Zaujal vás nějaký fyzikální jev? Nevíte si rady s jeho vysvětlením? Neváhejte a napište nám svůj dotaz!
nalezeno 1493 dotazů
1361) Chlazení elektrickým proudem
19. 06. 2002
Dotaz: Na jakém principu je chlazení elektrickým proudem a nebo je to nějaký blud? (Marek)
Odpověď: Asi máte na mysli Peltierův jev, který je právě obrácený
(doplňkový) k Seebockově jevu. Blud to tedy není, ale
samozřejmě - něco za něco. Mějme uzavřený elektrický
obvod tvořený materiály A a B. Zanedbejme ohmický odpor, tedy
to, že jak v mase toho A i toho B se vyvíjí Joulovo teplo. Pak
elektrický proud jdoucí v daném okamžiku jistým směrem
projde jednak rozhraní AB, jednak (jinde) BA. Jedno z těchto
rozhraní se pak trochu zahřívá, druhé se stejně tolik
ochlazuje. Platí tedy i zákon zachování energie, i 2. td.
zákon. V praxi jde o to, najít materiály (např. vhodný
polovodič typu p a typu n, nebo bismut a železo), kde je tento
jev dost velký a které přitom nemají moc špatnou vodivost -
aby Joulovo teplo nakonec nepřekrylo to ochlazení. Ale ono je
to vlastně úplně stejné, i když si vezmete z kuchyně
elektrickou ledničku. I do ní vháníte elektrický proud, ona
vám něco chladí (mrazák) - ale nutně něco jiného
zahřívá (výparník vzadu). Takže tohle "něco za
něco" máte i tady.(JO -19.6.2002)
Milý kolego, asi máte
doma ledničku na elektriku, takže chlazení elektrickým
proudem blud není. Spíše než standardní ledničku, kde
elektřina pohání motor kompresoru a chladí se tak, že se
pomocí stlačování a expanze chladícího média čerpá teplo
zevnitř ven, jste měl asi na mysli možnost
"přímého" chlazení. To je možné pomocí
Peltierova jevu, kdy proud tekoucí přes spoj dvou kovů tento
spoj v jednom směru ohřívá, v druhém chladí. Je to jev
obrácený k termoelektrickému jevu, kde zahřívání jednoho
spoje a chlazení druhého způsobuje proud v obvodu. Chladící
články založené na Peltierově jevu jsou komerčně dostupné
a pro některé aplikace se používají, např. se jimi dá
chladit procesor. Zkuste se podívat na www na jméno Peltier.(JD
-19.6.2002)
Dotaz: Zajímá mě poměr mezi stupněm Celsia a stupněm Fahrenheita. Např., kolik stupňů Celsia je 90 stupňů Fahrenheita? (Milada Honcová)
Odpověď: Milá
Milado, stupeň Fahrenheita vypočítáte podle následujícího
vzorečku:
T[F] = 1.8 . T[°C] + 32
Tedy například 1° C = 33.8 F ; 100°C = 212F ; 90F = 32.22°C
Převodní vztahy mezi dalšími jednotkami teploty můžete
najít na stránce http://bures.hyperlink.cz/j_teplot.htm
A převodník dalších fyzikálních jednotek na stránce: http://www.labo.cz/mft/konvertor.htm
Dotaz: Zajímalo by mě, jak vysvětlit otáčení nádoby, z níž vystřikuje voda z postranních otvorů opatřených zaoblenými dutinami. Obecně se v knize píše, že je to příklad na akci a reakci, ale nějak to tam nevidím. Kde je působiště síly, která roztáčí tu nádobu? Kde je působiště té akce? (Stepan Svoboda)
Odpověď: Působiště síly bych asi zakreslil doprostřed díry, ze které ta voda vytéká a to pro obě síly, vytékající čůrek na nádobu s vodou i pro sílu, kterou voda v nádobě působí na vytékající element vodního čůrku. Nebylo by ale chybou posouvat libovolně oba vektory po nositelce.(
Dotaz: Prosim, jak je to s akcí a reakcí v případě pohybu nádoby díky tomu, že z ní vytéká např. voda, kde by se mělo zakreslit působiště té akční a reakční síly ? (Stepan)
Odpověď: Působiště
síly bych asi zakreslil doprostřed díry, ze které ta voda
vytéká a to pro obě síly, vytékající čůrek na nádobu s
vodou i pro sílu, kterou voda v nádobě působí na
vytékající element vodního čůrku. Nebylo by ale chybou
posouvat libovolně oba vektory po nositelce.
Dotaz: V jisté astronomické přednášce jsem zaslechl, že objekt, jehož jasnost (v libovolné části spektra elmag. záření) se mění v nějaké časové periodě (řekněme třeba 1 minuta), nemůže mít rozměr větší než je dráha, kterou za tuto dobu urazí světlo (elmag. záření). V tomto případě tedy musí být menší než jedna světelná minuta. A já pořád nechápu proč? (Radek Fojtík)
Odpověď: Nejsem astronom, ale předpokládám, že je to z
následujícího důvodu: Mění-li se opravdu pravidelně
jasnost, pak to může být jen tím, že objekt rotuje a jedna
jeho část je jinak jasná než druhá: např. jde o
dvojhvězdu, kde jedna (tmavá) hvězda zakrývá světlou, anebo
např. o rotující hvězdu, vyzařující v jistém směru z
vnitřních důvodů (např. má magnetické pole, které určuje
převažující směr záření). Kdyby byl objekt kulový o
obvodu X metrů, a měnil svou jasnost díky rotaci dejme tomu
10x za sekundu, pak povrch by se musel pohybovat rychlostí 10 X
metrů za sekundu. Samozřejmě tato rychlost nesmí být
větší než rychlost světla.
