Jedním z překvapivých optických klamů je to, že tmavý objekt na světlém pozadí je zdánlivě menší než jeho světlá kopie na tmavém pozadí (viz první obrázek).

Většinou je tento zrakový klam vysvětlován jako důsledek “chybného” zpracování zrakového vjemu v mozku. Zkuste se ale rozhlédnout kolem sebe, když jdete ráno nebo večer po ulici a slunce na vás vykukuje zpoza kraje domu nebo komínu (jako na fotografiích).

Ze slunce by měl být viditelný pouze zářící půlkruh, ale ve skutečnosti slunce zdánlivě “vykousne” ve stínícím objektu díru - svítí i tam, kde by nemělo. Zde se ale nemůže jednat o “chybu” v mozku, ale o objektivní optický jev, protože ho lze spolehlivě zachytit fotoaparátem.

   

Po dlouhých debatách mezi studenty a učiteli fyziky někdo přinesl článek tento jev vysvětlující, bohužel si ale nepamatuji, odkud byl převzatý. Ve zjednodušeném modelu si představte, že rovnoběžný svazek paprsků dopadá na tenkou čirou destičku (viz poslední obrázek). Odraz na prvním rozhraní nás nyní nebude zajímat, na druhém rozhraní však dochází kromě odrazu také k mírnému rozptylu světla do stran. Tyto rozptýlené paprsky se opět odrážejí na předním rozhraní, potom na zadním, ...

Je-li zdroj původních paprsků relativně slabý, můžeme tyto jevy zanedbat, ale v případě slunce už ne. Sítnice lidského oka může být považována za takovou tenkou čirou vrstvu (světločivné buňky leží až na její zadní straně!). Podobná čirá vrstva je i na fotografickém materiálu nebo na CCD čipu fotoaparátu, na který byly pořízeny snímky komínů. To, co vypadá jako vykousnutá díra ve zdi, není nic jiného, než oblast, na kterou dopadají paprsky rozptýlené a zpětně odražené sítnicí oka (nebo fotomateriálem či CCD čipem).

Nelze tedy mluvit o optickém klamu, ale o “vadě” optického přístroje (oka či fotoaparátu).

Autor Václav Piskač, piskac@jaroska.cz