Halogenové žárovky

Jak už název napovídá, jsou plněny sloučeninami obsahujícími halogen, nejčastěji to bývají bromovodík (HBr) nebo halogenové uhlovodíky (např. CH₃Br, CH₃J, CH₂Br₂, CHBr₃). Tyto sloučeniny se v horké části žárovky rozkládají a uvolní se z nich halogen. Atomy wolframu, které se uvolní zvlákna, se dostávají ke stěně baňky, kde je nižší teplota. U obyčejné žárovky by se wolfram usadil na skle, ale v halogenové žárovce se naváže na halogen. Vznikne halogenid wolframu, který se díky difúzi dostává zase zpět kvláknu, kde se opět rozloží. Atom wolframu se usadí zpátky na vlákno a halogen difunduje ke stěně baňky a může opět reagovat. Nepoužívají se samotné halogeny, protože v tomto případě by se wolfram neusazoval přímo na horká místa, odkud byl odpařen, ale na trochu chladnější místa na konci vlákna a v blízkosti podpěrek. V místě přichycení vlákna pak může být teplota tak příznivá, že se wolfram začne opět slučovat s halogenem z vlákna, a tím ho ještě víc naršuje. I kdyby se zamezilo porušení konců vlákna, pokud se wolfram neusazuje na teplejší místa, odkud byl uvolněn, životnost žárovky se neprodlouží. Pokud se však použijí sloučeniny halogenů, pak je přítomen potřebný halogen na halogenový cyklus, uvolněný vodík cyklu nijak neškodí a uhlík se navíc slučuje se zbytkovým kyslíkem a především nedochází k narušování chladnějších částí vlákna. Při nižších teplotách se totiž tato sloučenina nerozkládá a wolfram se vrací na teplejší místa vlákna odkud byl uvolněn. Halogenové žárovky dosahují teploty až 3 200 °C, více už teplota vlákna příliš zvýšit nejde, protože teplota tání wolframu je 3653 °C.