FyzWeb  odpovědna

Zaujal vás nějaký fyzikální jev? Nevíte si rady s jeho vysvětlením? Neváhejte a napište nám svůj dotaz!


nalezeno 1493 dotazů

1331) Vliv gravitace Měsíce19. 07. 2002

Dotaz: Má gravitace Měsíce vliv na hodnotu gravitačního zrychlení Země? Tedy budu-li nějakým pokusem (třeba kyvadlem by to snad mělo jít) g měřit, naměřím méně, budu-li mít Měsíc nad hlavou? (Jiří Škopík)

Odpověď: Kdyby velikost Země byla zanedbatelně malá oproti vzdálenosti Měsíc-Země, pak by přítomnost Měsíce neměla žádný vliv a pohyb kyvadla. Názorně: kyvadlo by sice (pod vlivem gravitace Měsíce) trošku "padalo" na Měsíc, ale přesně stejně by "padala" na Měsíc i Vaše ruka, i celá Země. (Síla je úměrná hmotnosti objektu, čili zrychlení bude u všeho nakonec stejné.) Vůči nim by se pohybovalo přesně stejně jako když by tu Měsíc nebyl.
Teprve když uvážíme, že střed Země je od Měsíce o kousíček dál než my s kyvadlem, tak zjistíme, že Země "padá" trochu méně (= s nepatrně menším zrychlením), protože její střed, kam soustředíme celé působení, je od Měsíce trošičku dál než my. (Naopak naši protinožci "padají" ještě trochu méně než střed Země.) Tomuto rozdílu sil (trochu blíže k Měsíci než protilehlá strana) se říká slapové síly, a takhle vzniká příliv a odliv; proto jsou vodstva na Zemi "vyboulena" i na přilehlé, i na protilehlé straně k Měsíci a proto je příliv (a odliv) dvakrát denně.
(J.Obdržálek)   >>>  

1332) Kulový blesk17. 07. 2002

Dotaz: Kulový blesk (Lukas Bandas)

Odpověď: Milý Lukáši, omlouvám se za zpoždění s odpovědí. Z Vašeho dotazu totiž přesně nevyplývá, co Vás přímo o kulovém blesku zajímá. A tak začnu od začátku.
Kulový blesk je svítící útvar, který má kulovitý, výjimečně i hruškovitý tvar a roztřepené okraje. Velikostně se pohybuje od tenisového míčku po míč na košíkovou. Některé zdroje uvádějí maximální velikost až několik metrů. Kulové blesky mají rozmanité barvy - od sinavě bílé až k sytě červené, někdy jsou i modré. Jev trvá od několika sekund až po několik minut. Mohou se pohybovat ve svislém i vodorovném směru, případně setrvat zcela nehybně na místě. Pohybují se většinou klidně a vykazují stabilitu.Velká část z nich se otáčí kolem vlastní osy. Objevují se náhle, a to jak venku, tak i uvnitř místností

Dosud nebyla přijata žádná oficiální teorie o vzniku kulového blesku, ale byly vysloveny některé hypotézy jako např. že jde o elektrický výboj, přírodní termonukleární reakci, formu atmosferického plazmatu atd.
Spoustu dalších zajímavých informací i s obrázky blesků můžete najít na webu na adrese
http://www.darius.cz/ag_nikola/blesk_foto.html, http://mujweb.atlas.cz/www/astrofoto/meteorologii.htm (obrázek je z této stránky)

(M.Urbanová)   >>>  

1333) Netepelná emise17. 07. 2002

Dotaz: Může nastat emise elektronů z katody za působení napětí pár set voltů? (netepelná emise). Vytvoří se tak více elektronů, než působením kosmického "záření" na plyn mezi A a K, např N2? (Vlastimil Kůs)

Odpověď: Ano, může, a může se vytvořit podstatně více elektronů než působením kosmického záření v našich pozemských podmínkách. Pro studenou emisi je podstatné silné pole při povrchu katody, které dovolí některým elektronům uniknout (protunelovat se) z kovu katody. Lokalní intenzita pole u povrchu katody je ovšem dramaticky závislá na kvalitě povrchu - na struktuře nerovnosti. Jestliže vytvoříte "kopcovitý povrch" s ostrými špičkami kopců a jejich dostatečnou hustotou, zdaří se potřebné napětí stlačit na úroveň málo desítek voltů (rozhoduje intenzita pole!!!) a přitom dosahovat proudů potřebných pro technické aplikace. Téma je dnes aktualní díky "nanotechnologiím". Mrkněte se na web, hledejte slova "cold emission", "field emission".
(J.Dolejší)   >>>  

1334) Délka velké poloosy17. 07. 2002

Dotaz: Mám hned pár dotazů: 1) úhel vstupu do atmosféry (asteroidů, meteoroidů, ...) - je to jako v optice? (kolmice k rovině bodu dopadu a úhel mezi kolmicí a trajektorií tělesa?) 2) Potřeboval bych vědět délku velké poloosy u oběžné dráhy Země (co možná nejpřesněji) 3) Co je to "délka výstupného uzlu"? Označuje se to velkým omega a potřebuji to k výpočtu heliocentrických pravoúhlých rovníkových souřadnic. Jaká je hodnota pro Zemi? V tabulkách to je proškrtnuté, ale já potřebuji do vzorečku nějakou hodnotu (0 nebo 360?). 4) K tomu samému úkonu (viz. 3)) potřebuji vědět "dobu průchodu periheliem" (u Země). (Vlastimil Kůs)

Odpověď: 1/ Ano, mělo by to tak být, ale není žádná pevná definice. Může to být i obráceně, tedy 90° pro kolmý dopad a 0° pro tečný. Záleží na konkretním autorovi a konkretním vzorečku.
2/ Délka velké poloosy dráhy Země je v prvním přiblížení 1 astronomická jednotka (1 AU = 149 597 870 km). Ve skutečnosti se délka velké poloosy mění s časem (i když velmi málo). Například pro JD 2 452 400,5 je a = 0,999991285 AU.
3/ Výstupní uzel je bod, ve kterém dráha planety protíná rovinu ekliptiky a planeta se pohybuje směrem "nad" ekliptiku (analogicky sestupný uzel). Přímka procházející těmito uzly se nazývá uzlová přímka. Délka výstupního uzlu je pak úhel mezi polopřímkou ležící v rovině ekliptiky a směřující do jarního bodu a polopřímkou výstupního uzlu. Udává se ve stupních.
V prvním přiblížení je rovina oběžné dráhy Země totožná s ekliptikou, tedy délka výstupního uzlu není definována - nejsou uzly, sklon dráhy je nula. Při dosazování do vzorečku může vzniknout problém, ale většinou pomůže to, že sklon dráhy "i" je nula a na délce výstupního uzlu nezáleží.
Pro přesnější výpočty má dráha Země nenulový sklon a uzly jsou definovány. Pro JD 2 452 400,5 je Omega = 282,22164904°, omega (délka perihelia) = 180,65690790° a sklon dráhy i = 0,00072886°, tedy zanedbatelně málo.
4/ Dobu průchodu perihéliem T0 lze spočítat ze střední anomálie M pro daný čas t ze vztahu M = n * (t - T0), kde n je střední denní pohyb. n = k * a-3/2, kde k = 0,01720209895 rad, a je velká poloosa dráhy. Například pro t = 2 452 400,5 je M = 120,77400183°.
(J.Durech)   >>>  

1335) Měrná tepelná kapacita16. 07. 2002

Dotaz: Co je to měrná tepelná kapacita válce? (Vera Krepelova)

Odpověď: Mezi předměty s různou teplotou dochází k tepelné výměně. Množství předané energie závisí na druhu materiálu, hmotnosti a změně jeho teploty. Abychom mohli porovnávat schopnost různých látek jímat teplo, používáme fyzikální veličinu zvanou měrná tepelná kapacita. Udává, kolik tepla je potřeba na ohřátí 1 kg dané látky o 1°C. Značíme ji c a definujeme ji vztahem: c = Q/(m.Dt), kde m je hmotnost tělesa, Q je teplo, které těleso přijme od okolí a Dt je přírůstek teploty. Jednotkou je J/kg.°C. Hodnoty měrných tepelných kapacit různých látek (při teplotě 20°C) naleznete v tabulkách.
(M.Urbanová)   >>>