Velmi těžké hvězdy vznikají podobnou cestou jako jejich méně hmotné protějšky, soudí astronomové využívající radioteleskop VLA (Very Large Array).

Aby objasnili záhadu vzniku obřích hvězd, využili vědci radioteleskop VLA v Novém Mexiku ke studiu mladé hvězdy G24 A1, která je dvacetkrát hmotnější než Slunce a nachází se ve vzdálenosti přibližně 25 000 světelných let.

Podle teoretických předpokladů jakmile vznikající hvězda dosáhne desetinásobku hmotnosti Slunce, intenzivní radiace z jejího jádra zastaví další růst. To znamená, že sice rozumíme procesům vedoucím ke zformování menší hvězdy relativně dobře, totéž ale nemůžeme říct o obřích hvězdách.

Není známo, zda obří hvězdy vznikají podobným způsobem, jako méně hmotné hvězdy, anebo se zde odehrává radikálně odlišný proces, jakým může být například splývání středně velkých hvězd. Objevy Marie Beltrán z University of Barcelona a jejích spolupracovníků z Itálie a Havaje nyní naznačují, že těžké hvězdy vznikají srovnatelným způsobem, jako méně hmotné hvězdy. "Naše pozorování potvrzují, že vznik obřích hvězd může být rozšířenou verzí procesů vedoucích ke vzniku hvězd slunečního typu," řekla Maria Beltrán portálu physicsweb.org. "Nesférická akrece je přijatelná možnost, jak hvězdy deset a vícekrát těžší než Slunce hromadí hmotu."

Méně hmotné hvězdy jako Slunce zřejmě vznikají následkem kolapsů rotujících plynových mračen. To vede ke vzniku akrečního disku (pozn. překl.: útvar diskového tvaru obíhající okolo rotujícího jádra hvězdy a sahající až po její povrch), jehož hmota je pumpována do centrální protohvězdy. Z pozorování mladé obří hvězdy Beltrán a její spolupracovníci odhadují, že mohla vzniknout "nesférickou akrecí" materiálu z obřího toroidního (tvaru pneumatiky nebo donutu) oblaku prachu, který ji obklopuje.

Vědci studovali emise plynného čpavku na frekvenci 23 GHz v okolí hvězdy; detekcí Dopplerova červeného posuvu tým došel k závěru, že materiál padá směrem k protohvězdě (v tomto případě směrem k pozorovateli). Skupina rovněž objevila absorpční čáry posunuté do modré části spektra, které naznačují, že nějaký materiál je též vyvrhován ven do směru rotační osy toroidu. Hvězdná radiace přitom uniká v paprscích vycházejících z hvězdných pólů. Podle týmu ale materiál padající dovnitř může stále ještě být odkláněn pryč, místo aby byl pohlcen – a proto je přímé pozorování akrece výzvou pro budoucí badatele. „Ještě je třeba udělat mnoho, než budeme mít kompletní obrázek o tom, co se děje při formování,“ řekla Beltrán. „Budeme pokračovat v sledování G24 A1 a podobných objektů o ještě větší hmotnosti, abychom zlepšili naše znalosti.“ Autor je vědecký žurnalista z Physics Publishing in Bristol, VB

Zpracováno podle článku serveru PhysicsWeb a astronomického slovníčku.

Zpracovala P. Hyklová.