Zaujal vás nějaký fyzikální jev? Nevíte si rady s jeho vysvětlením? Neváhejte a napište nám svůj dotaz!
nalezeno 1493 dotazů
778) Teorie superstrun
08. 04. 2004
Dotaz: Rád bych se zeptal některého ze zde odpovídajících fyziků na jejich názor
ohledně teorie superstrun. Vnímáte ji jako finální teorii, či jste skeptičtí a
nahlížíte na ni spíše 'z boku'? Prosil bych také nějaké odkazy na nejnovější
informace. Děkuji, Tesařík (Jaroslav Tesařík)
Odpověď: Teorii superstrun nevnimám jako finální teorii, protože očekávám, že může
odpovědět na některé otázky, ale na spoustu dalších asi těžko. Především ale
dávám přednost nikoli očekáváním a spekulacím, ale pohledu na to, co daná teorie
už dokáže. Současný stav můžete sledovat relativně snadno, stačí do okénka
hledače napsat "superstrings" a hrabat se v odkazech. Už na prvních odkazech,
který mi Google našel, je spousta čtení ...
http://www.sukidog.com/jpierre/strings/, http://superstringtheory.com/ ...
779) Zhasínat žárovky nebo je nechat svítit?, Plazma lampy
08. 04. 2004
Dotaz: Dobrý den, v poslední době jsem několikrát slyšel, že při zapínání a vypínání
žárovky nebo jiných el. spotřebičů se spotřebuje více energie než kdyby žárovka
svítila. Zajímalo by mě jestli je to pravda a jak si můžu případně vypočítat
dobu kdy je už výhodnější žárovku vypnout než ji nechat svítit. Pak by mě ještě
zajímalo na jakém principu fungují tzv. plazma lampy, které vyzařují "blesky" a
pokud se jich člověk dotkne tak se všechny paprsky soustředí do místa dotyku.
Děkuji za odpověď. (Viktor Branecký)
Odpověď: Patrně máte na mysli skutečnost, že studené vlákno žárovky má menší odpor než
horké. To vede k tomu, že po zapnutí teče žárovkou po zlomek sekundy větší proud
než potom při stálém svícení. Prakticky podstatné je to asi jenom v tom, že
takto namáhané vlákno se při zapnutí občas přepálí (častěji než při svícení).
Když zapínáte nějaký motor, také na rozběh potřebujete větší okamžitý výkon.
Takovýmto počátečním proudovým nárazům se můžete bránit elektronikou, která se
postará o plynulý náběh. "Plazma lampy" fungují tak, že pomocí vysokého napětí
s vysokou frekvencí ionizujete inertní plyn v kouli, ruka na kouli znamená
"elektrodu" s kapacitní vazbou přes sklo koule. Podrobněji například na
stránce http://www.powerlabs.org/plasmaglobes.htm a dalších, klíčová slova jsou
například "plasma globe".
Dotaz: Jak dlouhý výboj může mít napětí 60 000 V? Existuje nějaká úměra mezi délkou
výboje ve vzduchu a napětím? (dan)
Odpověď:
Pro vznik tohoto druhu nesamostatného výboje v dielektriku je rozhodující velikost intenzity elektrického pole. U každého materiálu existuje mezní hodnota E (tzv. dielektrická pevnost), je-li překročena, dochází k výboji.
U vzduchu to je asi 30 kV/cm (ano, i kV/cm jednotkou elektrické intenzity, jak je to s úměrou mezi délkou výboje a napětím je nyní jasné). 60 kV je schopno prorazit asi 2 cm vzduchu.
Bohužel, dielektrická pevnost není příliš dobře definovaná materiálová konstanta. Závisí na mnoha parametrech jako teplota, vlhkost, doba vystavení materiálu napětí apod. Např. u vlhkého vzduchu může být pevnost klidně 10 kV/cm, takže stejným napětím prorazíme trojnásobnou vzdálenost.
Proražení dielektrického materiálu se anglicky řekne "dielectric breakdown", dielektrická pevnost je "dielectric strength". Zadáním těchto hesel na Google lze najít mnoho dalších informací.
Dotaz: Pokud ponoříme kapiláru do vody začne kapalina vzlínat. Pokud by
voda, která by vytekla z kapiláry dopadla např. na vodní mlýnek, a kapilár bylo
mnoho, otáčel by se mlýnek díky kinetické energii na něj dopadající vody, voda
je vytlačována do kapilár tlakem vzduchu. Tudíž jsme do soustavy žádnou energii
nedodali, nebo je to jinak? (Jirka)
Odpověď: K Vámi popisovanému efektu nikdy nedojde, kapalina nezačne z kapiláry
přetékat, natož ze zahnuté trubičky odkapávat. Kapilární elevace či deprese je způsobena tlakem pod zakřiveným povrchem
kapaliny. Výsledná síla působí do kapaliny resp. ven podle toho, zda je
povrch vypuklý resp. vydutý. Charakteristika zakřivení je určena jevy u stěny
kapiláry (tím, zda kapalina stěnu smáčí či nesmáčí - vzájemně na sebe působí molekuly vody a materiálu kapiláry). Pokud tedy nebude
žádné rozhraní kapalina-stěna, nebude ani žádná síla, která by sloupec
tahala nahoru a ustanoví se rovnováha mezi stupněm zakřivení povrchu a
výškou kapiláry; povrchové napětí bude naopak vodě bránit vytékat.
Nejlepší způsob ověření ovšem je nesedět u klávesnice a pohrát si s kapilárami. Co třeba rtuť? Ta sklo nesmáčí, tak co kdyby nám mohl naopak probublávat
vzduch do kapaliny? :-)
Literatura: Bakule R. - Svoboda E. , Molekulová fyzika, Academia, Praha
1992
782) Heisenbergův princip a nedokonalost měřících přístrojů
23. 03. 2004
Dotaz: Dobrý den, zajímalo by mě zda-li Heisenbergův princip neurčitosti nevchází v
potaz právě jen proto, že naší dostupnou technikou nejsme schopni měřit současně
polohu a hybnost. Protože vyšleme-li např. v elektronovém mikroskopu proud
elektronů, abychom pozorovali nějakou částici (velikosti blízké vlnové délce
hmotné vlny elektronu), může docházet k předávání energie a tudíž pozorovaná
částice obohacená o tuto energii se z původního místa "vystřelí" pryč. Děkuji (František)
Odpověď: K Heisenbegovu principu neurčitosti můžete dojít rozborem různých konkrétních
situací, ve kterých se vždy ukáže (nezávisle na konkrétní technické realizaci),
že měření souřadnice nebo hybnosti nějakým způsobem ovlivní druhou veličinu
(samozřejmě v podmínkách mikrosvěta). Tato zkušenost je zabudována do teorie,
která aspiruje na popis mikroskopických jevů - do kvantové mechaniky - a hraje v
ní docela podstatnou roli. Když pak už máte v ruce kvantovou mechaniku,
zjistíte, že podobně by se měly chovat i jiné páry veličin, například i dvojice
složek momentu hybnosti, což znamená, že vlastně nemůžete přesně určit moment
hybnosti jako vektor (tedy přesně současně určit jeho tři složky). To se zdá být
překvapivé, ale tady teorie perfektně souhlasí s experimentem. Podívejte se do
nějaké knihy o kvantové mechanice na diskusi měření. Jednoduše řečeno, každé
měření nějak ovlivňuje měřený systém. To je v životě naprosto běžné, např. abych
zjistil chuť dortu, musím ho kousek sníst. To jen v klasické fyzice se kocháme
abstrakcí, že vliv měření je možné učinit zanedbatelně malým.
