Zaujal vás nějaký fyzikální jev? Nevíte si rady s jeho vysvětlením? Neváhejte a napište nám svůj dotaz!
nalezeno 1493 dotazů
1184) Optická isometrie
17. 12. 2002
Dotaz: Potřeboval bych se dozvědět nějaké informace o optické isomerii. Zajímalo by mě, čím přesně je tato optická stáčivost způsobena, je-li pro to v oblasti kvanotvé fysiky nějaké vysvětlení. Dále bych rád věděl, jestli je možno úhel stáčení přesně určit (předpovědět), nebo jestli se na něj vztahuje princip neurčitosti.
(Ondřej Vondra)
Odpověď: Mám zato, že optická stáčivost je jev klasický, nikoli typicky kvantový
(pomineme-li samozřejmě to, že samotná existence molekul a tuhých látek je
klasicky nevysvětlitelná). Izomery jsou látky mající asymetrickou molekulu,
jako např. kyselina vinná. Na její "kostře" z uhlíkových atomů se čtyřmi
"ručičkami" do prostoru jsou zavěšeny mimo vodíků různé substituenty
(COOH). Tak např. kyselina levovinná a pravovinná tvoří navzájem zrcadlové
obrazy. Je celkem přirozené, že asymetrická molekula "něco udělá" s
rovinnou polarizovanou vlnou, která na ni dopadá, a to tak, že se na
procházející vlně asymetrie molekuly projeví.
Stočení roviny lze změřit přesně, tam se žádná neurčitost neuplatní.
Pokud by se mělo počítat, tak ovšem, jako všechny výpočty kolem
mikrostruktury látek, je na to nutno jít kvantově.
Dotaz: Potřeboval bych najít nějaký přehled rozložení vlnění podle vlnových délek
od zvuku až po laser. Kde bych něco našel? (Tomas Hribal)
Odpověď: Žádné spojité rozložení i se zvukem nikde nenajdete, protože zvuk není
elektromagnetické vlnění, ale vlnění částic vzduchu.
druh záření vlnová délka
technické střídavé proudy 18000 km - 3000 km
střídavé proudy při telefonování 3000 km - 30 km
rádiové vlny 30 km - 0,03 mm
dlouhé vlny 2000 m - 1000 m
střední vlny 600 m - 150 m
krátké vlny 50 m - 15 m
velmi krátké vlny 15 m - 1 m
mikrovlny 1 m - 0,03 mm
optické záření 0,3 mm - 10 nm
infračervené záření 0,3 mm - 790 nm
viditelné záření 790 nm - 390 nm
ultrafialové záření 400 nm - 10 nm
rentgenové záření 10 nm - 1 pm
záření gama menší než 300 pm
Naše ucho vnímá zvuky v rozmezí: 16 16000 Hz
je-li f < 16 Hz jde o infrazvuk, f > 16000 Hz ultrazvuk
Dotaz: Představte si tenkou vrstvu, dopadá na ni z jedné strany světlo, odráží se
jak od jedné tak od druhé strany vrstvy, pokud bude mít
vrstva správnou tloušťku tak odražené vlnění zinterferuje a zanikne.
Zajímalo by mě, jestli opravdu v tomto případě zanikne elektromagnetické
vlnění a kam se ztratí energie, kterou nese. (Tomáš Kučera)
Odpověď: Zanedbáme-li pohlcování světla, pak se energie elektromagnetické vlny
zachovává. Na rozhraní se ovšem dělí energie vlny dopadající mezi energii
vlny odražené a procházející. Najděte si v učebnicích elektromagnetického
pole odvození Fresnelových vzorců, to je přesně toto.
Dotaz: Můžete mi, prosím, vysvětlit co je to skleníkový efekt?
A poradit kde bych mohla na internetu o něm najít něco víc? (Ivana Šerá)
Odpověď: Milá Ivano,
ve dne na Zem neustále dopadají sluneční paprsky, které naši planetu
oteplují. Během noci Země naopak vysílá nashromážděné teplo zpět do
vesmíru. Zdá se to jednoduché, ve dne planeta teplo pohlcuje a v noci ho
vysílá. Ale...
Kdyby všechno záření zase hned utíkalo do vesmíru, byla by průměrná
teplota na naší planetě - 19°C a rozdíly denních a nočních teplot by
přesahovaly 50°C. Za takových podmínek by zde život, jak ho známe, zřejmě
nevznikl. Stálejší a vyšší teploty jsou na Zemi díky její atmosféře. Kdyby
v ní ale byly jen plyny dusík a kyslík (v atmosféře jich je asi 99%), byla
by průměrná teplota na Zemi stále jen 6°C. Za podstatně příjemnější
podnebí (prům. teplota 15°C) vděčíme skupině plynů, která zadržuje část
unikajícího tepla a posílá ho zpět na zem. Díky tomu neklesají noční
teploty hluboko pod bod mrazu.
Sluneční paprsky putují vesmírem jako světelné záření, které se na Zemi
mění v záření tepelné neboli infračervené. Tyto plyny propouští světelné
záření beze zbytku, ale tepelné jen částečně. Atmosféra tak funguje na
stejném principu jako skleník - světelné záření ze Slunce prochází sklem
téměř bez překážky a je absorbováno rostlinami a půdou uvnitř skleníku.
Tepelné záření, které vyzařuje z rostlin a půdy, je však absorbováno
sklem, které zpětně vyzařuje určitou část opět do skleníku. Sklo tak
funguje jako "peřina", která pomáhá udržovat ve skleníku teplo. Proto se
tomuto jevu říká skleníkový efekt a vzdušní strážci nasšho tepla dostali
název skleníkové plyny. Důležité skleníkové plyny jsou oxid uhličitý,
metan, oxid dusný, ozón, vodní pára a tzv. freony. Prvních pět plynů je
přirozených, freony jsou umělé a v atmosféře před zásahem člověka nebyly.
Další podrobnější informace o skleníkovém efektu se dočtete na souhrnné
stránce: http://www.mujweb.cz/www/yann/ , kde najdete spoustu odkazů na
další stránky rozdělené podle úrovně, takže si můžete vybrat, která vám
nejvíc vyhovuje.
Dotaz: Co je to ultračervené záření?
(Pavel Kerekeš)
Odpověď: Milý Pavle,
asi jste se spletl, termín ultračervené záření se nepoužívá! Existuje jen
infračervené a ultrafialové záření.
Infračervené záření má větší vlnové délky než viditelné světlo.
(0,3 mm - 790 nm)
Naše oko ho nevnímá. Ale vnímáme ho povrchem těla, tepločivnými tělísky.
Tohle záření nás opaluje. Proto se mu někdy říká tepelné záření. Proniká
dobře zakaleným prostředím (mlhou, smogem, oblaky).
Používá se například v meteorologii nebo při snímkování oblačnosti.
Ultrafialové záření má kratší vlnové délky než vid. světlo (400 - 10 nm). Jeho
zdrojem jsou tělesa ohřátá na velmi vysokou teplotu jako např. Slunce,
elektrický oblouk apod. Atmosféra ho pohlcuje, stejně jako obyčejné sklo.
Toto záření má ionizační účinky, ničí mikroorganismy apod.