FyzWeb  odpovědna
Novinky Kalendář Články Odpovědna Pokusy a materiály Exkurze Výročí Odkazy Kontakty
 


Licence Creative Commons (Uveďte autora - Nevyužívejte komerčně - Zachovejte licenci)

Zaujal vás nějaký fyzikální jev? Nevíte si rady s jeho vysvětlením? Neváhejte a napište nám svůj dotaz!


nalezeno 7 dotazů obsahujících »magnetickými«

6) Interakce18.06.2003

Dotaz: V učebnici fyziky pro gymnázia - Fyzika mikrosvěta tvrdí, že všechna silová působení ve vesmíru lze popsat pomocí 4 elementárních interakcí - elektromagnetické, gravitační, silné a slabé. Když postavíme kuličku na stůl, tak aby byla v klidu a potom do ní cvrnkneme, působíme na ní silou. Jak lze tuto sílu popsat pomocí daných 4 interakcí? (Uvedenou situaci beru pouze jako modelový příklad, při popisu mnohých podobných problémů nevidím souvislost mezi výslednou silou a základními silovými interakcemi. (Jirka Hamous)

Odpověď: Slabá a silná interakce se uplatňují rozumně jen v mikrosvětě: schematicky řečeno, drží pohromadě některé "elementární částice", např. neutron. Vedlejším projevem silné interakce (držící pohromadě neutrony a protony) drží pohromadě atomové jádro. S nimi se tedy obvykle přímo nesetkáváme. (Mluvíme raději o obecnější interakci = vzájemném působení, než o silách, protože "síla" už znamená popis vektorovou veličinou, a tím i v rámci klasické teorie.)
S gravitací se známe docela důvěrně, a víme, za co může a za co ne. Vše ostatní (tření, tuhost, pružnost, chemická vazba atd.) padá na vrub elektromagnetické interakci - té, která drží pohromadě atomy (z jádra a elektronů), molekuly (z atomů) a tělesa (z molekul). Tu je však nutno použít v celkovém rámci nikoli klasické mechaniky, ale kvantové (podle klasické teorie by neexistovaly nabité útvary, stabilně se držící jen svými elektromagnetickými, případně gravitačními silami). Tedy:
Můj prst drží pohromadě (stabilní velikost daná rovnováhou elektromagnetických sil držících pohromadě mou kůži a moje svaly). Cvrnknu-li, měním "chemickou energii" (tj. vnitřní energii danou chemickými vazbami - sdílení elektronů, tedy opět elmag. interakce) v mechanickou (pohyb špičky prstu). Při srážce se kulička prakticky nezdeformuje, ale můj prst ano - stlačí se, poté se ze stlačení "dopruží" do původního tvaru a urychlí tím kuličku. Jak stlačení, tak restituci zajišťují tytéž elmag. síly, které drží pohromadě mé svaly a kůži.
(J.Obdržálek)   >>>  

7) Sčítání rychlostí19.02.2002

Dotaz: Som veµmi rád , že ste mi odpísali. Idem k veci. Čo je vskutočnosti príčinou toho, že keď sa pohybuje teleso podsvetelnou rýchlosťou, z ktorého sa šíry svetlo po sčítaní rýchlostí dostaneme podsvetelnú rýchlosť. To isté platí pri sšítaní dvoch dodsvetelných rýchlostí. Napríklad keď imaginárna kozmická loď letí vesmírom rýchlosťou 150 000 km/s a vystrelí v smere letu strelu rýchlosťou 151 000 km/s. Rýchlosť strely bude podsvetelná. Počul som, že v prípade lokomotívy ktorá má v predu reflektor čo svieti rýchlosť svetla stále 300 000 km/s lebo mi tie fotóny nenesieme zo sebou ako napr. náboj, ktorý by sme z lokomotívy vystrelili. Že tie fotóny vznikajú priamo tam. Lenže tam už sú , ako energia, ibaže v inej forme - ako chemická energia uložená v batérii. Dá sa to vôbec vysvetliť logicky a prirodzene? Len mi nepíšte nejaké Einsteinove vzorce kontrakcie hmotnosi, dĺžky či času. Tie mi pripadajú , ako keby si ich Einstein sám vymyslel aby mu sedela teória a mohol ju pohodlne dokázať. Dá sa to aspoň približne pochopiť zdravým "selským" rozumom? A chápete to Vy? (Marek Krakovsky)

Odpověď: Když jde o teorii relativity, "selský rozum" docela často selhává. Je celá plejáda knih s různě složitým vysvětlením vámi zmíněných obskurních jevů (např. krásně jednoduchá knížečka Landau, Rumer: Co to je teorie relativity, vydaná u nás v roce 1971 a pak několikrát později).
Ukázkový příklad: Když srazíte dvě jádra přilétající z opačných stran s velkou energií, narodí se s jistou pravděpodobností také pár fotonů, které z místa srážky odsviští rychlostí světla (30 cm za nanosekundu), kterou dnes dokážeme dobře měřit. Když tutéž srážku realizujete tak, že urychlíte jenom jedno jádro, které vrazí do jádra klidného, máte skoro totéž, co předtím, akorát že sražená jádra se řítí ve směru projektilového jádra pěknou rychlostí, která může být dost blízkou rychlosti světla (třeba 0.99 c je teď snadno dosažitelné v CERNu). Teď ty narozené fotony (a i jiné částice) vylétají z pohybující se sražené soustavy a podle selské logiky by měly mít rychlost
0.99 c + c = 1.99 c. Ale ono se dá změřit, že letí opět rychlostí c. A tento výsledek není výmyslem lidského intelektu, to je experimentální fakt, stejně jako fakt, že velmi rychlé částice se hůře zahýbají elektromagnetickými poli (jsou "setrvačnější", mají větší hmotnost) a letící žijí déle, než když mdle stojí na místě.
(J. Dolejší)   >>>