|
FyzWeb Bizarní krámy |
||||||||||||
Mikrometeority
Některé meteoroidy jsou tak malinké, že při průchodu atmosférou ani nevzplanou. Ve skutečnosti se vznáší ve vzduchu a nakonec dopadnou na povrch s kapkami deště nebo s těžšími prachovými částicemi. Nejlepší čas pro sbírání mikrometeoritů je po meteorických deštích. Pomůcky:
Vezměte si malou skleněnou misku (např. zapékací mísu). Misku důkladně vypláchněte a potom ji nechte venku tak dlouho, než se naplní dešťovou vodou. Když momentálně není deštivo, naplňte misku destilovanou vodou a postavte ji ven na několik dní. Kovové meteoritky jsou většinou železné nebo železoniklové a můžete je sbírat magnetem. Použijte malý, ale silný magnet a obalte ho plastikovým nebo celofánovým sáčkem. Jde o to, udělat kolem magnetu bariéru, abychom ho mohli ponořit do vody. Ve vodě pak magnetem pomalu objeďte dno a strany misky. Poté ho dejte do druhé nádoby naplněné destilovanou vodou. Magnet vyndejte z jeho obalu. Obalem pak ve vodě zatřeste, aby z něho odpadly částečky, které se na něm (doufejte) uchytily. Postavte misku na plotýnku nebo sporák a počkejte, až se voda vypaří. Jakmile se tak stane, zmagnetizujte špendlík nebo jehlu, tím že po něm budete asi minutu přejíždět magnetem. Potom špendlíkem objeďte dno a strany misky. Vyklepejte ho na čisté sklíčko. To pak zkontrolujte pod mikroskopem. Tak zjistíte, jestli se vám podařilo nasbírat dost částeček. Pokud ano, nalepte na částečky ještě krycí sklíčko a pečlivě je prozkoumejte. Ovšem ne všechno na vašem sklíčku jsou meteoritky. Ve skutečnosti se klidně může stát, že tam nebude ani jeden. Některé oválné částečky asi mikrometeority nebudou, ale kulaté kovové možná ano. Můžete oddělit také nekovové částečky, i když to není jednoduché. Nechte vypařit vodu z původní misky a potom opět jehlou přejeďte její povrch. Tu pak vyklepejte na sklíčko, přikryjte je krycím sklíčkem a prozkoumejte je pod mikroskopem. Většina, pokud ne všechny, z pozorovaných částeček meteoritky nebudou. Mohou to být kousky pylu, popele nebo jiných prachových částic. Když budete mít štěstí, potkáte kulatý kousek skály, který bude mikrometeoritem. Sal D'Ambra dodává: "Zkoušel jsem to, když jsem byl kluk. Použil jsem roztátý čistý čerstvý sníh a povedlo se mi to. Meteoritky tvoří jádra pro krystalizaci sněhových vloček. Také magnetem v plastikovém pytlíku jsem toho hodně nasbíral. Sáčkem jsem obalil magnet a projel s ním vodou z roztátého sněhu a pochytal ty malé neřády". Hlavní meteorické děště jsou během roku přibližně:
Míšina poznámkaV článku se často používají slova jako meteor, meteoroid a meteorit, a proto nebude jistě na škodu udělat si v těchto termínech pořádek. Název meteor je z řeckého meteoron a znamená úkaz na obloze, který známe spíš jako "padající" hvězdu. Tělesa mezihvězdné hmoty, ať už kamenného nebo kovového původu, která letí vesmírem, nazýváme meteoroidy. Většina z těchto meteoroidů, které se dostanou do naší atmosféry, shoří než dopadnou na zem. Pro upřesnění začínají hořet přibližně ve výšce 80-110 km nad zemí. Děti se mohou zeptat, proč vlastně začnou hořet? To, že se vznítí, je způsobeno odporem vzduchu. Jak meteoroid letí atmosférou, tak před sebou stlačuje vzduch, který se tak zahřívá a svoje "teplo" zpětně dává meteoroidu. Když ale během této pouti meteoroid neshoří a dopadne na zem, nazýváme ho pak meteorit. Meteoroid potřebuje dostatečnou hmotnost, vyšší hustotu a menší rychlost, aby v atmosféře neshořel. Většina meteoroidů vstupuje do atmosféry rychlostí menší než 20 km/s. Postupným brzděním ztrácí kinetickou energii a ve výšce pod 20 km hasnou. Ještě menší částečky než meteoroidy nazýváme mikrometeoroidy nebo též kosmické prachové částice. Hmotnosti a rozměry se tedy hodně liší, od těch nejmenších částic až po tělesa vážící několik tun. Pro zajímavost: největší nalezený meteorit je železný, byl nalezen v jihozápadní Africe a jmenuje se Hoba. Má rozměry 2,95*2,84*1,2 m a hmotnost 66 tun. Kamenné meteority dosahují hmotnosti asi 1 tunu. Jak už je v článku zmíněno, většina z meteoritů, které dopadnou na naši Zemi, je kamenného původu. Lidé ale častěji než nenápadné skalnaté úlomky nacházejí kovové meteority, protože jsou těžší a mají většinou pravidelnější tvar. Procentové rozdělení je následující :
Obrázky meteoritů:
Já jsem také nasbírala svoje "meteoritky". Bylo to ale spíš nějaké smetí, i když pod mikroskopem mělo moc pěkné a zajímavé tvary. Tyto stránky byly přeloženy z originálu Bizarre Stuff You Can Make in Your Kitchen s laskavým souhlasem Briana Carusella. |
||||||||||||
Meteoroidy jsou malé úlomky kamenů a dalších materiálů ze sluneční soustavy. Občas vletí do naší atmosféry, tím se jejich povrch rozžhaví a tak je můžeme někdy pozorovat jako "padající hvězdy". Většina z nich je velmi malá a shoří při průletu atmosférou. Občas ale některé proletí a dopadnou na zemský povrch. Ty pak nazýváme meteority, jsou buď kamenné nebo kovové. Většinou jsou hodně malé, ale někdy (v geologickém měřítku) spadne na Zem velký meteorit a zanechá po sobě kráter velký, jako je třeba ten přes kilometr široký v Arizoně.
