Odpověď:
Milý Lukáši, omlouvám se za zpoždění s odpovědí.
Z Vašeho dotazu totiž přesně nevyplývá, co Vás
přímo o kulovém blesku zajímá. A tak začnu od
začátku.
Kulový blesk je svítící útvar, který má kulovitý,
výjimečně i hruškovitý tvar a roztřepené okraje.
Velikostně se pohybuje od tenisového míčku po míč
na košíkovou. Některé zdroje uvádějí maximální
velikost až několik metrů. Kulové blesky mají
rozmanité barvy - od sinavě bílé až k sytě
červené, někdy jsou i modré. Jev trvá od několika
sekund až po několik minut. Mohou se pohybovat ve
svislém i vodorovném směru, případně setrvat zcela
nehybně na místě. Pohybují se většinou klidně a
vykazují stabilitu.Velká část z nich se otáčí
kolem vlastní osy. Objevují se náhle, a to jak venku,
tak i uvnitř místností
Dosud nebyla přijata
žádná oficiální teorie o vzniku kulového blesku, ale byly
vysloveny některé hypotézy jako např. že jde o elektrický
výboj, přírodní termonukleární reakci, formu
atmosferického plazmatu atd.
Spoustu dalších zajímavých informací i s obrázky blesků
můžete najít na webu na adrese http://www.darius.cz/ag_nikola/blesk_foto.html, http://mujweb.atlas.cz/www/astrofoto/meteorologii.htm (obrázek je z této stránky)
Dotaz: Může nastat emise elektronů z katody za působení napětí pár set voltů? (netepelná emise). Vytvoří se tak více elektronů, než působením kosmického "záření" na plyn mezi A a K, např N2? (Vlastimil Kůs)
Odpověď: Ano, může, a může se vytvořit podstatně více elektronů než
působením kosmického záření v našich pozemských podmínkách.
Pro studenou emisi je podstatné silné pole při povrchu katody,
které dovolí některým elektronům uniknout (protunelovat se)
z kovu katody. Lokalní intenzita pole u povrchu katody je ovšem
dramaticky závislá na kvalitě povrchu - na struktuře
nerovnosti. Jestliže vytvoříte "kopcovitý povrch" s
ostrými špičkami kopců a jejich dostatečnou hustotou, zdaří
se potřebné napětí stlačit na úroveň málo desítek voltů
(rozhoduje intenzita pole!!!) a přitom dosahovat proudů potřebných
pro technické aplikace. Téma je dnes aktualní díky
"nanotechnologiím". Mrkněte se na web, hledejte slova
"cold emission", "field emission".
Dotaz: Mám hned pár dotazů:
1) úhel vstupu do atmosféry (asteroidů, meteoroidů, ...) - je to jako v optice? (kolmice k rovině bodu dopadu a úhel mezi kolmicí a trajektorií tělesa?)
2) Potřeboval bych vědět délku velké poloosy u oběžné dráhy Země (co možná nejpřesněji)
3) Co je to "délka výstupného uzlu"? Označuje se to velkým omega a potřebuji to k výpočtu heliocentrických pravoúhlých rovníkových souřadnic. Jaká je hodnota pro Zemi? V tabulkách to je proškrtnuté, ale já potřebuji do vzorečku nějakou hodnotu (0 nebo 360?).
4) K tomu samému úkonu (viz. 3)) potřebuji vědět "dobu průchodu periheliem" (u Země).
(Vlastimil Kůs)
Odpověď: 1/ Ano,
mělo by to tak být, ale není žádná pevná definice. Může
to být i obráceně, tedy 90° pro kolmý dopad a 0° pro
tečný. Záleží na konkretním autorovi a konkretním
vzorečku. 2/ Délka velké poloosy dráhy Země je v
prvním přiblížení 1 astronomická jednotka (1 AU = 149 597
870 km). Ve skutečnosti se délka velké poloosy mění s časem
(i když velmi málo). Například pro JD 2 452 400,5 je a =
0,999991285 AU. 3/ Výstupní uzel je bod, ve kterém dráha
planety protíná rovinu ekliptiky a planeta se pohybuje směrem
"nad" ekliptiku (analogicky sestupný uzel). Přímka
procházející těmito uzly se nazývá uzlová přímka. Délka
výstupního uzlu je pak úhel mezi polopřímkou ležící v
rovině ekliptiky a směřující do jarního bodu a
polopřímkou výstupního uzlu. Udává se ve stupních.
V prvním přiblížení je rovina oběžné dráhy Země
totožná s ekliptikou, tedy délka výstupního uzlu není
definována - nejsou uzly, sklon dráhy je nula. Při
dosazování do vzorečku může vzniknout problém, ale
většinou pomůže to, že sklon dráhy "i" je nula a
na délce výstupního uzlu nezáleží.
Pro přesnější výpočty má dráha Země nenulový sklon a
uzly jsou definovány. Pro JD 2 452 400,5 je Omega =
282,22164904°, omega (délka perihelia) = 180,65690790° a sklon
dráhy i = 0,00072886°, tedy zanedbatelně málo. 4/ Dobu průchodu perihéliem T0 lze
spočítat ze střední anomálie M pro daný čas t ze vztahu M
= n * (t - T0), kde n je střední denní pohyb. n = k
* a-3/2, kde k = 0,01720209895 rad, a je velká
poloosa dráhy. Například pro t = 2 452 400,5 je M =
120,77400183°.
Dotaz: Co je to měrná tepelná kapacita válce? (Vera Krepelova)
Odpověď: Mezi předměty s různou teplotou dochází k tepelné výměně. Množství předané energie závisí na druhu materiálu, hmotnosti a změně jeho teploty. Abychom mohli porovnávat schopnost různých látek jímat teplo, používáme fyzikální veličinu zvanou měrná tepelná kapacita. Udává, kolik tepla je potřeba na ohřátí 1 kg dané látky o 1°C. Značíme ji c a definujeme ji vztahem: c = Q/(m.Dt), kde m je hmotnost tělesa, Q je teplo, které těleso přijme od okolí a Dt je přírůstek teploty. Jednotkou je J/kg.°C. Hodnoty měrných tepelných kapacit různých látek (při teplotě 20°C) naleznete v tabulkách.
Dotaz: Co to je kapilární elevace, Franck-Herzův pokus, Millicanův pokus a akcelerace.
(Vladka Haragova)
Odpověď: 1.
Kapilární elevace - Kapilarita je jev, který vzniká
v kapilárách (tenkých trubičkách) jako důsledek zakřivení
povrchu kapalin a vzniku kapilárního tlaku. U kapalin, které
smáčejí stěny kapiláry vzniká s dutým povrchem výslednice
směrem ven z kapaliny. To má za následek, že v kapiláře
vystoupí kapalina do takové výšky h, až
hydrostatický tlak sloupce h vyrovná kapilární tlak
- jde o kapilární elevaci. Pro vypuklý povrch a
nesmáčející kapalinu směřuje výslednice dovnitř kapaliny,
takže sloupec se sníží o h - kapilární deprese.
Podívejte se na obrázek.
2.Millikan
v roce 1909 přímou metodou změřil velikost elementárního
náboje (e = 1,602 . 10-19 C). Určil ji porovnáním
sil, kterými působí elektrostatické a gravitační pole na
malá nabitá tělíska. Mezi desky kondenzátoru byly
vstřikovány olejové kapičky a mikroskopem sledován jejich
vertikální pohyb v přítomnosti elektrického pole a bez
něho. Uspořádání pokusu můžete vidět na obrázku. 3.Franck-Hertzův pokus (1914)
- myšlenka jejich pokusu spočívá v tom, že atomy
zředěného plynu se ostřelují elektrony s rychlostmi 105
m.s-1. Při tom dochází k pružným nebo nepružným
srážkám s atomy plynu. Z jejich pokusu vyplynulo, že při
rychlostech elektronů menších než kritická rychlost
dochází k pružným srážkám s atomy plynu. Elektron
neodevzdá atomu svoji energii, ale odrazí se od něho (změní
se jen směr jeho rychlosti). Pokud elektrony dosáhnou jisté
kritické rychlosti (různé pro různé látky), nastane
srážka nepružná. Elektron odevzdá svoji energii atomu,
který přitom přejde do jiného stacionárního stavu s
vyšší energií. Atom tedy buď vůbec nepřijímá energii
(pružná srážka), nebo ji přijímá jen v kvantech rovných
rozdílu energií dvou stacionárních stavů.Ve svém pokusu
ukázali, že pokud energie elektronů nedosáhne jistou
kritickou hodnotu, nastávají jen pružné srážky elektronů s
atomy plynu. Uspořádání jejich pokus můžete vidět na obrázku. 4. Akcelerace = zrychlení.
Mění-li se vektor rychlosti, říkáme, že se těleso pohybuje
se zrychlením. Zrychlení jako fyzikální veličinu značíme a,
jeho jednotkou je m.s-2.
Milý Lukáši, omlouvám se za zpoždění s odpovědí.
Z Vašeho dotazu totiž přesně nevyplývá, co Vás
přímo o kulovém blesku zajímá. A tak začnu od
začátku.