V roce 1931 předpověděl W. Pauli na základě studia radioaktivních rozpadů, že musí existovat nějaká dosud neznámá částice, která z reakcí odnáší část energie. Hypotetická částice byla později nazvána neutrino a v roce 1959 byla i experimentálně objevena. Dlouhou dobu se nedařilo změřit její hmotnost a nebylo jisté, zda není nulová.  Až v polovině 80. let ruští vědci potvrdili, že neutrina mají hmotnost nenulovou. Nadále však zůstával problém tuto hmotnost určit.

Loni se kanadským vědcům podařilo potvrdit tzv. "oscilace" neutrin - přeměny mezi neutrinem elektronovým, mionovým a tauonovým. Byly zjištěny hmotnostní rozdíly, z čehož je zřejmé, že neutrina musejí mít nějakou hmotnost. Ta se přímo z experimentu nedala stanovit (daly se stanovit pouze již zmíněné rozdíly), odhadovalo se asi 0,01-0,05 eV.

Na stejný problém se zaměřila skupina z univerzity v italském Milánu. Na rozdíl od Kanaďanů chtějí k hmotnosti neutrina dospět pomocí tzv. dvojitého beta-rozpadu. Při něm se neemitují antineutrina a tedy by k němu mělo docházet, jestliže neutrina mají hmotnost a jsou zároveň samy k sobě antičásticemi. V experimentu se používá tisíc kostek oxidu teluru 130, z nichž každá váží tři čtvrtě kilogramu. Hmotnost neutrina se dá určit z poločasu rozpadu. Předběžný výsledek zní, že hmotnost neutrina leží v rozmezí 0,01-1 eV. Předpokládá se, že horní hranici se podaří snížit na 0,02 eV.

Experimenty nadále pokračují a očekávají se další, lepší výsledky.

Podle Physicsweb a stránek experimentu Super-Kamiokande zpracoval Jaromír Kekule.