Zaujal vás nějaký fyzikální jev? Nevíte si rady s jeho vysvětlením? Neváhejte a napište nám svůj dotaz!
nalezeno 1493 dotazů
1344) Jak vidí člověk letící rychlostí c své okolí?
12. 07. 2002
Dotaz: Jak bude člověk letící téměř rychlostí světla vnímat své okolí? Co se stane, když před sebe (ve směru pohybu) vystřelí nějaké těleso? Jak bude těleso vnímat on a jak jeho okolí? (Luboš Procházka)
Odpověď: Dejme tomu, že poletí vůči okolní krajině rychlostí 0,9 c.
Jemu bude hej a bude se (samozřejmě) cítit v klidu, jako by
stál. Předpokládám ovšem, že letí zcela hladce, jakékoli
hrkání by ho zabilo. Ale on sám se bude cítit naprosto
normálně, krajina řítící se kolem něho dozadu bude
zploštěná, ale on to uvidí mnohem složitěji, protože to,
co letí k němu, uvidí naopak roztažené. (Je to tím, že i
to světlo, které mu zprostředkuje vidění, se šíří
konečnou rychlostí, takže to, co mu právě "padne do
oka" z různých míst, pochází i z různých časů.
Zkuste si jako cvičení spočítat, jak uvidí krychli o hraně
A míjející ho v okamžiku, kdy je mu její přední hrana
nejblíž, a to ve vzdálenosti rovněž A.)
Vystřelí-li před sebe těleso tak, aby letělo vůči němu
rychlostí třeba 0,5 c, pak opravdu poletí vůči němu
rychlostí 0,5 c (a tak ho bude vnímat), ale vůči krajině
poletí jen rychlostí (0,9 + 0,5)c / (1 + 0,9 * 0,5) = 0,9655...
c .
Dotaz: 1.Slyšel jsem, že na Jupiteru existuje vodík v "kovovém stavu" . Jaké má vlastnosti a co to vlastně je?
2. Šel by udělat "podomácku" laser-jak?
3. Viděl jsem v noci, jak blesk uhodil do vysokonapěťového transformátoru a po chvilce se kolem transfornátoru objevila modrá světélkující mlha, která se asi 10min pohybovala od transformátoru a pak pomalu zanikla. Co to bylo a na jakém to je principu?
(Merek)
Odpověď: 1.
Nevím, zda zrovna na Jupiteru je a proč se soudí, že
by tam pro něj byly vhodné podmínky. "Vodík v kovovém
stavu" je docela lákavá představa založená na tom, že
vodík je ve stejném sloupci jako alkalické kovy.
"Obvyklý" ztužený vodík (ochlazením, resp. za
mírně zvýšených tlaků) je ale izolátor složený z molekul
H2 držících spolu van der Waalsovými silami,
nikoli vodič. Lze si ale představit, že za hodně vysokého
tlaku by mohla existovat kovová vazba. 2. Koupit si vhodné zařízení, např.
laserové ukazovátko (na trhu od 100 Kč) anebo v obchodu se
součástkami polovodičovou laserovou diodu. Jde o to, k čemu
ten laser potřebujete. 3. Zřejmě tam došlo k ionizaci vzduchu,
eventuálně k tvorbě metastabilních radikálů. To, že šlo
právě o vysokonapěťový transformátor, se mi ani nezdá
podstatné tak, jako to, že do (kovové konstrukce) uhodilo.
Dotaz: Podle 2. pohybového zákona, když bude na těleso působit síla nekonečně dlouho uvede těleso na nekonečnou rychlost, říkám to správně nebo na vysoké rychlosti tento zákon neplatí ? (Lubomír Šerý)
Odpověď: Milý
Lubomíre, Vaše úvaha není správná. Těleso, které se
pohybuje velkou rychlostí má podle speciální teorie
relativity větší hmotnost, než byla jeho hmotnost na
začátku pohybu (tzv. klidová hmotnost). Jeho hmotnost se
vzrůstající rychlostí dále roste (těleso těžkne a
těžkne). Působení konstantní síly tak má stále menší a
menší účinek na jeho zrychlování. Rychlost tělesa s
nenulovou klidovou hmotností se tak může jen přiblížit
rychlosti světla (c = 3.108 m/s), ale nikdy jí
nedosáhne.
Dotaz: Vedel by mi niekto vysvetliť, v akej polohe je v dnešnej dobe Magnetická a Geografická os voči Slnku v priemete na zvieratníkové pozadie? (Štefan)
Odpověď: Z hlavy Vám to neřeknu, ale metodu a materiály k výpočtu
Vám poskytnu rád. Podle učebnice FYZIKA (Halliday, Resnick,
Walke, vydal Prometheus 2001) kap. 32.3 na str. 835 a dalších,
ležel v r. 1980 geomagnetický severní pól (tedy fyzikálně
řečeno jižní pól zemského magnetického dipólu jakožto
prvního členu multipólového rozvoje) v severozápadním
Grónsku na 78,8 stupni severní šířky a 289,3 st. východní
délky, tedy asi 1250 km od pólu geografického. Tento úhel
potřebujete složit s úhlem ekliptiky, svazující oběžnou
rovinu Země kolem Slunce orientací danou osou vlastní rotace
Země, a to se dozvíte z astronomické literatury.
Dotaz: Dá se nějak fyzikálně vysvětlit, co je to vůně či zápach? Proč třeba vnímáme, že květina voní, syrečky smrdí (voní), tužku necítíme? Patří-li tedy tato otázka vůbec do fyziky. A jak je to s chutí? U zbývajících třech smyslů (zrak, sluch, hmat) si umím fyzikální podstatu představit, ale u těchto dvou moc ne. (Radek Fojtik)
Odpověď: Čich, kterým zjišťujeme různé vůně či zápachy, souvisí
úzce s chutí. (Všimněte si, že ztratíte-li při pořádné
rýmě čich, jeví se podle chuti kafe kyselé a polívka
bramboračka sladká.) Jak správně naznačujete, jde tu o
otázku nikoli fyzikální, ale chemickou; specializované buňky
jsou citlivé na přítomnost některých molekul, a to i v
naprosto nepatrných množstvích, snad na úrovni malého počtu
molekul (např. feromony). U člověka je chuť snad
nejcitlivější na kapsicin (obsažený např. v paprice). Na
druhou stranu, chemická reakce znamená přeměnu chemických
vazeb, přičemž pojem chemické vazby vysvětluje kvantová
chemie (kterou lze taky pokládat za kvantovou fyziku
elektronového obalu atomů, moloekul a iontů). Nemohu vyloučit
ani čistě fyzikální jevy jako obsorpce a adsorpce (na
povrchu), ale spíš půjde o ty chemické reakce. Samozřejmě
jsou buď vhodným způsobem vratné, anebo se matička příroda
spolehne na to, že se použitá část našeho čidla opět
obnoví, jako (skoro) cokoliv v našem těle.
