Navrhovaný postup, tedy rozložení energeticky velkého fotonu na fotony menší může probíhat pouze ve vhodném nelineárním optickém prostředí. Optické parametrické procesy, k nimž navrhovaný proces patří, probíhají s určitou účinností, která klesá s rostoucím řádem procesu (s počtem fotonů, na který se původní foton rozpadá). V daném případě by proto účinnost celého procesu byla velmi malá. Výhodnější by byl kaskádový proces, tj. například následné půlení fotonů. Ovšem světlo ve viditelné oblasti by bylo získáno s mimořádně malou účinností. Opačný proces, tedy sčítání "malých" fotonů pro vznik velkého fotonu se dá využít naopak k převodu záření do oblasti velmi krátkých vlnových délek. Tak například kaskádovou generací násobných frekvencí bylo převedeno záření neodymového laseru (1064 nm) na vlnovou délku 38 nm (28 - krát původní frekvence).

Odpověď: Zvuk se šíří POUZE ve hmotném prostředí (to které obsahuje nějaké částice). Je to podélné vlnění (představte si to např. jako řadu lidí (částic prostředí) první člověk se začne kývat ve směru a proti směru řady, rozkývá tak dalšího, který stojí za ním, ten rozkývá dalšího atd. Tímto způsobem se šíří zvuk od zdroje zvuku do prostředí. Ve vakuu žádné částice nejsou, proto se zvuk ve vakuu nešíří. Není tam totiž nic, co by mohlo kmitat. Pěkný pokus na důkaz tohoto tvrzení - do vývěvy dát zvonící zvonek (viz. obrázek). S vyčerpáním vzduchu zmizí i zvuk zvonku, i když zvonek dál zvoní (vidíte, jak sebou zběsile škube, přesto nic neslyšíte).
O rychlosti zvuku v různých prostředích se můžete dočíst v dalších dotazech tohoto archivu.