Rozsvítí se žárovka nebo nerozsvítí?
O tom, zda sklo vede elektrický proud nebo ne, se přesvědčíme pokusem, kde sklo bude tvořit část vedení v obvodu:
Pomůcky: skleněná trubička, dvě kovové tyčinky, U jádro lístkové, krátké jádro lístkové, upínací zařízení, cívka 1 200 závitů, cívka 12 000 závitů, dvě Holtzovy svorky, spojovací vodiče, lihový kahan, zápalky, žárovka 230 V/25 W
Při demonstraci s reálnými pomůckami dbejte zvýšené opatrnosti - nebezpečí úrazu vysokým napětím!!!
Prohlédneme si zapojení. Transformátor tvoří primární cívka o 1 200 závitech a sekundární cívka o 12 000 závitech. V sekundárním obvodu připojíme k cívce Holtzovy svorky a měděné tyčinky s navléknutou skleněnou trubičkou a sériově k tomu žárovku. Primární cívku připojíme k síťovému napětí 230 V.
Díky transformaci nahoru je v sekundárním obvodu vysoké napětí (U = (12 000/1200)×230 V = 2 300 V). Přesto v sekundárním obvodu proud neprochází (žárovka se nerozsvítí). Když trubičku zahříváme lihovým kahanem, pozorujeme, že po určité době začnou uvnitř skla běhat „jiskérky“. Obvodem prochází proud (i přes sklo!) a žárovka se rozsvítí, tj. sklo se stalo vodičem.
Vysvětlení:
Mezi elektrolyty (kapaliny vedoucí proud) patří roztoky kyselin, zásad, solí a také taveniny. Vzhledem k tomu, že sklo je přechlazený roztok, začne se po zahřátí chovat jako elektrolyt, tj. povede elektrický proud.
Poznámka:
Vysvětlení pokusu není „stoprocentní“. Je to jeden náhled na zdůvodnění pozorovaného jevu. Otázkou zůstává, zda se zde neuplatňují další jevy.