Zaujal vás nějaký fyzikální jev? Nevíte si rady s jeho vysvětlením? Neváhejte a napište nám svůj dotaz!
nalezeno 1493 dotazů
1330) Stlačená pružina
19. 07. 2002
Dotaz: Stlačená pružina má větší potenciální energii než nestlačená. Když jí rozpustíme v kyselině, kam se poděje její energie? Od jistého chemika se mi dostalo odpovědi: určitě se přemění na teplo, kyselina se ohřeje, ale nevím proč... Jaký může být mikroskopický rozdíl v tom rozpustit stlačenou a nestlačenou pružinu? (Tomáš Buchta)
Odpověď: Chemikův výklad byl zcela správný. Stlačená pružina má
atomy železa u sebe blíž, než nestlačená, a ony se
odpuzují. Představ si, že se přeleptá stlačená pružina v
polovině; obě půlky od sebe odlítnou, to si jistě snadno
představíš. No a takhle odletuje nejen celá půlka, ale
postupně každý maličký kousíček rozpouštěné pružiny.
Dotaz: Má gravitace Měsíce vliv na hodnotu gravitačního zrychlení Země? Tedy budu-li nějakým pokusem (třeba kyvadlem by to snad mělo jít) g měřit, naměřím méně, budu-li mít Měsíc nad hlavou? (Jiří Škopík)
Odpověď: Kdyby velikost Země byla zanedbatelně malá oproti vzdálenosti
Měsíc-Země, pak by přítomnost Měsíce neměla žádný vliv
a pohyb kyvadla. Názorně: kyvadlo by sice (pod vlivem gravitace
Měsíce) trošku "padalo" na Měsíc, ale přesně
stejně by "padala" na Měsíc i Vaše ruka, i celá
Země. (Síla je úměrná hmotnosti objektu, čili zrychlení
bude u všeho nakonec stejné.) Vůči nim by se pohybovalo
přesně stejně jako když by tu Měsíc nebyl.
Teprve když uvážíme, že střed Země je od Měsíce o
kousíček dál než my s kyvadlem, tak zjistíme, že Země
"padá" trochu méně (= s nepatrně menším
zrychlením), protože její střed, kam soustředíme celé
působení, je od Měsíce trošičku dál než my. (Naopak naši
protinožci "padají" ještě trochu méně než střed
Země.) Tomuto rozdílu sil (trochu blíže k Měsíci než
protilehlá strana) se říká slapové síly, a takhle vzniká
příliv a odliv; proto jsou vodstva na Zemi
"vyboulena" i na přilehlé, i na protilehlé straně k
Měsíci a proto je příliv (a odliv) dvakrát denně.
Odpověď:
Milý Lukáši, omlouvám se za zpoždění s odpovědí.
Z Vašeho dotazu totiž přesně nevyplývá, co Vás
přímo o kulovém blesku zajímá. A tak začnu od
začátku.
Kulový blesk je svítící útvar, který má kulovitý,
výjimečně i hruškovitý tvar a roztřepené okraje.
Velikostně se pohybuje od tenisového míčku po míč
na košíkovou. Některé zdroje uvádějí maximální
velikost až několik metrů. Kulové blesky mají
rozmanité barvy - od sinavě bílé až k sytě
červené, někdy jsou i modré. Jev trvá od několika
sekund až po několik minut. Mohou se pohybovat ve
svislém i vodorovném směru, případně setrvat zcela
nehybně na místě. Pohybují se většinou klidně a
vykazují stabilitu.Velká část z nich se otáčí
kolem vlastní osy. Objevují se náhle, a to jak venku,
tak i uvnitř místností
Dosud nebyla přijata
žádná oficiální teorie o vzniku kulového blesku, ale byly
vysloveny některé hypotézy jako např. že jde o elektrický
výboj, přírodní termonukleární reakci, formu
atmosferického plazmatu atd.
Spoustu dalších zajímavých informací i s obrázky blesků
můžete najít na webu na adrese http://www.darius.cz/ag_nikola/blesk_foto.html, http://mujweb.atlas.cz/www/astrofoto/meteorologii.htm (obrázek je z této stránky)
Dotaz: Může nastat emise elektronů z katody za působení napětí pár set voltů? (netepelná emise). Vytvoří se tak více elektronů, než působením kosmického "záření" na plyn mezi A a K, např N2? (Vlastimil Kůs)
Odpověď: Ano, může, a může se vytvořit podstatně více elektronů než
působením kosmického záření v našich pozemských podmínkách.
Pro studenou emisi je podstatné silné pole při povrchu katody,
které dovolí některým elektronům uniknout (protunelovat se)
z kovu katody. Lokalní intenzita pole u povrchu katody je ovšem
dramaticky závislá na kvalitě povrchu - na struktuře
nerovnosti. Jestliže vytvoříte "kopcovitý povrch" s
ostrými špičkami kopců a jejich dostatečnou hustotou, zdaří
se potřebné napětí stlačit na úroveň málo desítek voltů
(rozhoduje intenzita pole!!!) a přitom dosahovat proudů potřebných
pro technické aplikace. Téma je dnes aktualní díky
"nanotechnologiím". Mrkněte se na web, hledejte slova
"cold emission", "field emission".
Dotaz: Mám hned pár dotazů:
1) úhel vstupu do atmosféry (asteroidů, meteoroidů, ...) - je to jako v optice? (kolmice k rovině bodu dopadu a úhel mezi kolmicí a trajektorií tělesa?)
2) Potřeboval bych vědět délku velké poloosy u oběžné dráhy Země (co možná nejpřesněji)
3) Co je to "délka výstupného uzlu"? Označuje se to velkým omega a potřebuji to k výpočtu heliocentrických pravoúhlých rovníkových souřadnic. Jaká je hodnota pro Zemi? V tabulkách to je proškrtnuté, ale já potřebuji do vzorečku nějakou hodnotu (0 nebo 360?).
4) K tomu samému úkonu (viz. 3)) potřebuji vědět "dobu průchodu periheliem" (u Země).
(Vlastimil Kůs)
Odpověď: 1/ Ano,
mělo by to tak být, ale není žádná pevná definice. Může
to být i obráceně, tedy 90° pro kolmý dopad a 0° pro
tečný. Záleží na konkretním autorovi a konkretním
vzorečku. 2/ Délka velké poloosy dráhy Země je v
prvním přiblížení 1 astronomická jednotka (1 AU = 149 597
870 km). Ve skutečnosti se délka velké poloosy mění s časem
(i když velmi málo). Například pro JD 2 452 400,5 je a =
0,999991285 AU. 3/ Výstupní uzel je bod, ve kterém dráha
planety protíná rovinu ekliptiky a planeta se pohybuje směrem
"nad" ekliptiku (analogicky sestupný uzel). Přímka
procházející těmito uzly se nazývá uzlová přímka. Délka
výstupního uzlu je pak úhel mezi polopřímkou ležící v
rovině ekliptiky a směřující do jarního bodu a
polopřímkou výstupního uzlu. Udává se ve stupních.
V prvním přiblížení je rovina oběžné dráhy Země
totožná s ekliptikou, tedy délka výstupního uzlu není
definována - nejsou uzly, sklon dráhy je nula. Při
dosazování do vzorečku může vzniknout problém, ale
většinou pomůže to, že sklon dráhy "i" je nula a
na délce výstupního uzlu nezáleží.
Pro přesnější výpočty má dráha Země nenulový sklon a
uzly jsou definovány. Pro JD 2 452 400,5 je Omega =
282,22164904°, omega (délka perihelia) = 180,65690790° a sklon
dráhy i = 0,00072886°, tedy zanedbatelně málo. 4/ Dobu průchodu perihéliem T0 lze
spočítat ze střední anomálie M pro daný čas t ze vztahu M
= n * (t - T0), kde n je střední denní pohyb. n = k
* a-3/2, kde k = 0,01720209895 rad, a je velká
poloosa dráhy. Například pro t = 2 452 400,5 je M =
120,77400183°.
Milý Lukáši, omlouvám se za zpoždění s odpovědí.
Z Vašeho dotazu totiž přesně nevyplývá, co Vás
přímo o kulovém blesku zajímá. A tak začnu od
začátku.