FyzWeb články |
||||
Severní polokoule Saturnova největšího měsíce Titanu je poseta jezery metanu, tvrdí planetární geologové z USA i Evropy. Existence metanových jezer může znamenat, že na měsíci probíhají cykly vypařování, kondenzace a dešťů a metan zde tedy hraje podobnou roli jako voda na zemi. Přestože je atmosféra Titanu složena především z dusíku, je zde přítomno též malé množství metanu (asi 1,6%). Protože však tento metan měl být už dávno rozložen působením slunečního záření, astrofyzikové se domnívají, že si Titan nějakým dalším procesem doplňuje jeho zásoby. Protože dosud chyběl důkaz, že se na povrchu měsíce nacházejí usazeniny bohaté na metan, panovala domněnka, že se metan může nacházet jedině v podzemí. Ellen Stofan z University College London ve Velké Británii a její kolegové z USA a Evropy mají jinou teorii. Důkladná analýza radarových dat pořízených 22. 6. 2006 sondou Cassini (NASA) při těsném průletu kolem Titanu potvrdila, že tmavé skvrny na severní polokouli Titanu jsou opravdu metanová jezera. Podle vědců jsou jezera doplňována řekami, deštěm a také ze zásob metanové „spodní vody“. Jinými slovy, zatímco existence podzemní zásoby metanu je stále možná, metan se vyskytuje na povrchu Tetanu zcela jistě a pravděpodobně je toto výsledkem metanového cyklu, který udržuje metan v atmosféře. Velikost jezer se pohybuje mezi 3 až 70 km v průměru. Některá se jeví zčásti vyschlá (tzn. nemusela být naplněna zcela nebo již v minulosti se mohla částečně odpařit), zatímco jiná jsou zaplněna kapalinou. Měnící se stav naznačuje, že jezera na Titanu mohou být pouze dočasná. Příkré okraje některých jezer ukazují na vysychání nebo prosakování podzemní kapaliny, neohraničené okraje zase ukazují na odtok kanály na povrchu nebo pod měsíčním povrchem. Další jezera zase svým tvarem připomínají rozvodněnou řeku. Zatím není známa délka trvání těchto periodických změn. Pravděpodobně však budou vázány na dobu oběhu Titanu kolem Saturnu (29 let). Na polokouli, kde je nyní zima, se díky metanovým dešťům tvoří jezera, na letní polokouli se jezera zmenšují nebo zcela vysychají. „Máme radost, že kromě Země známe další těleso ve sluneční soustavě, na kterém probíhá aktivní oběh kapalin,“ řekla Stofan. „Studiem tohoto bezpochyby komplexního systému nám pomůže porozumět klimatickým procesům.“ Diskuse o Titanu ještě nekončí, výzkumná mise sondy Cassini stále pokračuje a fyzikové se ještě mohou dočkat dalších překvapení. Zpracováno podle článku serveru PhysicsWeb a informací z článku na serveru www.astro.cz. Zpracovala P. Hyklová. |