Začaly olympijské hry v Salt Lake City, na kterých se mimo jiné představí i přední světoví bruslaři. Již dávno se her neúčastní amatéři a pro úspěch již nestačí jen tvrdý trénink, ale je třeba též moderní technické vybavení. Vše bylo uděláno proto, aby na olympijských hrách mohly padnout světové rekordy. Bruslaři mají ultralehké boty a jezdí po speciálně připraveném ledě. Vybudování ledové plochy stálo organizátory více než tři roky práce. Olympijský ovál je vlastně obrovský, ručně dělaný mrazák.

Síť trubek pod ledovou plochou je dlouhá 48 kilometrů. Jako chladící médium slouží slaná voda, která při nule stupňů Celsia ještě nezamrzá. Dlouhé výzkumy probíhaly nad složením materiálu, aby plocha byla co nejhladší, například nad ideální velikostí zrnek písku a cementu. Samotný led se dělal tak, že voda byla v několika vrstvách rozprašována, až led dosáhl tloušťky necelých dvou centimetrů. Byla použita deionizovaná voda, aby se předešlo vlivu minerálů rozpuštěných ve vodě na teplotu tuhnutí. Jen pro zajímavost - teplota ledu je -14°C, teplota vzduchu v hale +13°C. Vzduch je filtrován, odstraňují se tak částice, které by mohly led znečistit.

V březnu 2001, krátce po dokončení okruhu, se zde konal světový šampionát v rychlobruslení, na kterém padlo 5 světových rekordů. Kromě ledu má Salt Lake City výhodu i v nadmořské výšce - vzduch je zde řidší a bruslař má menší odpor (na dlouhých tratí ovšem také nedostatek kyslíku).

Brusle doznaly změn již v Naganu - starý typ s pevnými noži nahradil nový, s nožem uchyceným ke špičce a volným u paty, což umožňuje bruslaři delší kontakt s ledem. Hmotnost bot se použitím materiálů známých z lyžování podařilo snížit až na 300 gramů.

Nejen sportovní příznivci, ale i technici a odborníci proto s napětím očekávají výsledky, které závody přinesou. Naznačí, kterým směrem se bude technický pokrok v rychlobruslení ubírat dále.

Podle Nature zpracoval Jaromír Kekule.