Zaujal vás nějaký fyzikální jev? Nevíte si rady s jeho vysvětlením? Neváhejte a napište nám svůj dotaz!
nalezeno 1493 dotazů
1380) Komínový efekt
27. 05. 2002
Dotaz: Jak funguje komínový efekt? Proč komín táhne vzduch vzhůru, i když není (třeba v kamnech) zatopeno? Proč nefunguje normální cirkulace vzduchu jako je to mimo komínů, resp. proč je to tak markantní? (Dave Čandra)
Odpověď: Vyzkoušejte si to na jednoduchém pokusu:
Vezměte alobal a naviňte ho ve dvou nebo třech
vrstvách například na trubku od vysavače. Vzniklou
trubici vytvarujte opatrně podle obrázku. Potom zapalte
svíčku a vnitřek trubice zahřejte plamenem svíčky,
jak vidíte na obrázku. Asi po 10 sekundách dejte
trubici spodním otvorem vedle plamene svíčky.
Pozorujte, co se s ním děje.
Dokud byla uvnitř komína teplota vzduchu stejná jako
všude kolem, plamen svíčky směřoval nahoru. Jakmile
se vzduch uvnitř ohřál a začal proudit komínem,
strhával plamen svíčky s sebou. Tím se v komínu
udržovala vyšší teplota a proudění vzduchu.
Pokud je vzduch v komínu zahřátý, strhává plamen.
Proto krb i kamna správně fungují teprve tehdy, když
je komín již zahřátý!
Ucpěte komín nahoře rukou a
pozorujte, co dělá plamen. Zkuste nyní na okamžik
vzdálit komín od plamene a pak ho zase přibližte
zpět. Co pozorujete? Jakmile ucpete komín nebo ho
vzdálíte od svíčky, plamen se zase srovná a míří
směrem vzhůru. Když potom otvor uvolníte nebo dáte
komín zase zpět, plamen opět zamíří dovnitř. (MU - 27.5.2002)
Je-li v kamnech zatopeno, pak horký vzduch (při
stejném množství) zaujímá větší objem, a je tedy lehčí,
porovnává-li se to na objem. Proto stoupá vzhůru. I když
není zatopeno, ale když je ve výšce ústí komína vítr, pak
se nasává vzduch z komína podle Bernoulliho rovnice: v
proudové trubici rovnoběžné se Zemí a dotýkající se
ústí komína je vyšší vodorovná složka rychlosti vzduchu
(oproti nulové v komíně) spjata s menším tlakem, a tím se z
komína vzduch vysává. Není-li právě vítr, pak ještě
chvilku proudí vzduch setrvačností, ale přestane, a komín
"netáhne".(JO - 27.5.2002)
Dotaz: Existuje maximální vlnová délka elektromagnetického záření? (Tomáš Buchta)
Odpověď: Žádná
horní hranice pro vlnovou délku elmg. vlny není. Otázka je
spíš, jak bych mohl účinně detegovat velmi nízké
frekvence. Jestliže legendárním liščím ohonem budu vrtět
10x za sekundu, pak vytvářím elektromagnetické vlny o
frekvenci f =10 Hz, tedy o vlnové délce 30 000 km. Jejich
intenzita a tím i energie bude samozřejmě velmi malá.
Protože se energie elmg. pole mění vždy jen po násobcích
elementárního kvanta hf, pak minimální změna energie je 6,63
. 10-33 J. Anténa by měla být řádově
srovnatelná s vlnovou délkou, tedy desetitisíce kilometrů.
Jak odliším signál od šumu? atd. U těch nejkratších zase
příslušný foton nese hodně velkou energii, a je otázka, jak
ho vytvořit.
Zajímalo by mě, jak vypadá černá díra ze všech stran, když se na ni podívám na obrázku, tak vidím, že má tvar kaluže, ale jak ji uvidím, když ji obletím, to bude stále vypadat stejně ? A když si uvědomím, že má to jádro někde uvnitř, tak bych si to mohla představit jako jakýsi atom, který má uvnitř jádro. Je to pravda ?
Odpověď:
Má odpověď bude nesmírně laická, neboť jsem ještě žádnou černou díru neviděl. Určitě ale bude vypadat jinak než symbolické malůvky zakřivení prostoru okolo ní v 2+1 dimenzích. Patrně bude vidět záření hmoty do ní nezadržitelně padající, patrně by se v jejím okolí mohl také rozléhat křik nebožáků, které během pádu trhají slapové síly. Tento obrázek by byl však identický ze všech stran. (JD - 27.5.2002)
Ptáte-li se doslova, co UVIDÍTE, pak nic. Vidíte-li totiž před sebou dům, je to proto, že světlo z nějakého vnějšího zdroje dopadá na dům, ODRÁŽÍ se od něj tak, že nějaký ten paprsek Vám dopadne do oka a způsobí ten vjem - to jest, že vidíte dům. Od černé díry se ale žádné světlo neodrazí. Dopadne-li na ni resp. letí-li k ní, pohltí se. Jádrem asi myslíte tzv. horizont, tj. plochu, skrz kterou zevnitř se už nic nedostane ven (neuvažujeme-li kvantové jevy). Ale to je spíš jakási absolutní hranice černé díry než nějaké jádro uvnitř. Asi nejrozumnější je sáhnout po nějaké učebnici, nikoli jen po popularizující literatuře (od toho ostatně učebnice jsou). (JO - 27.5.2002)
Dotaz: Něje mi jasna táto vec: Čo vlastně zistil Einstein, a) ze zakryvenie časopriestoru spôsobuje gravitáciu, alebo b) že gravitácia spôsobuje zakryvenie?
(Marek K.)
Odpověď: Ve
"speciální teorii relativity" (zabývající se
inerciálními systémy) je jeho hlavním přínosem to, že
Lorentzovy transformační rovnice nejsou jen nějakou
zajímavostí elektromagnetického pole (světla), ale že
vyjadřují nejobecnější vztah - vzájemné propojení
prostoru a času, tedy prostoročas.
"Obecnou teorii relativity" budoval celou od začátku;
pochopitelně, že poté ji začali rozvíjet i dotvářet
další. Einstein v ní ukázal, že to, co se nám jeví jako
gravitace a co popisujeme jako gravitační půsopení, lze
popsat vnitřními metrickými vlastnostmi prostoročasu, totiž
tak, že je prostoročas zakřivený (metrika v něm není
eukleidovská). Podrobnosti v každé učebnici obecné teorie
relativity, např. Kuchař K.: Základy obecné teorie
relativity. Academia Praha, 1968
Dotaz: Velice jsem přemýšlel o antigravitaci, žel bez nějakých podkladů. Logickou úvahou jsem si vydedukoval, že gravitace je způsobena množstvím hmoty, která mě obklopuje.Čím blíže jsem tělesu, tím větší g na mě působí. Ale co se stane, když půjdu hlouběji a hlouběji pod povrch tělesa (Země) (předpokládejme, že je to ideální homogení koule).Já se domnívám, že na mě bude působit menší a menší g až do chvíle,kdy se dostanu do matematického (přesného) středu tělesa. Za předpokladu symetrické dutiny, pak v této dutině na mě bude působit ze všech stran stejná síla, protože mě bude obklopovat stejná hmota a tyto síly se vynulují a tím pádem nastane stav beztíže. Pokud mě ovšem neroztrhají slapové síly. Je to možné, nebo se mýlím, či je něco na tom pravdy? (Radek)
Odpověď: Vaše úvaha je zhruba správná, jen bych tomu neříkal "antigravitace". Jde o toto: gravitace je vždy přitažlivá; to ale znamená, že když jsem uvnitř slupky, tak že mne přitahují jednotlivé části slupky různou silou v různých směrech, takže výslednice může být podivuhodná - konkrétně, je-li slupka kulová a homogenní, je výslednice přesně nulová - tzv. slupkový teorém. (Proto se
ani nemusíte bát slapových sil.)