Elektromyografie (EMG) je metoda studující elektrické projevy při činnosti svalového a nervového aparátu. Záznam z elektromyografu neboli elektromyogram může poskytnout informace k diagnostice některých svalových a nervových poruch. Asi o něco známější je tzv. EKG (elektrokardiografie), zabývající se studiem elektrických projevů srdečního svalu.

První pozorování souvislosti svalové aktivity s elektřinou nevědomě uskutečnil již roku 1791 Luigi Galvani při preparování žabích stehýnek. Své preparáty tehdy věšel na kovové háčky na kovovém zábradlí. Mezi různými typy kovů háčků a zábradlí vznikalo elektrické napětí, na něž svaly žabích stehýnek reagovaly kontrakcí (stahováním) a celý preparát se v důsledku toho „škubal“.

My dnes nebudeme zabývat reakcí svalu na elektrické napětí dodané zvnějšku, ale naopak budeme sledovat elektrické napětí na svalu při jeho kontrakci vyvolané (elektrickými) nervovými vzruchy přicházejícími z centrální nervové soustavy.

Sestavili jsme si jednoduchý experiment:

Obr. 1 – celkové sestavení experimentu

Jak je vidět na obr. 1, přilepili jsme na ruku pokusné osoby elektrody a připojili je k senzoru Vernier EKG-BTA. Do dlaně jsme vložili senzor síly stisku ruky Vernier HD-BTA a oba senzory přes rozhraní LabQuest Mini připojili k počítači. Nyní již jen stačilo střídavě zatínat svaly, tj. mačkat senzor v dlani, a pozorovat, jak souvisí naměřená elektrická aktivita s funkcí svalu.

Obr. 2 – detail umístění elektrod

Obr 3. – naměřené grafy síly (červený) a elektrické aktivity (modrý) v závislosti na čase

Na grafech (obr. 3) je pěkně vidět, že kontrakce svalů kresponduje s naměřenou elektrickou aktivitou.

Autorem článku je Mgr. Jakub Jermář, měření vznikla při přípravě mateiálů pro Gymnázium Matyáše Lercha v Brně.