Odpověď: Milá zvídavá Kateřino, máte-li na mysli Newtonův zákon
akce a reakce (my jsme ho v naší učebnici nazvali "Já na
bráchu, brácha na mně") jde o to, že když já, (jako
pachatel) odstrčím od sebe židli (svým žákům řeknu že je
to oběť) pak platí, že současně je židle pachatelem,
který odstrkuje mně (oběť) na druhou stranu ale stejně
velkou silou. A tak je to úplně vždycky.
Trochu učeněji řečeno: Když působí těleso A na těleso B,
pak současně těleso B působí na A stejně velkou silou
opačně namířenou. Přitom si můžu vybrat, kterou z těch
sil nazvu akcí a kterou reakcí
Když mě spadne jablko na hlavu (jablko pachatel, já oběť)
můžu to považovat za akci jablka, jejímž výsledkem může
být boule na hlavě. Reakcí je pak silové působení moje,
resp. mé hlavy na jablko - to je moje reakce, výsledkem je
naťuknuté nebo rozbité jablko. Můžu ale klidně považovat
za akci mé odhlavičkování jablka a za reakci vzít
"odvetu" jabka na mé hlavě jejímž výsledkem je
boule. A tak je to vždycky. "Já na bráchu, brácha na
mně."
Dotaz: Podle speciální teorie relativity se s vzrůstající rychlostí zvyšuje hmotnost pohybujícího se objektu (vůči pozorovateli, který je v klidu). Mění se tedy i gravitační síla, kterou působí těleso (resp. platí Newtonův gravitační zákon, nebo to nějak postihuje obecná relativita)?
(Zdeněk)
Odpověď: Máte-li obecně
nějaký složitý systém, ve kterém jsou různé hmoty a
libovolně rychle se vůči sobě pohybují, je potřeba
aplikovat obecnou teorii relativity. V některých případech je
to ale jednodušší. Když budete mít (skoro) plochý prostor,
tj. např. daleko od Slunce, pak stačí uvažovat Newtonův
zákon a testovací tělísko uvažovat s hmotnosti, která
odpovídá jeho rychlosti. Když se však například ke Slunci
přiblížíte (plochý prostor přestane být ideální
aproximace), máte šanci vidět odchylky od newtonovské
gravitace - fotony se například v poli ohnou dvakrát více,
než by odpovídalo newtonovskému přitahování fotonů s
hmotností odpovídající jejich energii. Tento faktor 2 je
specifický pro Einsteinovu OTR a je jiný pro některé další
alternativní teorie (různé teorie různě pojednávají
geometrii prostoru).
Dotaz: Potřeboval bych vědět, jak zjistit čas pro nabití NiCd článku zapojených do serie - 6x1,2 V 100mA při různých nabíjecích proudech,
a pro Pb autobaterii při kapacitě 75 Ah a nabíječce 600 mA, 12 V.
(michal)
Odpověď: Pane kolego, když
máte články zapojené v sérii, znamená to, že všemi
protéká stejný proud. Potřebný čas zjistíte, když
kapacitu článku vydělíte proudem: 100 mAh/10 mA = 10 hodin.
Protože ale účinnost není stoprocentní, doporučuje se
nabíjet tak 1.4 násobek času, tj. v daném případě 14
hodin. Tradičně se doporučoval vhodný nabíjecí proud 1/10
kapacity. Dnešní moderní články snesou daleko rychlejší
nabíjení (např. za 1-2 hodiny), při tom je ale vhodné
kontrolovat jejich teplotu. O nabíjení najdete komentáře na
webu i celé knížky o nabíjení a konstrukci nabíječek...
Dotaz: Při radioaktivním rozpadu beta prvky s protonovým číslem Z vznikne prvek s protonovým číslem Z+1, vzniklý elektron (a neutrino) odletí. Znamená to, že se radiaktivní látka postupně kladně nabíjí? (Jiří Benda)
Odpověď: Máte pravdu, že
vyzářením elektronu se látka kladně nabíjí, ale tenhle
efekt není u běžných zářičů a v běžných situacích
vidět, neboť okolo nás se pohybuje spousta nábojů a několik
někde navíc se snadno vykompenzuje z okolí, zvláště když
záření ionizuje okolní prostředí a tak dodává další
náboje obou znamének. Svou roli hraje i skutečnost, že i dost
intenzivní zářiče (např. 1 TBq pro průmyslové použití,
před kterým se musíte pečlivě chránit) vyzáří za 1 s 1012
elektronů (tera), což znamená náboj o mnoho řádů menší
než coulomb. Sice nevím o experimentech, kde by něco
podobného měřilo, ale je velmi pravděpodobné, že tento
efekt nabíjení by šlo vidět experimentálně.