FyzWeb  odpovědna

Zaujal vás nějaký fyzikální jev? Nevíte si rady s jeho vysvětlením? Neváhejte a napište nám svůj dotaz!


nalezeno 1493 dotazů

1434) Nabíjení článků NiCd26. 03. 2002

Dotaz: Potřeboval bych vědět, jak zjistit čas pro nabití NiCd článku zapojených do serie - 6x1,2 V 100mA při různých nabíjecích proudech, a pro Pb autobaterii při kapacitě 75 Ah a nabíječce 600 mA, 12 V. (michal)

Odpověď: Pane kolego, když máte články zapojené v sérii, znamená to, že všemi protéká stejný proud. Potřebný čas zjistíte, když kapacitu článku vydělíte proudem: 100 mAh/10 mA = 10 hodin. Protože ale účinnost není stoprocentní, doporučuje se nabíjet tak 1.4 násobek času, tj. v daném případě 14 hodin. Tradičně se doporučoval vhodný nabíjecí proud 1/10 kapacity. Dnešní moderní články snesou daleko rychlejší nabíjení (např. za 1-2 hodiny), při tom je ale vhodné kontrolovat jejich teplotu. O nabíjení najdete komentáře na webu i celé knížky o nabíjení a konstrukci nabíječek...
(J. Dolejší)   >>>  

1435) Siréna25. 03. 2002

Dotaz: Prosím o zaslání informací o tom, na jakém principu funguje siréna.apod. (Veronika)

Odpověď: Milá Veroniko, hodně zajímavých věcí nejen o sirénách, ale celkově o akustice se můžete dočíst na stránce
http://kekule.science.upjs.sk/fyzika/experimenty/demonstracne/akustika/05.htm - Savartova siréna
http://kekule.science.upjs.sk/fyzika/experimenty/demonstracne/akustika/06.htm - Seebeckova siréna
nebo http://www.hyperlink.cz/greaty/akustika/pokussy.html
Pokud do vyhledávače napíšete heslo "siréna", můžete si vybrat ze spousty dalších zajimavých článků..
(M. Urbanová)   >>>  

1436) Beta rozpad25. 03. 2002

Dotaz: Při radioaktivním rozpadu beta prvky s protonovým číslem Z vznikne prvek s protonovým číslem Z+1, vzniklý elektron (a neutrino) odletí. Znamená to, že se radiaktivní látka postupně kladně nabíjí? (Jiří Benda)

Odpověď: Máte pravdu, že vyzářením elektronu se látka kladně nabíjí, ale tenhle efekt není u běžných zářičů a v běžných situacích vidět, neboť okolo nás se pohybuje spousta nábojů a několik někde navíc se snadno vykompenzuje z okolí, zvláště když záření ionizuje okolní prostředí a tak dodává další náboje obou znamének. Svou roli hraje i skutečnost, že i dost intenzivní zářiče (např. 1 TBq pro průmyslové použití, před kterým se musíte pečlivě chránit) vyzáří za 1 s 1012 elektronů (tera), což znamená náboj o mnoho řádů menší než coulomb. Sice nevím o experimentech, kde by něco podobného měřilo, ale je velmi pravděpodobné, že tento efekt nabíjení by šlo vidět experimentálně.
(J. Dolejší)   >>>  

1437) Magnetické póly Země25. 03. 2002

Dotaz: Co je nepřesné: Učebnice fyziky nebo zeměpisné atlasy? (Aneb opět mi žáci nevěří.) Fyzika - učebnice: Pól, kterým se volně zavěšený magnet natáčí k severu, nazýváme severní pól magnetu. Země je obrovský kulový magnet, který má dva póly. Severní magnetický pól Země se nachází v blízkosti jižního magnetického pólu Země. Zeměpisné atlasy:(ty novější raději magnetické póly neuvádějí) Na mapách se severní magnetický pól nachází v blízkosti severního zeměpisného pólu... (Mgr. Dalibor Blecha)

Odpověď: Milý pane kolego, já bych danou situaci hodnotil jako výsledek pedagogického blbnutí, kdy to "odborníci" chtějí mít přesně a do svých definicí se lehce zamotají. Navrhuji Vám (i vašim žákům) následující řešení - pokuste se shodnout na odpovědích na následující otázky a komentáře.
1. Shodněte se před Vaší školou, kde je sever? (na opačnou stranu, než v poledne Slunce, tam, kde v dáli tušit Švédsko a ješte o kousek dál Špicberky...)
2. Který konec magnetky kompasu tam míří? U konvenčniho kompasu bez rušivého vlivu nějakého magnetu v okolí to bude asi ten červeně nebo jinak označený. Když už míří na sever, co mu říkat severní? Je to ale konvence, mohli bychom klidně říkat červený.
3. Hraním s více kompasy nebo magnety si člověk ověří, že dvě magnetky daleko od sebe obě ukazují správně na sever červeným koncem, ale blízko sebe převládne jejich vzájemné působení, kdy se červené konce navzájem odpuzují a červené a nečervené přitahují. Kdyby Země byla magnetka, tak by ten červený konec měl být na jihu. Ale Země není tak úplně jednoduchá magnetka, Země má při bližším pohledu pole různě zdeformované, navíc se to pole s časem mění, někdy se prý dokonce přepóluje a červený konec pak u nás ukazuje do Afriky. To se ale naštěstí neděje často, takže teď se dá na mapu nakreslit puntík s nápisem magnetický pól. Dokážete popsat duševní pochody autora, když k tomuto puntíku (speciálně třeba k tomu, co je na ostrovech za Grónskem) připsal severní magnetický pól? Dokážete si představit jeho motivaci, proč tam napsal jižní magnetický pól? Ať tam napsal cokoli, který konec vaší střelky tam bude ukazovat?
4. A pak finální otázka pro žáky: Má smysl dělat z tohodle vědu? Když už z toho někdo dělá vědu, víte, co chce slyšet váš fyzikář? Víte, co chce slyšet váš zeměpisář? Tak jim řekněte, co chtějí slyšet a k tomu se raději naučte pořádně, jak pomocí kompasu někam trefit. Mohu doporučit, že například malý kompas na nástupištích metra v Japonsku báječne řešil problém, kterým směrem jet, když z oněch nápisů připomínajících mým nevzdělaným očím rozsypaný čaj to nebylo jasné.
(J. Dolejší)   >>>  

1438) Náhodný fyzikální děj21. 03. 2002

Dotaz: Existuje ještě nějaký zcela náhodný fyzikální děj kromě radioaktivního rozpadu? (Tomáš Buchta)

Odpověď: Striktně vzato, skutečnou náhodu vnáší do fyziky pouze kvantová mechanika, respektive ta její část, která souvisí s procesem, kterému říkáme kvantové měření. Není to jen radioaktivní rozpad, ale mnoho dalších procesů, kdy se sledovaný kvantový systém chová statisticky - vykazuje cosi, čemu říkáme kvantové fluktuace. Teorie je schopna předvídat všechny možné statistické charakteristiky těchto procesů, např. střední hodnoty, středni kvadratické odchylky od těchto hodnot atd., jen ne to, která konkrétní hodnota bude v danou chvíli skutečně naměřena. To je podle kvantové teorie fundamentálně náhodné (v mezích daných předpovězeným rozdělením pravděpodobnosti). Einstein to kdysi lapidárně vyjádřil tak, že podle kvantové mechaniky "Bůh hraje v kostky."
Vzniká ovšem otázka, zda se i teoreticky zcela deterministické procesy nemohou někdy jevit jako procesy víceméně náhodné. To, jaké bude počasí v Praze letos o Velikonocích, by mohlo posloužit jako dobrá ilustrace. Pohyby vzdušných mas se dozajista řídí krásnými a deterministickými rovnicemi fluidní mechaniky, jenže při neúplné znalosti momentálního stavu ovzduší není možné počasí s takovou přesností na tak dlouho dopředu předvídat. I velmi malá změna momentálních podmínek (která je pod hranicí přesnosti prováděných měření) totiž může způsobit zcela zásadní změny v dlouhodobé předpovědi. Říká se tomu efekt motýlích křídel. Existuje celá disciplína zabývající se podobně "patologickými" systémy klasické mechaniky - mluví se zde o tzv.deterministickém chaosu - a je to velmi krasná disciplína...

Na závěr bych ještě chtěl poznamenat, že někdy je náhodu opravdu těžké rozeznat od nenáhody. Když třeba vezmete jednotlivé cifry čísla pí a budete se snažit zjistit, jestli se chovají "statisticky" nebo "pravidelně", zjistíte - pravděpodobně ke svému značnému údivu -, že neexistuje prakticky nic, co by naznačovalo, jak jednoduchým algoritmem bylo toto číslo vygenerováno (zkuste na to napsat počítačový program - bude kratký!). Na první pohled se zdá, že i to staré dobré pí je úplně náhodné číslo...

(P. Cejnar)   >>>