu ledové částice, namrzání okolních kapek (případně též tání celé kroupy v nižších částech mraku) a opětného vzestupu kroupy. Důležitou roli hraje též nedostatek krystalizačních jader - místo mnoha menších krup jich pak vzniká méně, zato větších. Naše obrázky vznikly u obce Malá Hraštice v Brdech v květnu 2002 při krásné odpolední bouřce. V napadaných kroupách jsme se téměř brodili, ochladilo se a v jindy teplý večer se objevila mlha. Tato hromada krup nám dokonce vydržela až do rána!


Stránky věnované kroupám - včetně fotografií opravdu velkých kousků (anglicky kroupa = hailstone):

Literatura: Nápaditá fyzika, Z. Kluiber a kol., ARSCI, Praha 2000

Autorem článku je Jiří Kvita.





Doporučit článek

Od:
Komu:
Antispam: