Zaujal vás nějaký fyzikální jev? Nevíte si rady s jeho vysvětlením? Neváhejte a napište nám svůj dotaz!
nalezeno 1493 dotazů
1268) MEG a testatika
16. 10. 2002
Dotaz: 1.Jaký máte názor a fungování MEGu 2. jaký máte názor na testatiku + princip (Marek)
Odpověď: Někteří všímaví čtenáři, kteří si přečtou popis MEG, nebo jiných
převratných zařízení, napr. přístrojů na magnetokinetické vysušování
zdiva, viz. http://www.aquapol.cz/aquapol/aquapol.htm, získají pocit, že je
na tom cosi divného. Vždyť to buď narušuje zákon zachování energie nebo se
mluví o vysílání velmi slabého, pravotočivého polarizovaného pole, podobného
elektromagnetickému (jakého tedy???). Jenomže to, že někdo nebo něco
narušuje zákony, se v našem světě stalo běžné. To že něco nesouhlasí s
moudrem nebo skoromoudrem, které jsme slyšeli ve škole, je také běžné.
Ve fyzice a přírodních vědách je situace trochu zvláštní v tom, že ony
"fyzikální zákony" nepřijal žádný fyzikální parlament, ale že jsou
koncentrovaným vyjádřením dosavadní zkušenosti lidstva, jak probíhají
přírodní děje. Tak zákon zachování energie neříká nic jiného, než že ve
všech procesech, které kdy lidstvo pozorovalo a studovalo, se energie
zachovávala, a že situace, kdy se energie jakoby nezachovávala, se
podařilo dříve nebo později vysvětlit.
Když někdo nerespektuje přírodní zákony, ohrožuje jenom sebe a zdar
svého konání, někdy i lidi okolo. Jak to dopadne, když budu prodávat s
perfektní reklamou magickou krabičku, která má odstínit gravitaci? Asi mi
v tom nikdo nezabrání, asi snadno získám atest, že má krabička je dokonale
neškodná (vzdyť bude úplně prázdná, akorát dovnitř natisknu magické
obrazce nebo tam smotám kus drátu). Když mi ale někdo uvěří a s krabičkou
v ruce vykročí z okna paneláku ve vyšším podlaží, poletí zcela jistě dolů.
Kdo za to může? Kdo ho měl uchránit před podmanivou reklamou?
Samozřejmě se objevují stále nové jevy a tak vědci nemohou zpravidla
apriori o nějakém jevu říci hned, že to úplná pitomost nebo podvod.
Věrohodné prokázání nebo zavržení některých jevů může být obtížné a trvat
velmi dlouho (Klasickým příkladem je hypotéza o obtížně zachytitelné
částici, která řeší "nezachování energie" v beta-rozpadu. Tato částice -
neutrino - byla objevena za 25 let poté, co si ji Pauli "vymyslel").
Právě v takových situacích velmi pomáhá pevná zkušenost, že nesplnění
fyzikálních zákonů je přinejmenším krajně málo pravděpodobné. To by si
měli občané v našem kulturním prostředí odnést ze školy, aby pak někomu
neplatili za iluze nebo nehynuli kvůli své neinformovanosti (nebo
blbosti?).
"Informace" o
MEGu najdete na stránkách: http://www.revprirody.cz/data/0402/meg.htm,http://jnaudin.free.fr/html/megv21.htm,...
Dotaz: Jakou teplotu má vakuum? Má vůbec nějakou teplotu? (Ensy)
Odpověď: V nejjednodušším přiblížení je vakuum prázdný prostor, "obsahuje" NIC. Teplota je charakteristická vlastnost "něčeho".. Tedy vakuum nemá teplotu.V některých složitějších fyzikálních teoriích se ale můžete setkat hodnotou 0 K pro teplotu vakua.
Dotaz: Jak to, že se může foton pohybovat rychlostí světla? V tabulkách jsem si našel, že má určitou hmotnost, ale při rychlosti světla by tato hmotnost musela být nekonečná. (Radim Kučera)
Odpověď: Milý Radime, bohužel jste se podíval špatně. Foton má nulovou klidovou hmotnost "a proto" se pohybuje rychlostí světla.
Dotaz: Jaký je čas na zeměpisných pólech? Pokud uvažím, že čas se mění se změnou zeměpisné délky,tak v pólech se všechny zeměpisné délky setkávají.Podle čeho tedy na pólech určit čas? (Martin Janosek)
Odpověď: Váš dotaz je krásný. Nastěstí když se pralidi řídili jen Sluncem nad hlavou, tj. když bylo nejvýš, poobědvali kotletu z mamuta a když zapadlo za kopec, zalezli do jeskyně a dělali praděti, neměli asi roupy dojít ani na severní ani na jižní pól a tedy neměli Vaše problémy. Když tam jde nebo jede někdo dnes, pozoruje už dávno před pólem, že je pořád světlo, akorát Slunce na obloze stoupá a klesá (resp. je pořád tma a Slunce je pořád pod obzorem). A když je pořád světlo, tak se musí řídit buď podle hodinek nebo biologických potřeb. V polárních oblastech se můžete rozhodnout pro jakýkoli denní rytmus, zvolit si jakýkoli čas, který se vám líbí. To v našich krajinách ale můžete taky, jen můžete mít koordinační potíže s okolím. Zkuste si cvičně zaletět do USA nebo Japonska, nebo třeba někam do Tichomoří, a ověřit, že opravdu ten standardní sluneční čas a naše vnitřní hodiny se mohou prát a po čase naopak shodnout. Pokud Vám jde o ryze pragmatickou otázku, jak na pólu určit čas jenom pozorováním Slunce, pak opravdu poledne musíte zvolit, průběh času pak můžete měřit třeba triviálními slunečními hodinami.
Dotaz: Proč není možné dosáhnout teploty absolutní nuly?
Je stanovena hodnota maximální kladné teploty? (Petr)
Odpověď: Uvažte
predevším, JAK dosahujeme nízkých teplot - tedy jak se
dostaneme na nižší teplotu, než je zatím k dispozici.
Popíšu to na jedné z možností; ostatní možnosti, jak
nahlédnete, se liší treba vnitrním mechanismem, ale ta
záludnost je presne stejná. Tedy: Plyn mužu ochladit napr.
tak, že ho dám do válce (s pístem), jehož povrch mužu
strídave zakrýt molitanem (zabránit prenosu tepla mezi
válcem a jeho okolím) nebo odhalit (a válec i s plynem získá
teplotu okolí). Dám válec do nejstudenejšího prostredí
(teplotu oznacme treba T4) které mám, odhalím ho, a
pokracuji tímto cyklem: 1) Odhalím válec (získá teplotu T4
svého okolí) 2) Zakryju válec (teplota se nemení) 3)
Stlacím plyn ve válci (teplo se nevymenuje, teplota vzroste
na nejakou hodnotu T5). 4) Odhalím válec (plyn vydá teplo do
okolí, teplota plynu se pritom vyrovná s okolím na hodnotu T4
) 5) Nechám plyn rozepnout. (teplo se nevymenuje, teplota
plynu klesne na hodnotu T3 menší než T4). Tím jsem získal
neco, co je chladnejší (T3) než zatím nejnižší
dosažená teplota (T4). Tím si vychladím nejaký ten
"zásobník chladu" na teplotu T3.
Dále se hra opakuje jen místo teplot T3 < T4 < T5 budu
mít T2 < T3 < T4. A takhle pujdu dolu po posloupnosti
T4, T3, T2, T1, T0, T-1, .... Porád budu s teplotou klesat, ale
ukáže se, že to nebude neomezene, nýbrž že se budu
blížit nejaké limitní hodnote, asi tak jako posloupnost 1
1/2 1/3 1/4 1/5 1/6 ... porád klesá, ale ne do mínus
nekonecna. Proc to je? "Úcinnost" mé metody se
totiž stále snižuje v tom smyslu, že i v tom nejlepším
ideálním prípade nemám stálý ROZDÍL teplot, ale POMER
teplot (vyjádrený v absolutní teplote). Proto klesám, ale
jen v rámci kladných hodnot absolutní teploty; ani na nulu se
stálým pomerem hodnot nedostanu nikdy, natož pod ní. Druhý
zákon termodynamiky mi vymezuje úcinnost vratných stroju,
stanoví, že úcinnost tepelného motoru je rovna výrazu
(QT-QS)/QT pro teplo QS vymenené se studenejší lázní a QT
s teplejší. Z toho pak plyne možnost "ocíslovat
teploty" tak, že teplota T je úmerná predanému teplu
Q. Protože chladnicka je "tepelný motor pracující
pozpátku", je videt, že i její úcinnost dána stejným
vzorcem, urcujícím POMER a nikoli ROZDÍL.
Tohle je tedy idea celého vysvetlení. Samozrejme, prakticky
toto ztroskotá dríve, protože každý plyn nekdy zkapalní a
už to nepujde tak jako dosud. Mužu si vymyslet jiný vratný
dej, treba magnetizaci a demagnitizaci, pri nemž se látka
jednou zahreje, podruhé ochladí. Ale i tam to dopadne stejne
- vždy pujde o neco jako POMER, nikoli ROZDÍL. No, a jedna z
formulací 3. zákona termodynamiky ríká práve to, že
VŠECHNY "chladicí" deje mají tento charakter, a že
existuje ona "absolutní nula", pod kterou se tedy
nejde dostat. Tolik z termodynamiky.
Z hlediska statistické fyziky, tedy mikrosveta, je to
jasnejší. Každý predmet, at je to plyn ve válci nebo
jediný atom vodíku, má své povolené energiové stavy. Jeden
z nich je ten nejnižší, a tomu odpovídá (makroskopicky)
teplota absolutní nuly. Pak je jasné, že "víc než pod
nejnižší hodnotu" to ochladit nejde.
Hodnota maximální kladné teploty stanovena není. Ovšem,
zahríváním (dodáváním energie cestou tepla) dejme tomu
caje v myšleném pevném objemu ("ve válci") caj
nejprve zmení chut, voda se postupne vyparí na vodní
páru, tanin a aromatické látky se rozloží na jednodušší
(stovky stupnu), dále se zacne voda trhat na H a OH (pár
tisíc stupnu), posléze na ionty, bude zárit, pri stovkách
milionu stupnu se zažehne termonukleární syntéza (fúze)
... a to už je jiste neco úplne jiného než "hodne
zahrátý caj". V principu (máte-li energii na
zahrívání a dobrou izolaci - pri milionu stupnu se energie
zárení bude rovnat energii zahráté "hmoty" a dál
ješte poroste úmerne ctvrté mocnine teploty) mužete
jít až k teplotám, které byly kolem Velkého tresku. Dál
asi nemá smyslu jít, protože by bylo moc odvážné verit,
že se za takových podmínem chová hmota podle stejných
zákonu, jaké známe a jaké platí, dejme tomu, do nejakých
tech miliard stupnu.
Podrobnosti o testatice se doctete na stránce: