V lednu jsem měl k dispozici na vyzkoušení hlukoměr (konkrétně Vernier SLM-BTA). Jelikož jsem do té doby pojem hluk vnímal spíše intuitivně a toto byla konečně příležitost udělat si představu o reálných hodnotách hluku okolo mne, neváhal jsem a začal měřit. Ze všeho nejdříve jsem změřil "ticho". V ložnici, kde jsem svými smysly neregistroval žáný rušivý hluk jsem naměřil 33,3 dB.

Moje další cesta mířila na záchod. Měřím "spláchnutí" a ukazuje se, že záchod je docela hlučný - přes 75 dB.

Hlučné je ale i následné napouštění nádržky - 68 dB.

Začal jsem přemýšlet o dalších zdrojích zvuků a tedy i hluku. První mne napadlo zvonění mobilního telefonu. Zde jsem naměřil 73,1 dB (stařičký, ale stále dobře fungující Siemens A35).

Následně jsem si vzpomněl na vysavač. Ten hlučil na úrovni přes 86 dB (ETA Baggin 2000 W na plný výkon) a stal se tak absolutním vítězem mého domácího měření.

Moje další kroky vedly k oknu. Je větší rámus doma nebo venku? Nejprve měřím před oknem (tedy doma)... 36 dB znamená relativní ticho.

Pak otevírám okno do ztichlého sídlištního vnitrobloku a rázem jsme o 10 dB výše, na 46 dB. Přitom to vypadá, že se venku nic neděje, nic konkrétního zde nehlučí. Je nedělní podvečer a nikde ani živáčka.

Měření opakuju na druhé straně domu. Opět nejdříve vevnitř... 34,8 dB.

A jakmile otevřu okno, je mi jasné, že zde to bude podstatně více - naměřil jsem 55,6 dB. Zde je rozdíl už znatelně slyšet a jednoznačně rozeznávám i hlavního viníka - automobilovou dopravu na přilehlé silnici.

Doteď jsem mohl použít prakticky libovolný hlukoměr, nyní však využiju užitečné vlastnosti hlukoměru Vernier SLM-BTA, totiž možnosti připojit jej k datalogeru LabQuest. To mi umožní sledovat časový průběh hladiny hluku během nějaké činnosti. První, co mne napadlo, bylo, jak asi hlučím při sprchování. Připojuju tedy hlukoměr k LabQuestu a hurá do sprchy...

A zde je naměřený graf:

Lze na něm dobře rozeznat fázi svlékání (35-45 dB), sprchování (okolo 70 dB) a utírání + oblékání (mezi 40 a 50 dB). Celá procedura mi zabrala necelých 720 sekund, tedy asi 12 minut.

Dále jsem se rozhodl proměřit hlučnost rychlovarné konvice...

Na grafu lze dobře rozeznat cvaknutí při zapnutí ("pík" okolo 65 dB). Nejprve se voda ohřívala téměr neslyšně, pak ale začala hučet až k úrovni 75 dB. Těsně před varem se trochu ztišila (okolo 65 dB). Následuje druhý "pík" zachycující cvaknutí při vypnutí konvice a postupné ztišování, jak se voda přestává vařit a pomalu chladne.

Vsuvka pro příznivce fyzikálních úloh: Z grafu lze vyčíst, že jsem vodu ohříval od 5. do zhruba 105. sekundy, tedy přibližně 100 sekund. Jmenovitý příkon konvice je 2000 W, voda měla na začátku pokojovou teplotu. Kolik vody jsem v konvici uvařil?

No a pomalu se dostáváme k poslednímu měření - jak hlučí peroucí pračka. Opět využijeme propojení hlukoměru s LabQuestem.

Jelikož i ten nejrychlejší prací program trvá desítky minut (já zvolil padesátiminutový), byl výsledný graf na displeji LabQuestu dosti stísněný a nebyly vidět jednotlivé detaily. LabQuest sice umožňuje udělat výřez grafu a ten zvětšit, to se mi ale zase nehodilo pro publikování celého grafu zde na FyzWebu. Využil jsem tedy možnosti připojit LabQuest pomocí USB kabelu k počítači a nahrál jsem si naměřená data do programu Logger Lite (dodává se s LabQuestem). To mi umožnilo roztáhnout si graf na podstatně větší plochu svého monitoru.

Na grafu lze rozeznat fázi praní a 2 značně podobné fáze máchání + ždímání. Úplně "na konci" grafu je pak krázně vidět cvaknutí časového zámku dvířek pračky.

A tímto moje dnešní měření končí. Napadaly mne sice v průběhu experimentování další a další nápady (například proměřit závislost hluku rychlovarné konvice na teplotě ohřívané vody - i to by po připojení teploměru k LabQuestu s hlukoměrem bylo celkem snadné), ale to už nechávám na jindy či ještě lépe pro někoho jiného. Nejen fyzikou živ je člověk, a tak se jdu věnovat svým blízkým.

Krásný zimní večer přeje všem čtenářům Jakub Jermář, autor tohoto "fotočlánku".