FyzWeb  články
Novinky Kalendář Články Odpovědna Pokusy a materiály Exkurze Výročí Odkazy Kontakty


Licence Creative Commons (Uveďte autora - Nevyužívejte komerčně - Zachovejte licenci)
Fyzikální ochrana bankovek, cenin a dokladů2014-06-12 

Při sestavování tohoto materiálu jsem vycházel především ze znalostí nabytých na kurzu rozpoznávání falzifikátů platidel v ČNB. Seznam způsobů ochrany není vyčerpávající, zaměřil jsem se převážně na prvky, které lze vyzkoušet s jednoduchými pomůckami a s českými bankovkami.

Okénkový proužek s mikrotextem

U nejnovějších českých bankovek: Jde o proužek z umělé metalizované hmoty zapuštěný do papíc9cru, široký 3 mm, který na lícní straně vystupuje vždy ve čtyřech intervalech na povrch papíru. Při pohledu na bankovku jsou vidět pouze vystupující části proužku na lícní straně, při pohledu proti světlu je proužek vidět z obou stran jako souvislá tmavá linka s prosvítajícím opakujícím se šrafovaným mikrotextem. Vystupující části mění svoji kovově lesklou barvu v závislosti na úhlu dopadu světla z hnědofialové na zelenou. U amerických dollarů (USD) od série 1996 reaguje pruh na UV záření.

  

Emblém s proměnlivou OVI barvou

U českých bankovek: Tento ochranný prvek je založen na optickém efektu. Emblém je vytištěný speciální tiskovou OVI barvou (čte se [ou ví áj], je to zkratka pro „optical variable ink"). Mění své zbarvení v závislosti na tom, v jakém úhlu se bankovka sklopí proti dopadajícímu světlu. Jelikož se jedná o barvu finančně velmi nákladnou, bývá většinou používána jen na malé ploše. Barva je výrobcem dodávána jen prověřeným ceninovým tiskárnám.

Opticky proměnlivé barvy jsou složeny z mnohovrstevných mikroskopických vloček v transparentním nosiči barviva. Pigmentové vločky fungují jako mikroskopické optické prvky provádějící selekci vlnového pásma (interferenční filtry).

 

        

 

Iridiscentní pruh

U českých bankovek: Duhově lesklý iridiscentní pruh o šířce cca 2 cm je umístěn na lícní straně blíže pravému okraji bankovky. V novější podobě je dvoubarevný, zprava vzorovaný. Při běžném pohledu na bankovku se jeví jako průhledný, při sklopení bankovky proti světlu získává barevný nádech.

Iridescentní či perleťově třpytivé barvy obsahují průhledné pigmenty v tenké vrstvě nanesené na drobné slídové vločky. Způsobují přerušení dopadajícího světla. Výsledkem jsou třpytivé, perleťově pableskující efekty spojené se změnami barvy, k nimž dochází při změně úhlu pohledu či osvětlení.

Fluorescenční tisk a efekty pod UV lampou

Bankovkový papír není (na rozdíl od kancelářského) bělen optickými bělidly, takže UV záření pohlcuje a „nesvítí" pod UV lampou.

Falešný vodoznak (jeho napodobenina) pod UV lampou často vystupuje jako tmavá kresba, zatímco pravý vodoznak na UV nereaguje, neboť je tvořen jenom různou tloušťkou papíru.

Obrazec vytištěn tzv. luminiscenční barvou je pod běžným světlem obtížně viditelný, nebo zcela neviditelný. Luminiscenční tisk je patrný pod UV lampou. Tohoto tisku bylo využito již na protektorátních bankovkách. U současných českých bankovek: V denním světle neviditelná vlákna o délce 6 mm s namodralou luminiscencí, viditelná vlákna se žlutou luminiscencí. Luminiscenci mají také některé ornamenty, číslice, texty a části portrétů. U jiných cenin se krom vláken používají i různé jiné tvary.

Pokud někdo bankovku vypere v pračce a bankovka se tak dostane do kontaktu s pracím práškem, můžou se na ní zachytit tzv. „optické zjasňujícíd prostředky", které způsobí, že bankovka bude pod UV lampou celá „svítit" (jako by byla celá potištěná luminiscenční barvou). 

Fosforeskující barva

Jde o obdobu fluorescenčního tisku, jen s tím rozdílem, že fosforeskující barva vydává vlastní záření i tehdy, když už není vystavena vnějšímu záření.

Fotochromatická barva

Fotochromatická barva mění svou barvu při vystavení UV světlu. Je-li zdroj UV světla odstraněn, barevná změna po určitou dobu přetrvává, a poté se barva navrátí do svého původního stavu. Od listopadu roku 2000 ji používají Estonsko a Malta na svých cestovních pasech.

Metamerické barvy

Dvojice chemicky odlišných barev, které lze obtížně rozeznat jednu od druhé v jednom druhu osvětlení, ale v jiném druhu osvětlení nebo při pohledu přes filtr (obvykle červený) vykazují značný barevný kontrast.

Speciální ceninový papír

Pro tisk bankovek se používá speciální bankovní papír, který se od běžně používaného papíru liší silou, strukturou i zabarvením. Tento papír musí mít větší pevnost a pružnost, musí být odolný vůči rozlámání při prohýbání i proti natržení. Současně české bankovky jsou tisknuté na „přírodně zbarveném" papíře (při výrobě není barven). To znamená, že papír není čistě bílý, ale má velmi slabý, světle okrový nádech. Rozdíl mezi bankovkovým a kancelářským papírem poznáte snadno po hmatu.

Pokusy o mikrotisk v obyčejné domácí tiskárně

Mikrotiskem nazýváme plochy drobných písmenek, které se z dálky jeví jen jako barvená plocha. Pokud je bankovka naskenována a následně vytištěna na domácí tiskárně, ztratí mikrotisky své jasné kontury.

Nutno dodat, že nejnovější skenery a tiskárny už umožňují tak velké rozlišení, že se mikrotisky zdají být na první pohled v pořádku a teprve při pohledu zblízka či se zvětšením (např. hodinářskou lupou) se ukáže, že písmenka nemají rovné a jasné obrysy a jsou tvořena řadami teček (bodů).

Polarizace světla („pole" [poul] efekt)

Zobrazení prvku, u kterého je využitý „pole" efekt, se mění při pohledu přes polarizační filtr, se kterým se otáčí.

Tento ochranný prvek se vyskytuje u metalizovaných okénkových proužků na novějších českých bankovkách. Při pohledu přes filtr se na nich objeví černé pruhy.

Na kurzu rozpoznávání falzifikátů v ČNB jsem se setkal se záhadným šedivým průhledným materiálem, kterému lektor říkal „pole" tester. Když jsem se skrz něj podíval na okno, ve kterém se odrážela budova z druhé strany ulice, a otáčel jsem s ním, obraz budovy slábl, až nakonec zmizel. Tak se ukázalo, že onen tajemný „pole" tester je prachobyčejný polarizační filtr. Při odrazu od skleněného okna se totiž světlo částečně polarizuje.

Hologram

Jedná se většinou o mnohovrstvou pokovenou fólii, na níž je laserem vypálen určitý motiv. Je aplikována do papíru nebo plastu, aby nemohla být bez viditelného poškození oddělena od svého podkladu. Obrazce na hologramu jsou často složitě sestaveny (někdy i s pomocí počítače) tak, aby vytvářely nejrůznější efekty (změny barev, kontrastů, „3D" obrazy atp.). Přestože je hologram těžké v domácích podmínkách napodobit, padělatelé v Hong Kongu si s ním umí docela dobře poradit.

Magnetické prvky

Inkoust dolarových (USD) bankovek obsahuje magnetické pigmenty, což lze zjistit vhodnými senzory (používají se např. v počítačkách a třídičkách bankovek). U některých bankovek jsou sériové čísla (většinou černá) tištěná inkoustem obsahujícím magnetické pigmenty.

Elektrická vodivost

Některé prvky bankovek mohou být elektricky vodivé, třeba díky speciálnímu vodivému inkoustu.

Infračervené záření

Na bankovkách se někdy používají speciální barviva, která jsou rozpoznatelná v infračerveném spektru. Jejich použití na bankovce se někdy označuje jako „metamerie".

Na černo-bílé fotografii pořízené například foťákem s infračerveným filtrem (který pohlcuje viditelné světlo a nechává procházet jen infračervené záření) jsou vidět bílá místa, která infračervené záření odrážení, a černá místa, která ho buď propouštějí, nebo pohlcují.

Metamerii používají všechny české bankovky a eura, z USD jen některé bankovky (od roku 1999 od $10 výše, přičemž $20 už ji měla od roku 1996). 

http://www.papirovaplatidla.cz/informace/ochranne-prvky/infracervene-svetlo

Mince - různá magnetizace

Mince jsou často vyráběny z feromagnetických materiálů (například stříbrolesklé české mince jsou z poniklovaného železa), takže značně zesilují magnetické pole a v přítomnosti jiného magnetu se samy stávají magnety.

Magnetizace mincí může být různě silná. České mince mají celkem silnou magnetizaci, naproti tomu jednoeurové a dvoueurové mince mají magnetizaci velmi slabou. Padělky těchto eurových mincí se někdy poznají podle velmi silné magnetizace, kterou jejich pravé protějšky postrádají.

IQ dot

Jsou to plastové tečky o velikostech 100 až 400 mikrometrů. Mají určitý definovaný tvar a speciální povrch, rozeznatelné jsou pod mikroskopem. Mohou být přimíchávány do různých materiálů, jako jsou plasty, papír, barvy, laky, apod.

Termochromické barvy

Zvláštní typ barvy, která oboustranně mění svůj barevný odstín vlivem různých teplot.

Reagentní barvy

Speciální barvy v různých odstínech, citlivé na rozpouštědla, reagující rozpíjením do okolního papíru. Detekují tak manipulaci s rozpouštědly zejména u označovaných jízdenek.

Anti-Stokesova barva / up-convert ink

Jde o materiál aplikovaný do hmoty papíru nebo tiskem, vykazující unikátní optické vlastnosti. Reaguje na infračervené záření o vlnové délce 980 nm. Při osvitu materiálu laserovým detektorem s touto vlnovou délkou se aplikovaný prvek intenzivně „rozsvítí".

Laserová perforace

Laserem se do ceniny nebo dokumentu vypálí otvory různé velikosti a tvaru.

U perforace dokladů se vytvářejí typické rozlišovací znaky:

  1. stopy po vypálení kolem okrajů otvorů

  2. chybějící zdvižené hrany kolem otvorů na zadní straně papíru

  3. kuželovitě se zmenšující rozměry perforovaných otvorů v knižním bloku při pohledu zepředu dozadu

Laserové gravírování

Jde o gravírování (strojové rytí) obrazců a textu do plastových laminátů nebo karet pomocí laseru. Během samotného procesu laserového gravírování dochází k zápisu údajů prostřednictvím zčernání (zuhelnatění) na laserový paprsek citlivých vrstev (PVC či polykarbonát). Hloubku účinků laseru lze libovolně nastavit. Tak zvané „vnitřní gravírování" (gravírování jedné z vnitřních vrstev): zčernání ve spodních vrstvách skrze transparentní krycí vrstvy (necitlivé na laserové záření). Používá se také tzv. vystouplé („hmatatelné") gravírování.

 

Další užitečné odkazy:

  • diplomová práce "Ochrana bankovek proti padlání" (PDF)

  • bakalářská práce na téma "Identifikace optického zjasňujícího prostředku na textilních materiálech pomocí fluorescence" (PDF)
  • diplomová práce "Sorpce a desorpce opticky zjasňujícího prostředku vlákennými strukturami" (PDF)

 

Autorem článku je Martin Hrdlička.





Doporučit článek

Od:
Komu:
Antispam: