Zaujal vás nějaký fyzikální jev? Nevíte si rady s jeho vysvětlením? Neváhejte a napište nám svůj dotaz!
nalezeno 1493 dotazů
1434) Nabíjení článků NiCd
26. 03. 2002
Dotaz: Potřeboval bych vědět, jak zjistit čas pro nabití NiCd článku zapojených do serie - 6x1,2 V 100mA při různých nabíjecích proudech,
a pro Pb autobaterii při kapacitě 75 Ah a nabíječce 600 mA, 12 V.
(michal)
Odpověď: Pane kolego, když
máte články zapojené v sérii, znamená to, že všemi
protéká stejný proud. Potřebný čas zjistíte, když
kapacitu článku vydělíte proudem: 100 mAh/10 mA = 10 hodin.
Protože ale účinnost není stoprocentní, doporučuje se
nabíjet tak 1.4 násobek času, tj. v daném případě 14
hodin. Tradičně se doporučoval vhodný nabíjecí proud 1/10
kapacity. Dnešní moderní články snesou daleko rychlejší
nabíjení (např. za 1-2 hodiny), při tom je ale vhodné
kontrolovat jejich teplotu. O nabíjení najdete komentáře na
webu i celé knížky o nabíjení a konstrukci nabíječek...
Dotaz: Při radioaktivním rozpadu beta prvky s protonovým číslem Z vznikne prvek s protonovým číslem Z+1, vzniklý elektron (a neutrino) odletí. Znamená to, že se radiaktivní látka postupně kladně nabíjí? (Jiří Benda)
Odpověď: Máte pravdu, že
vyzářením elektronu se látka kladně nabíjí, ale tenhle
efekt není u běžných zářičů a v běžných situacích
vidět, neboť okolo nás se pohybuje spousta nábojů a několik
někde navíc se snadno vykompenzuje z okolí, zvláště když
záření ionizuje okolní prostředí a tak dodává další
náboje obou znamének. Svou roli hraje i skutečnost, že i dost
intenzivní zářiče (např. 1 TBq pro průmyslové použití,
před kterým se musíte pečlivě chránit) vyzáří za 1 s 1012
elektronů (tera), což znamená náboj o mnoho řádů menší
než coulomb. Sice nevím o experimentech, kde by něco
podobného měřilo, ale je velmi pravděpodobné, že tento
efekt nabíjení by šlo vidět experimentálně.
Dotaz: Co je nepřesné: Učebnice fyziky nebo zeměpisné atlasy? (Aneb opět mi žáci nevěří.)
Fyzika - učebnice:
Pól, kterým se volně zavěšený magnet natáčí k severu, nazýváme severní pól magnetu.
Země je obrovský kulový magnet, který má dva póly. Severní magnetický pól Země se nachází v blízkosti jižního magnetického pólu Země.
Zeměpisné atlasy:(ty novější raději magnetické póly neuvádějí)
Na mapách se severní magnetický pól nachází v blízkosti severního zeměpisného pólu... (Mgr. Dalibor Blecha)
Odpověď: Milý pane kolego,
já bych danou situaci hodnotil jako výsledek pedagogického
blbnutí, kdy to "odborníci" chtějí mít přesně a
do svých definicí se lehce zamotají. Navrhuji Vám (i vašim
žákům) následující řešení - pokuste se shodnout na
odpovědích na následující otázky a komentáře. 1. Shodněte se před Vaší školou, kde je
sever? (na opačnou stranu, než v poledne Slunce, tam, kde v
dáli tušit Švédsko a ješte o kousek dál Špicberky...) 2. Který konec magnetky kompasu tam míří? U
konvenčniho kompasu bez rušivého vlivu nějakého magnetu v
okolí to bude asi ten červeně nebo jinak označený. Když už
míří na sever, co mu říkat severní? Je to ale konvence,
mohli bychom klidně říkat červený. 3. Hraním s více kompasy nebo magnety si
člověk ověří, že dvě magnetky daleko od sebe obě ukazují
správně na sever červeným koncem, ale blízko sebe
převládne jejich vzájemné působení, kdy se červené konce
navzájem odpuzují a červené a nečervené přitahují. Kdyby
Země byla magnetka, tak by ten červený konec měl být na
jihu. Ale Země není tak úplně jednoduchá magnetka, Země má
při bližším pohledu pole různě zdeformované, navíc se to
pole s časem mění, někdy se prý dokonce přepóluje a
červený konec pak u nás ukazuje do Afriky. To se ale
naštěstí neděje často, takže teď se dá na mapu nakreslit
puntík s nápisem magnetický pól. Dokážete popsat duševní
pochody autora, když k tomuto puntíku (speciálně třeba k
tomu, co je na ostrovech za Grónskem) připsal severní
magnetický pól? Dokážete si představit jeho motivaci, proč
tam napsal jižní magnetický pól? Ať tam napsal cokoli,
který konec vaší střelky tam bude ukazovat? 4. A pak finální otázka pro žáky: Má smysl
dělat z tohodle vědu? Když už z toho někdo dělá vědu,
víte, co chce slyšet váš fyzikář? Víte, co chce slyšet
váš zeměpisář? Tak jim řekněte, co chtějí slyšet a k
tomu se raději naučte pořádně, jak pomocí kompasu někam
trefit. Mohu doporučit, že například malý kompas na
nástupištích metra v Japonsku báječne řešil problém,
kterým směrem jet, když z oněch nápisů připomínajících
mým nevzdělaným očím rozsypaný čaj to nebylo jasné.
Dotaz: Existuje ještě nějaký zcela náhodný fyzikální děj kromě radioaktivního rozpadu? (Tomáš Buchta)
Odpověď: Striktně vzato, skutečnou náhodu vnáší do fyziky pouze
kvantová mechanika, respektive ta její část, která souvisí
s procesem, kterému říkáme kvantové měření. Není to jen
radioaktivní rozpad, ale mnoho dalších procesů, kdy se
sledovaný kvantový systém chová statisticky - vykazuje cosi,
čemu říkáme kvantové fluktuace. Teorie je schopna
předvídat všechny možné statistické charakteristiky těchto
procesů, např. střední hodnoty, středni kvadratické
odchylky od těchto hodnot atd., jen ne to, která konkrétní
hodnota bude v danou chvíli skutečně naměřena. To je podle
kvantové teorie fundamentálně náhodné (v mezích daných
předpovězeným rozdělením pravděpodobnosti). Einstein to
kdysi lapidárně vyjádřil tak, že podle kvantové mechaniky
"Bůh hraje v kostky."
Vzniká ovšem otázka, zda se i teoreticky zcela
deterministické procesy nemohou někdy jevit jako procesy
víceméně náhodné. To, jaké bude počasí v Praze letos o
Velikonocích, by mohlo posloužit jako dobrá ilustrace. Pohyby
vzdušných mas se dozajista řídí krásnými a
deterministickými rovnicemi fluidní mechaniky, jenže při
neúplné znalosti momentálního stavu ovzduší není možné
počasí s takovou přesností na tak dlouho dopředu
předvídat. I velmi malá změna momentálních podmínek
(která je pod hranicí přesnosti prováděných měření)
totiž může způsobit zcela zásadní změny v dlouhodobé
předpovědi. Říká se tomu efekt motýlích křídel. Existuje
celá disciplína zabývající se podobně
"patologickými" systémy klasické mechaniky - mluví
se zde o tzv.deterministickém chaosu - a je to velmi krasná
disciplína...
Na závěr bych ještě chtěl poznamenat, že
někdy je náhodu opravdu těžké rozeznat od nenáhody. Když
třeba vezmete jednotlivé cifry čísla pí a budete se snažit
zjistit, jestli se chovají "statisticky" nebo
"pravidelně", zjistíte - pravděpodobně ke svému
značnému údivu -, že neexistuje prakticky nic, co by
naznačovalo, jak jednoduchým algoritmem bylo toto číslo
vygenerováno (zkuste na to napsat počítačový program - bude
kratký!). Na první pohled se zdá, že i to staré dobré pí
je úplně náhodné číslo...