FyzWeb  odpovědna

Zaujal vás nějaký fyzikální jev? Nevíte si rady s jeho vysvětlením? Neváhejte a napište nám svůj dotaz!


nalezeno 1493 dotazů

798) Tvar a vznik mraků28. 02. 2004

Dotaz: Proč jsou mraky někdy oddělené kusy a ne rovnoměrně rozprostřená mlha? A proč jsou někdy tak ostře ohraničené? (František Kříž)

Odpověď: Na podobu oblačného pole má zásadní vliv rozložení vertikálních pohybů v atmosféře, případně vývoj turbulence. V oblasti vzestupných pohybů se oblačnost vytváří, resp. mohutní, v sestupných pohybech se zeslabuje případně úplně rozpouští, vznikají mezery mezi jednotlivými oblaky nebo vetší oblasti projasnění.
Podrobněji viz: Bednář, J.: Meteorologie. Úvod do studia dějů v zemské atmosféře. Portál, Praha, 2003.
(Doc. RNDr. Brechler, DrSc.)   >>>  

799) Proč se těžší ozon usazuje v horních vrstvách atmosféry?28. 02. 2004

Dotaz: Jaký existuje důvod pro to, aby se ozon usazoval ve vrchní tenké vrstvě atmosféry, pakliže je pravda, že je těžší, než vzduch? (Hezi)

Odpověď: Nejde o usazování ozonu v dané vrstvě, ale o to, že se v těchto hladinách ozon tvoří specifickými reakcemi, které mimo dostatečné koncentrace molekul kyslíku vyžadují přítomnost určitých vlnových délek v UV složce slunečního záření, které do nižších hladin atmosféry už nepronikají. K hlavní produkci O3 dochází v rovníkových oblastech (ale v nižší intenzitě se vytváří i ve vyšších zeměpisných šířkách) ve výškách mezi 30 - 40 km nad zemským povrchem, odtud je ozon atmosférickou cirkulací transportován do vyšších zeměpisných šířek a do poněkud nižších hladin. V našich zeměpisných šířkách je nejvyšší koncentrace ozonu ve výškách cca 22 - 25 km.
(Doc. RNDr. Josef Brechler, DrSc.)   >>>  

800) Proč se dvě tělesa přitahují? Jak rychle se šíří gravitace?27. 02. 2004

Dotaz: Nikde se mi doposud nepodařilo najít sebemenší informaci o principu gravitační síly. Proč se vůbec dvě hmotná tělesa přitahují? Jakou rychlostí se gravitační síla (nebo změna gravitační síly) šíří a zda se vůbec šíří? Pokud se gravitace šíří rychlostí světla, jak to že "uniká" z černé díry, která jak známo nepustí díky obrovské gravitaci ani foton... Existuje graviton? Existuje-li je hmotný podobně jako foton? (Ondřej Hasman)

Odpověď: Princip gravitační síly + proč se tělesa přitahují: Ptám-li se na PRINCIP něčeho ("co to je ...", "proč se to děje ...") pak to chci převést na nějaké jiné jevy, které pokládám za ZNÁMÉ. Takže např. na otázku "Co to je zvuk?" odpovídám třebas: "Sluchový vjem, který vznikl ve tvém středním uchu tím, že se ti tam chvěje bubínek pod vlivem vln střídavě stlačeného a zředěného vzduchu ....". Doufám, že víš a bereš jako známé, co je to vjem, střední ucho, bubínek, vlna, stlačení, zředění atd. Potíž nastane u "základních" pojmů, jako je čas, prostor, síla atp., které nemám na co jednoduššího převést. Zpravidla se tam pak točíme v kruhu tím, že je několik vzájemně svázaných pojmů, a my popisujeme jejich vzájemné vztahy (síla, práce, energie...).
Tedy: zabývejme se ve fyzice nejprve popisem toho, jak se tělesa chovají. Zjistíme, že se (mj.) všechna tělesa přitahují silou, která ... atd. Tato síla je univerzální v tom smyslu, že je dána výhradně hmotností m, nikoli např. materiálem (obecným jazykem: gravitace působí na všechny předměty stejně"). Einstein si uvědomil, že tuto vlastnost mají jinak jen setrvačné síly (odstředivá, Coriolisova...), které lze převést na geometrii prostoru, v němž děj popisuji. Podařilo se mu pak i gravitaci vyjádřit jako goemetrickou vlastnost prostoru. Změna gravitace se šíří rychlostí světla. (Podrobnější rozbor tohoto tvrzení ovšem vyřaduje porozumění geometrie prostoročasu v obecné teorii relativity.)
Gravitace je vlastností všech hmot ve všech stavech, tedy i černé díry, a neuniká z ní. Představa unikání předpokládá kvantování gravitačního pole (graviton) a chování gravitonu jako částice. Představa gravitonu, popisujícího gravitaci, by v případě, že by měl sám nenulovou hmotnost a podléhal tak svému působení, je pochopitelně značně složitější, než např. představa klasického elektrického náboje. Kvantování gravitačního pole, není pokud vím dosud důsledně zvládnuto: umíme perfektně kvantovat lineární teorie (např. elmg. pole), ale rovnice gravitačního pole jsou nelineární. Podaří-li se ti to, máš Nobelovu cenu prakticky jistou. Ovšem k tomu, abys přišel na něco, co ještě lidi neznají, je dobře vědět to, co už znají, abys neobjevoval objevené.
(J. Obdržálek)   >>>  

801) Dilatace času24. 02. 2004

Dotaz: Teorie relativity říká že na rychle pohybujících se objektech dochází ke změně času. Dokonce jsem někde četl o pokusu s atomovými hodinami na palubě letadla, které se údajně skutečně "rozešly" o pár pikosekund s časem pozemským... Rád bych přednesl jednu logickou úvahu - představme si raketu, která bude vypouštět každou jednu vteřinu (podle hodin na raketě) jeden světelný signál směrem k pozorovateli, tedy k nám na zem. Raketa se bude pohybovat směrem od nás, pak zastaví a zase přiletí na stejné místo, odkud vystartovala. Teorie relativity říká, že na palubních hodinách rakety bude jiný čas. Je logické, že při pohybu od nás budou intervaly mezi signály delší a při pohybu k nám kratší. To si dokážu představit (Doplerův efekt) a na tom nevidím nic relativistického, ale pokud má dojít k posunu času, logicky bychom pak museli přijmout i jiný celkový počet signálů, než raketa vyslala. A právě to si vysvětlit nedokážu. Poradíte mi? (Ondřej Hasman)

Odpověď: Počet signálů vyslaných raketou bude opravdu v každé soustavě stejný a pokud budeme všechny signály schopni na Zemi přijmout, zjistíme skutečně počet sekund, které uplynuly na hodinách na raketě. Počet přijatých signálů ovšem nemusí odpovídat počtu sekund uplynulých na Zemi. Zkreslení dané vzdalovaním a následným přibližováním rakety zde nehraje roli – pozorováno ze Země, intervaly mezi vysláním signalu budou při pozorování ze Země skutečně delší než jedna sekunda, tento jev se nazývá dilatace času.
(J. Houštěk)   >>>  

802) Příkon elektromotoru24. 02. 2004

Dotaz: Rád bych se zeptal, jak zjistím spotřebu el. energie elektromotoru (kW za jednotku času). (Jara)

Odpověď: Podle dotazu je zřejmé, že Vám nejde o energii, ale o příkon, tedy vulgárně, kolik váš elektromotor žere energie za sekundu.
Problém je v tom, že příkon elektromotoru závisí do značné míry na jeho zatížení. A tak chcete-li to změřit, musíte elektromotor zatížit, a na elektroměru třeba za minutu odečíst spotřebu v kWh a toto číslo vynásobit 60 (při měření pětiminutovém násobíme číslem 12). To, co dostanete po vynásobení, je při daném zatížení příkon v kW. Zatížení elektromotoru se při měření příkonu ( i výkonu, t.j. co z něj lze vyždímat) dělá například brzděním rotoru vhodnou brzdou.
(M. Rojko)   >>>