FyzWeb články |
||||
Podzim 2006 zaznamenal hned dva zajímavé objevy, které se týkají počasí na velkých plynných planetách Sluneční soustavy. V září oznámila ESA (Evropská vesmírná agentura, jejíž členem je od roku 2006 i ČR) objev první tmavé skvrny na Uranu. V listopadu pak sonda Cassini (NASA) vyfotografovala na jižním pólu Saturnu bouři nezvyklého tvaru. Podobně jako je tomu u pozemských hurikánů, jsou bouře na plynných planetách viditelné z vesmíru jako barevně odlišné oválné skvrny. Ale ne všechny jsou opravdu bouře. Velká rudá a její kolegyně
Nejznámější z nich je bezesporu tzv. Velká rudá skvrna, rozsáhlá pozemskými dalekohledy viditelná anticyklona na Jupiteru. Poprvé byla pozorována už v roce 1665 italským astronomem Giovanni D. Cassinim.
Na Jupiteru se dále nachází nespočet menších bouří, které se dají rozdělit do dvou skupin: bílé ovály jsou tvořeny chladnými oblaky a nachází se ve vyšší atmosféře, zatímco hnědé ovály se nachází ve stejné vrstvě jako ostatní oblaka a jsou teplejší. Největším objektem na Jupiteru je Velká temná skvrna. Rotuje kolem severního pólu planety, kde ji drží polární tryskové proudění (podobné proudění udržuje pozemskou ozonovou díru nad jižním pólem). Protože je nestálá, byla objevena až v roce 2003 sondou Cassini. Je přinejmenším stejně velká jako Velká rudá skvrna a nachází se ve vyšší stratosféře. Na rozdíl od Velké rudé skvrny je mělká. Pro lidské oko není viditelná, objevena byla na snímcích v UV spektru. Podle některých domněnek může být tato skvrna vedlejším efektem polárních září na Jupiteru. V tom případě by šlo o uhlovodíkový oblak. Saturnův „hurikán“
Jižní pól obklopují doslova stovky menších bouří, které se na snímcích jeví jako tmavé skvrnky. Na jižní polokouli Saturnu je nyní léto a další pozorování v nejbližších letech objasní, jakou roli hrají roční doby v dramatické meteorologii Saturnova jižního pólu. Atmosféra Saturnu je celkově velmi aktivní – obsahuje nespočet malých bouřkových systémů, které obvykle trvají několik měsíců a často i splývají. Žádný jiný z nich nemá hurikánové oko. Od začátku roku je na planetě pozorován velmi aktivní prstenec mračen, tzv. bouřková ulička, ve kterém se neustále tvoří bílé vířivé bouře. První bouřka na Uranu zaznamenaná v roce 2006
NeptunJak už bylo zmíněno výše, má Neptun dynamicky se vyvíjející atmosféru, ačkoliv se nachází daleko od Slunce. Bílá cirovitá mračna (složená z krystalků ledu a metanu v pevném skupenství) se mění takřka každých několik hodin, takže aktivita neptunské atmosféry je svou rychlostí srovnatelná s pozemskou. Změny však probíhají ve větším měřítku a postihují rozsáhlejší území. Vanou zde nejsilnější větry ve Sluneční soustavě; dosahují rychlostí až 2000 km/h a většinou mají západní směr, tedy proti směru rotace planety.
Při pozorování z roku 1994 chybělo i několik menších temných skvrn, které vyfotografoval v roce 1989 Voyager 2. Na snímcích se však objevily formující se nové tmavé skvrny. Tato náhlá změna dosud nebyla vysvětlena a její příčiny by mohla vysvětlit další pozorování. Atmosférické jevy na plynných planetách se tedy v mnohém liší od pozemských. Těmto planetám totiž chybí pevný povrch – proto např. bouře mají mnohem delší životnost než pozemské, které ztrácejí energii, když se dostanou nad pevninu. Některé plynné planety ale mohou obsahovat tekuté vrstvy, takže se jejich podmínky blíží podmínkám v oblasti pozemských oceánů. Studium atmosférických jevů na jiných planetách tak může vědcům pomoci porozumět klimatu naší planety. Zdroje: www.nasa.gov, www.astro.cz, www.ian.cz, www.en.wikipedia.org, www.spaceref.com, www.scienceagogo.com. Zpracovala P. Hyklová. |