Zaujal vás nějaký fyzikální jev? Nevíte si rady s jeho vysvětlením? Neváhejte a napište nám svůj dotaz!
nalezeno 1493 dotazů
1321) Západ Slunce
31. 07. 2002
Dotaz: Dá se někde zjistit, do jaké dálky můžu vidět z pobřeží moře? Dá se to nějak spočítat? (Libor)
Odpověď: Pane kolego, přesně tímto problémem začíná
učebnice FYZIKA (Halliday, Resnick, Walker, vydal
Prometheus 2001), z níž je i pomocný obrázek k
výpočtu. Z pouhého odečtení okamžiků západu
slunce při pozorování vleže a ve stoje (tj. z doby
asi 11,1 s, která uplyne mezitím, než Vám slunko
zapadne, když ležíte a když si stoupnete), dokážete
spočítat poloměr Země s přesností 20% (na tu
prostotu až překvapující přesnost). Vzdálenost
obzoru, na niž se ptáte, je na obrázku značena d
= r tg q.
Tedy zvedne-li se pozorovatel z polohy vleže (bod
A) a zvýší tak polohu svých očí do výšky h,
otočí se zorný paprsek vycházející z horního okraje
slunečního kotouče o úhel q.
(Velikosti výšky h i úhlu q jsou
na obrázku mnohem větší, než odpovídá skutečnosti).
Zkuste si to přepočítat sám. Kdyby Vám to nevyšlo, obraťte
se znovu - ale nechci Vás ošidit o tu radost z vlasního
výpočtu.
Dotaz: Prosím Vás zdvořile o odkaz na podrobnější informace o Sixiově teploměru, event. o vynálezci (autoru) samotném. (Michal Souček)
Odpověď:
Odpověď:
Tento teploměr vymyslel v roce 1782 James Six, odtud
jeho název. Podrobný popis jeho částí můžete
vidět na obrázku. Teploměr je opatřen dvěma
stupnicemi (každá na jednom rameni U-trubice).
Stoupání nebo klesání kapaliny ve velké nádobce
způsobí pohyb rtuti. Na jedné straně je ukazatel
zatlačen do rtuti, na druhé straně vystoupí výš.
Spodní konec ukazatele vlevo označuje minimální a
napravo maximální dosaženou teplotu. Na ukazatelích
jsou malé pružinky, které je udrží na nejvyšším
dosaženém místě (neklesnou z nejvyššího bodu, i
když poklesne hladina rtuti). Jeho výhodou je
zaznamenání maximální a minimální teploty
dosažené po posledním měření.
Bohužel na webu není moc rozsáhlejších informací o
tomto teploměru nebo o jeho vynálezci. Nejlepší jsou
anglicky psané články, zkuste do googla napsat heslo
Six´s thermometer a hledejte.
Dotaz: Kdy je na moři odliv a kdy příliv? O kolik metrů může stoupnout hladina vody u
pobřeží? (Libor)
Odpověď: Milý Libore, na internetu najdete spoustu zajímavých článků
o přílivu a odlivu, stačí do vyhledávače zadat dané heslo
a pak si už jen vybírat. Z česky psaných je to např. http://moon.astronomy.cz/librace.htm, http://pes.eunet.cz/veda/clanky/2617_0_0_0.html, http://utf.mff.cuni.cz/vyuka/OFY016/F2000/capkova.html.
Pokud potřebujete nějaké informace v angličtině použijte
heslo "tide". Vysvětlení příčiny přílivu a
odlivu je patrné i z následujícíiho obrázku. (vlevo - síly
ovlivňující slapové jevy přílivu, vpravo - půsovení
slapových jevů - příliv pri Z (zenitu) a N (nadiru), odliv
při D). Přílivová síla se stanoví z rozdílu přitažlivé
a odstředivé síly.
Místa s největšími
přílivy: Záliv Fundy (Kanada) 19,6 metrů, ústí řeky
Gallegos (Argentína) 18 metrů, Frobisher Bay (Baffinův ostrov)
17,4 metrů, ústí řeky Severn (Anglie) 16,3 metrů, Granville
(Francie) 14,7 metrů. Pokud Vám tyto informace nebudou stačit,
dejte mi vědet.
Dotaz: Jak daleko má být vysoké napětí daleko od panelového domu? Škodí vysoké napětí organismu člověka? (Petra Bláhová)
Odpověď: 1. To je problém konstruktivně-technický, nikoli fyzikální.
Záleží především na tom, o jak vysoké napětí jde.
Vzdálenosti jsou upraveny technickými normami hlavně proto,
aby např. při vichřici a nehodě nemohlo snadno dojít k
sekundárním ±kodám.
2. Přímý dotek může člověku ublížit různým způsobem:
proud srdcem může narušit pravidelné tepy (anebo naopak
obnovit při arytmii formou šoku!), proud protékající tkání
ji poškozuje hlavně elektrolýzou. Samotné elektrické pole
(nehrozí-li v bezpúrostřední blízkosti přeskok jiskry) by
nemělo být nijak škodlivé - alespoň nevím, že by byl
škodlivý vliv prokázán, i když jistě je to ve středu
zájmu různých organizací (Zelení apod.) (JO - 26.7.2002)
Ohlas
čtenářů: (od Ondřeje Hájka ondrej@hajek.net): V extrémních případech neplatí
"bezpečnost" vysokého napětí. Stříidavé pole
vyvolává elektromagnetickou indukci, v jejímž důsledku
může vzniknout spád potenciálu - jev nebezpečný při
indukci mj. do zemského povrchu. Z dřívějších dob jsou
známy i případy úmrtí koňů pod vedením VVN. V extrémně
malé vzdálenosti od vedení je smrtelně nebezpečná i
samotná indukce do těla (pokud tělo není rovnoběžné s
vedením). Takže nejde pouze o nebezpečí přímého dotyku
nebo konstrukční bezpečnost.
Dotaz: Mám dotaz, týkající se teorie relativity.
Tento případ se často na přednáškách/učebnicích zmiňuje a
je bez vysvětlení brán jako "fakt", přičemž mě to stále není
jasné. Představme si člověka, který stojí vedle kolejí,
po kterých jede vlak rychlostí blížící se rychlosti světla
V tom vlaku je zdroj světla. V okamžiku, kdy zdroj světla míjí
pozorovatele, se pozorovatel přemístí za vlak a pozoruje zdroj
světla v posledním vagónu, který se zrovna rozsvítil.
Uvidí tento pozorovatel světlo? A uvidí ho, v případě, že se
vlak bude pohybovat rychlostí světla? Proč neplatí princip
skládání rychlostí? Světlo je přece "jenom vlnění"? Pro něj
to neplatí? Světlo se "prý" pohybuje stále rychlosti c a nic se
rychleji pohybovat nemůže... Ani když se ty dvě soustavy
navzájem pohybují? (Vladimir Busek)
Odpověď: Milý
Vladimíre, světlo má ve vakuu vždycky tutéž rychlost, ať
ho vytvoří cokoli (zdroj stojící anebo letící libovolnou
podsvětelnou rychlostí) a ať ji měříš v kterékoliv
inerciální soustavě. To ber NIKOLI jako (podivný) důsledek
speciální teorie relativity, ALE jako experimentální fakt -
tedy něco, s čím se musí jakákoliv teorie vyrovnat, má-li
být pravdivá. Světlo má prostě stejnou rychlost, ať je ze
Slunce, z hvěz nebo z pozemských zdrojů, ať ho měříš
ráno nebo večer, ačkoliv se ráno pohybujeme spolu s
otáčející se Zemí na rovníku rychlostí 40 000 km za 24
hodin (spočti si číselně, kolik to je v m/s, člověk by to
nevěřil! rychleji než zvuk) a navečer stejnou rychlostí
opačným směrem, na jaře jako na podzim, ačkoliv rychlost
Země na dráze kolem Slunce je 2.pí.150 000 000 km za 1 rok (a
to je bezmála úctyhodných 30 km/s !). Tohle musí vysvětlit
každá teorie, která chce popisovat jevy v blízkosti rychlosti
světla. No a Lorentzovy vzorce pro transformaci - přechod z
jedné soustavy do druhé - to umějí. Galileiho jednodušší
vzorce nikoli.
Z tohoto experimentálního faktu je vidět, že skládání
rychlostí nemůže být (při těchto rychlostech) popsáno
sčítáním, ale jinak. V Galileově transformaci (GT) se
rychlosti sčítají a čas v každé soustavě "tiká"
stejně rychle: co je současné v jednom systému, je současné
i v jiném. O soumístnosti to neplatí - co je soumístné v
jedoucím vlaku (např. že si na tomtéž místě objednám
kávu, dostanu, vypiju a zaplatím), není soumístné vůči
Zemi (je to na různých místech zemského povrchu, třeba v
různých městech). Současnost je v GT invariantní,
soumístnost nikoli. V Lorentzově transformaci (LT) není
invariantní ani soumístnost, ani současnost. Co je ale
invariantní, je "čtyřinterval":
ds . ds = dx . dx + dy . dy + dz . dz - c.dt . c. dt ,
tedy čtverec vzdálenosti dvou událostí, zmenšený o čtverec
vzdálenosti, kterou by světlo uletělo za dobu, která mezi
událostmi uplynula. Podrobný výklad z obrázky a fotografiemi,
na úrovni srozumitelné na střední škole je např. v
učebnici FYZIKA (Halliday, Resnick, Walker, např. PROMETHEUS,
2001), ve čtvrtém dílu - celá kapitola 38 Relativita.
