Zkoušeli jste někdy fotografovat v noci? Bez stativu a dlouhé expozice nic nepořídíte, řeknete si, ale není to tak úplně pravda! Pohnete-li při dlouhých časech expozice rukou, mohou vzniknout zajímavé až překvapivé záběry! Když opíšete fotoaparátem vlnku (a tím snímek rozmažete), zjistíte, že čáry odpovídající světlům pouličních lamp jsou přerušované. To souvisí s tím, že elektrický proud v naší rozvodné síti je střídavý, kmitá s periodou 50 Hz. Nejdříve teče jedním směrem, a pak druhým, to vše celkem padesátkrát za sekundu! Při změnách jeho směru vždy nastane okamžik, kdy teče proud nulový. V tu chvíli sodíková výbojka v pouliční lampě vůbec nesvítí! Protože však jde pouze o krátký okamžik, naše oko jej nezaznamená. Pozor: žárovka takhle rychlé změny proudu sledovat nedokáže! Vláknu trvá ochlazení určitou dobu, a tak svítí prakticky pořád.

     

Rozmažeme-li si stopu lampy po dobu několika takových bliknutí na fotografický film, budeme moci spatřit pravidelně se opakující světlejší a tmavší stopy - uvidíme to, co nám každý den uniká! Lampy však neblikají padesátkrát za sekundu, ale stokrát! Jedna perioda (padesátina sekundy) má totiž sinusový průběh, lampa tedy svítí v průběhu periody dvakrát. Spočítali jsme, že světelná stopa lampy na naší fotografii se skládá ze 30 krátkých čárek, každá trvala 1/100 s, a tedy celková doba expozice by měla být 0,30 s. Protože šlo o digitální fotoaparát, mohli jsme zpětně zjistit expoziční dobu: 0,3333 s! Úlohu lze však také obrátit: ze známé expoziční doby a počtu přerušovaných čárek můžeme určit síťovou frekvenci. Ta nám vyšla jako
f=(počet period)/(expoziční doba)=(30/2)/0,3333 = 45 Hz!

Autory článku jsou Jiří Kvita a Jana Burešová, foto (c) Michal Kaska