Dne 18. března zemřel v Colombu na Srí Lance ve věku 90 let popularizátor vědy, autor sci-fi a vizionář sir Artur Charles Clarke.

Clarke se narodil 16. prosince 1916 v Mineheadu v jihozápadní Anglii jako první ze čtyř dětí farmáře a telegrafistky. Jako žák gymnázia začal psát fantastické povídky a od dětství se zajímal o techniku, vědu a hlavně astronomii. Po ukončení Huishova gymnázia v blízkém Teutonu z finančních důvodů v dalším studiu nepokračoval a odešel do Londýna, kde začal pracovat jako účetní revizor na ministerstvu školství a rozhodl se pro dráhu profesionálního spisovatele.

Literární plány mu zkřížila druhá světová válka. Vstoupil do RAF jako letecký mechanik, později sloužil jako instruktor pro práci s radarem. Ke konci války napsal a publikoval dva významné články, díky nimž se stal známým ve vědeckých kruzích. První z nich, Mimozemské přenosy (Wireless World, říjen 1945), popisuje tehdy revoluční myšlenku jak pomocí tří družic na geostacionárních drahách zajistit celosvětový příjem televizního signálu. Na nápadu nevydělal, protože pro jeho patentování by potřeboval britských zákonů dva fungující exempláře.

Geostacionární oběžná dráha, dodnes někdy nazývaná „Clarkova oběžná dráha“, je dráha, na níž se družice jeví pozorovateli ze Země jako nehybná. Musí se tehdy pohybovat 1. kosmickou rychlostí v rovině rovníku a mít stejnou úhlovou rychlost jako Země (viz obr. 1). Velikost této rychlosti se mění se vzdáleností od Země a 24-hodinové oběžné době odpovídá výška 35 800 km nad rovníkem.

Geostacionární dráha - družice obíhá Zemi se stejnou úhlovou rychlostí, jako se Země otáčí. Pozorovatel na rovníku (žlutý bod) ji proto má stále nad hlavou. Zdroj: wikipedia.org

Druhý článek, Rakety a budoucnost vojenství, se zabývá spojením rakety s nukleární hlavicí a varuje před možností vzájemného zničení dvou soupeřících velmocí. Díky tomuto článku získal stipendium ke studiu na londýnské King’s College, kde vystudoval s červeným diplomem fyziku a teoretickou a aplikovanou matematiku.

Po válce v roce 1946 se stal předsedou Britské meziplanetární společnosti, jejímž členem byl od svých sedmnácti let, a začal pracovat na vývoji automatických přistávacích systémů.

Od roku 1956 žil trvale v Colombo na Srí Lance, kde provozoval potápěčskou školu. Sám se potápění aktivně věnoval, ale od konce 80. let byl následkem obrny upoután na invalidní vozík. Za zásluhy o literaturu mu byl v roce 2000 britskou královnou udělen rytířský titul.

V průběhu své spisovatelské činnosti publikoval kromě sci-fi románů také mnoho knih zaměřených na techniku a společenské důsledky kosmických letů. Jako autor beletrie se převážně zaměřoval na tzv. hard sci-fi – žánr fantastické literatury, který klade důraz na technické detaily a vědeckou správnost. Proslavil se a mnoho literárních cen získal za romány 2001: Vesmírná odysea a Setkání s Rámou. Na začátku 80. let natočil dva televizní dokumentární cykly Tajemný svět Arthura C. Clarka a Svět tajemných sil Arthura C. Clarka o výzkumu na poli telekineze a dalších paranormálních jevů.

V románu Rajské fontány se podrobně zabýval realizací orbitálního výtahu – hypotetického zařízení, které pevně spojuje těleso na geostacionární dráze (např. vesmírnou stanici) s povrchem Země. Orbitální výtah by v budoucnu mohl nahradit raketoplány. Clarke navrhuje stavbu 4 věží na různých místech planety, které budou propojeny ohromným prstencem, jenže obepne planetu kolem rovníku a poskytne lidstvu spoustu nového životního prostoru. Tento nápad nevymyslel Clarke, byl „objeven a zapomenut“ hned několikrát. Má několik technických problémů, jako jsou kolize s tělesy na oběžné dráze Země a nutnost neutralizace Coriolisovy síly, není ale nerealizovatelný.

Autorkou článku je Petra Hyklová.

Zdroje: arthurcclark.com, astro.cz, wikipedia.org