Zaujal vás nějaký fyzikální jev? Nevíte si rady s jeho vysvětlením? Neváhejte a napište nám svůj dotaz!
nalezeno 6 dotazů obsahujících »elektrodu«
1) Anoda a katoda vodíkového článku
24. 07. 2008
Dotaz: Jde mi o děje, které jsou podstatou vodíkového článku. Troskotám na tom,
že nechápu, proč elektron uvolněný chemicky z atomu vodíku na
příslušné eletrodě nevytvoří z elektrody zápornou elektrodu, nýbrž
anodu (jak se všude píše). Přitom proton projde speciální membránou na
druhou stranu a údajně tam vzniká katoda, přestože protony jsou kladné?
Jak budou vypadat póly takové "baterky", kde je + a kde -, když to dostanu do
rukou. (Boris Rychta)
Odpověď: Problém je jenom ve špatném pochopení terminologie. Označení anoda, resp.
katoda, se nevztahuje k náboji elektrody, ale k druhu redoxního děje, který
na ní probíhá. Anoda je elektroda, na níž probíhá oxidace. Katoda je
elektroda, na níž probíhá redukce. Ale s jejím nábojem to může být všelijak:
Vezmeme-li případ katody, může redukce probíhat tak, že elektroda je od
začátku záporně nabitá (je to záporný pól baterky) a silou "cpe" elektrony
například vodíkovým kationtům v roztoku, které se pak redukují na atomy
vodíku. Anebo může redukce probíhat tak, že na platinovém drátku se "sám od
sebe" redukuje atom kyslíku na oxidový nebo hydroxidový anion, přičemž
spotřebovává elektrony z původně neutrální elektrody (drátku) a tak ji
nabíjí kladně (a vytváří z ní kladný pól baterky). V obou případech
elektrodu nazýváme katoda (= elektroda s redukcí), ovšem v prvním případě je
nabitá záporně, v druhém kladně. V prvním případě se jedná o elektrolýzu,
děj, kdy připojením napětí (baterky) vyvoláme v roztoku chemickou reakci a,
velmi hrubě řečeno, "náboje putují od elektrod do roztoku". V druhém případě
se jedná o galvanický článek, při němž chemická reakce vyvolá napětí na
původně nenabitých elektrodách (vzniká baterka) a, velmi hrubě řečeno,
"náboje putují z roztoku na elektrody". Protože jde o děje protichůdné,
opačného směru, i náboj katody (= elektrody s redukcí) bude v obou případech
opačný.
Vrátíme-li se k otázce: skutečně, pokud ve vodíkovém článku odevzdává atom
vodíku elektrony a tak se oxiduje, říkáme příslušné elektrodě bez ohledu na
její náboj (který, jak správně usuzujete, je v tomto případě záporný) anoda.
Ovšem dokonce i etymologický slovník mylně tvrdí, že "katoda = záporná
elektroda". Pokud už to chceme takto používat, musíme nutně dodat "při
elektrolýze".
Dotaz: Dobrý den, můj dotaz se týká olověných akumulátorů: Výsledkem chemického děje
Pb+SO42- , který je na záporné elektrodě je sloučenina PbSO4 + 2e- . Aby se na
kladné elektrodě vytvořilo PbSO4 +2H2O je zapotřebí oněch dvou elektronů ze
záporné elektrody. Tyto elektrony se na kladnou elektrodu dostanou
prostřednictvím vnějšího obvodu. Nabízí se mi otázka, proč tyto elektrony
neprojdou skrz separátor a elektrolyt ke kladné elektrodě, když separátor i
elektrolyt mají relativně velkou vodivost, což se vyžaduje, protože jejich
vodivost tvoří část vnitřního odporu akumulátoru, který je mnohdy menší než
připojená zátěž. (Martin Gabzdyl)
Odpověď: Na elektrodě, o níž je řeč, probíhá samovolná oxidace olova - jde tedy o anodu. Na rozhraní povrchu elektrody a elektrolytu se samovolně ustavuje redukčně-oxidační rovnováha a vzniká zde určitý potenciál daný tím, že povrch elektrody je oproti elektrolytu "zápornější" (rovnováha produkuje určitý přebytek elektronů na povrchu elektrody). Rozdíl potenciálů katody a anody pak vytváří spád - tedy napětí - umožňující pohyb elektronů od anody ke katodě. To se může dít jednak cestou přes vodič, jednak cestou přes elektrolyt. Z výše napsaného však vyplývá, že cesta elektronů z anody do roztoku je zablokována "protisměrným" potenciálem na rozhraní ("+" v elektrolytu, "-" na elektrodě), nestačí tedy uvažovat pouze vodivosti.
Elektrony přecházející z povrchu elektrody do roztoku by se musely navázat na nějakou částici - tedy redukce - což je ovšem právě opačný děj než děj samovolně probíhající. Lze to uskutečnit pouze působením většího vnějšího napětí opačného směru, než je napětí rovnovážné - tedy při nabíjení akumulátoru - kdy elektrony dostatečně urychlené v opačném směru mohou "prorazit" energetickou bariéru protisměrného potenciálu a podstoupit původně energeticky nevýhodný děj (redukci - přechod do roztoku).
Toto blokování toku elektronů protisměrným potenciálem se využívá například při ochraně velkých kovových předmětů proti korozi. Jednou z možností je vložení určitého malého napětí opačného směru, než je rovnovážné napětí "článku" vznikajícího při korozních reakcích. Ačkoli chemické podmínky pro vznik koroze dále trvají, jedná se nyní o děj energeticky nevýhodný, který neprobíhá, nebo je významně utlumen.
3) Zhasínat žárovky nebo je nechat svítit?, Plazma lampy
08. 04. 2004
Dotaz: Dobrý den, v poslední době jsem několikrát slyšel, že při zapínání a vypínání
žárovky nebo jiných el. spotřebičů se spotřebuje více energie než kdyby žárovka
svítila. Zajímalo by mě jestli je to pravda a jak si můžu případně vypočítat
dobu kdy je už výhodnější žárovku vypnout než ji nechat svítit. Pak by mě ještě
zajímalo na jakém principu fungují tzv. plazma lampy, které vyzařují "blesky" a
pokud se jich člověk dotkne tak se všechny paprsky soustředí do místa dotyku.
Děkuji za odpověď. (Viktor Branecký)
Odpověď: Patrně máte na mysli skutečnost, že studené vlákno žárovky má menší odpor než
horké. To vede k tomu, že po zapnutí teče žárovkou po zlomek sekundy větší proud
než potom při stálém svícení. Prakticky podstatné je to asi jenom v tom, že
takto namáhané vlákno se při zapnutí občas přepálí (častěji než při svícení).
Když zapínáte nějaký motor, také na rozběh potřebujete větší okamžitý výkon.
Takovýmto počátečním proudovým nárazům se můžete bránit elektronikou, která se
postará o plynulý náběh. "Plazma lampy" fungují tak, že pomocí vysokého napětí
s vysokou frekvencí ionizujete inertní plyn v kouli, ruka na kouli znamená
"elektrodu" s kapacitní vazbou přes sklo koule. Podrobněji například na
stránce http://www.powerlabs.org/plasmaglobes.htm a dalších, klíčová slova jsou
například "plasma globe".
Dotaz: Dobrý den, chtěl bych se zeptat: Jak nejstručnějí popsat rozdíl mezi
tranzistorem a tyristorem? (Čenda)
Odpověď: Klasický bipolární tranzistor (existují i jiné druhy tranzistorů) se skládá ze dvou přechodů PN tvořených třemi vrstvami polovodičů s různým typem vodivosti. Podle uspořádání těchto vrstev se tyto tranzistory rozdělují na PNP a NPN. Bipolární tranzistor má tři vývody: kolektor (C), bázi (B) a emitor (E). Pokud jej zapojíme do série (vývody C-E) se žárovkou (spotřebičem) do obvodu stejnosměrného proudu, můžeme tranzistor sepnout (a tím rozsvítit i žárovku) malým proudem protékajícím přechodem báze-emitor (B-E). Tento proud stačí řádově 100-krát menší než je proud žárovkou. Žárovka přitom svítí pouze pokud protéká proud přechodem B-E. Pro další informace a schemata viz např. zapojení se společným emitorem v (viz skripta z elektroniky). Při zmenšovaní řídícího proudu přechodem B-E se od jeho určité hodnoty tranzistor zavírá - zmenšuje i proud žárovkou, tranzistor pak pracuje v zesilovacím režimu. V tomto režimu je možno řídit velký proud mezi C-E pomocí malého (řádově 100-krát menšího) proudu mezi B-E. Tyristor je vícevrstvá polovodičová součástka určena pouze pro spínací účely. Má (podobně jako tranzistor) tři vývody: anodu (A), katodu (K) a řídící elektrodu (G). Pokud jej zapojíme do série (vývody A-K) se žárovkou (spotřebičem) do obvodu stejnosměrného proudu, můžeme tyristor sepnout (a tím rozsvítit i žárovku) proudovým impulzem mezi řidící elektrodou (G) a katodou (K). Po ukončení proudového impulzu zůstane (pokud je proud žárovkou dostatečný) tyristor sepnutý a žárovka rozsvícena. Vypneme ji pouze přerušením napájení (nebo komplikovanějším způsobem pomocí obvodu paralelně zapojeného k tyristoru). V obvodu střídavého nebo pulzujícího proudu je tyristor vypnut při průchodu okamžité hodnoty proudu nulou (takhle to např. funguje ve stmívačích osvětlení). Z hlediska použití je tedy možno tranzistor i tyristor použít jako spínač, kdy malým proudem bází nebo proudovým impulzem řídící elektrodou ovládáme velký proud protékající spotřebičem. Tranzistor je navíc možno použít jako zesilovač. Tyristor na rozdíl od tranzistoru zůstává sepnutý (“vede“) i po odeznění ovládacího proudu, proud tyristorem musí být přerušen jiným způsobem.
Dotaz: 1) Kde lze najít (web nebo publikace) něco o změnách vlastností plynů a vodních par při ionizaci. Zajímá mne zejména změna elektrického odporu a elektrické pevnosti plynů při ionizaci. 2) Lze docílit ionizace pomocí laserového paprsku ?
(Jiří Büllow)
http://www.aldebaran.cz/ Bohužel na tomto serveru nejsou udělány
výboje v plynech, nicméně jsou tam hezké obrázky a hlavně
české povídání o plazmatu vůbec.
Co se týče změny
elektrické vodivosti a elektrické pevnosti při ionizaci, je
odpověď značně závislá na druhu plynu a stupni ionizace.
Obecně se dá říci, že ionizovaný plyn se stává elektricky
vodivý (je třeba uvážit, že v atmosféře kolem nás je v
každém kubickém cm asi 2000 iontů), a že za určitých
podmínek (aplikací dostatečně vysokého napětí mezi
elektrodami, mezi kterými se vodivost plynu měří) dojde k
lavinovému efektu, kdy již vytvořené elektrony a ionty na
své dráze dále ionizují, čímž stupeň ionizace, a tím i
vodivost prudce stoupá. Nemalou úlohu přitom hrají i tzv.
gama procesy, tj. sekundarni emise elektronů z povrchu
elektrody. Závislost tzv. zápalného napětí samostatného
výboje na součinu tlaku plynu a vzdálenosti rovinných
elektrod (p.d) udává tzv. Paschenův zákon, což je pro daný
plyn plynulá křivka s jedním minimem pro určité p.d.
Zápalné napětí lze snížit, pokud se poskytnou nějaké
nabité částice navíc (tj. kromě těch, které si elektrony
nebo ionty na své dráze nebo interakci s elektrodou samy
"vyrobí"), např. ionizací prostoru mezi elektrodami
zářením, aplikací dodatečného napětí na pomocnou
elektrodu s ostrým hrotem umístěnou mezi hlavními elektrodami
(tak se zapaluje fotografický blesk), termickou emisí
elektronů z ohřátého povrchu katody (tak se zapaluje výboj v
zářivce). Elektrická pevnost plynů je termín technický,
který je v podstatě ekvivalentní termínu zápalné napětí.
Moje představa o něm je ta, že se vztahuje k přesně
definovanému tvaru elektrod, mezi kterými se tato pevnost
měří, a udává se za daného, většinou atmosferického
tlaku (pokud tedy výboj vznikne, bude to jiskrový výboj).
2/ Co se týče druhé
otázky, ionizace pomocí laserového paprsku, tam odpověď
závisí na energii fotonů a na celkové hustotě energie ve
svazku. Vzhledem k tomu, že teď máme v ČR výkonný laserový
systém PALS, který se používá na generaci plazmatu
interakcí laserového paprsku s pevnou látkou, doporučuji
podívat se na jeho www stranku (v češtině) http://www.pals.cas.cz/pals/pac001hp.htm.(Prof.RNDr. Milan Tichý DrSc. - 21.6.2002)