FyzWeb  odpovědna

Zaujal vás nějaký fyzikální jev? Nevíte si rady s jeho vysvětlením? Neváhejte a napište nám svůj dotaz!


nalezeno 1493 dotazů

865) Vlastní polovodič a Fermiho hladina18. 11. 2003

Dotaz: Dobrý deň, chcel by som sa spytat ako to je s Fermiho hladinov pri polovodičoch. Pravdepodobnost obsadenia Fermiho hladiny je 0,5. Ak sa Fermiho hladina nachádza v intrinzickom polovodiči niekde v strede zakázaného pásma, ako može byt pravdepodobnost jej obsadenia 50%? (Igor)

Odpověď: Intrinsický (neboli vlastní) polovodič je polovodič bez příměsí a vlastních defektů. Poloha Fermiho hladiny Ef = -Eg/2+1/2kT ln(mh/me), kde Eg je šířka zakázaného pásu a mh(me) je efektivní hmotnost děr (elektronů). Tato hladina má pravděpodobnost obsazení 1/2. Koncentrace např. elektronů je však dána součinem pravděpodobnosti obsazení a hustoty stavů. V zakázaném pásu je hustota stavů nulová. Na Ef se může vyskytovat elektron, pokud existuje nějaká hladina, která splývá s Ef.
(Doc. RNDr. Jiří Toušek, CSc.)   >>>  

866) Je černá díra skutečně bod?16. 11. 2003

Dotaz: Je v černé díře, tedy v onom zvláštním místě vesmíru (pokud skutečně existuje) skutečně díra- otvor?Je-li, co je v tomto v tomto prostoru?Podle toho, co jsem dosud četl, by gravitace v takovém místě spíše znamenala "absolutní" koncentraci hmoty. Není tedy černá díra spíše černý bod?Děkuji za odpověď (Pavel Dombrovský)

Odpověď: Vysoká koncentrace hmoty v černé díře může vyvolat tak velké zakřivení prostoročasu, že se jeho část jako by uzavře a oddělí od zbytku, takže "zevnitř" nemůže žádný případný pozorovatel vyslat signál, který by dosáhl vnějšího pozorovatele a zprostředkoval mu jakoukoli zprávu. (Pohyb světelných fotonů rovněž podléhá vlivu gravitace.) Nicméně obrácený směr pohybu hmoty možný je - černá díra je obklopena horizontem, který se chová jako jednocestná membrána. Hmota padající dovnitř končí v singularitě, kterou si vskutku lze v jistém pohledu představit jako bod (i když ani to není přesné). V černé díře je však tato singularita obklopena zmíněným horizontem, a ten představuje hranici černé díry pro vnějšího pozorovatele.
(Doc. RNDr. Vladimír Karas, DrSc.)   >>>  

867) Zakřivení časoprostoru a expanze vesmíru16. 11. 2003

Dotaz: V literatuře jsem našel okrajovou zmínku,že malá část vesmírných objektů (cca 4%) vykazuje ve spektru nikoli rudý, ale modrý posuv, tedy se k nám přibližuje. Jak se to vysvětluje? Nějaké lokální exploze? (Václav Kadlec)
Jak je to se zakřivením časoprostoru v oblasti velmi hmotných těles, jako jsou např. černé díry? Jak je to s rozpínáním vesmíru? Rozpíná se veškerý prostor, tedy např. i prostor ohraničený hmotnou slunce, či planet? (Jiří Holinka)

Odpověď: Gravitaci popisuje v klasické (nekvantové) fyzice Einsteinova obecná teorie relativity. Podstatnou součástí této teorie je soustava rovnic, která určuje, jak je časoprostor působením přítomné hmoty zakřiven, a zároveň jakým způsobem se hmota v zakřiveném prostoročase pohybuje. Řešení těchto rovnic je v obecnosti složité právě z důvodů jejich vzájemného propojení: rozmístění těles i struktura polí (např. elektromagnetického) určují zakřivení prostoročasu, toto zakřivení zároveň určuje jejich pohyb a vývoj, atd atd.
V limitě velmi slabých gravitačních polí se problematika redukuje na jednodušší Newtonovu teorii gravitace. Naopak v případě velmi silných gravitačních polí je třeba použít úplnou Eisteinovu teorii. To je i případ černých děr.
Z hlediska globálního (kosmologického) popisu vesmíru jsou černé díry pouze místními, poměrně dobře ohraničenými objekty, podobně jako např. hvězdy. Celkový pohyb všech kosmických těles je rovněž popsán relativistickou teorií gravitace, nicméně není snadné říci, jak se gravitace jednotlivých objektů kombinuje do výsledného gravitačního pole celého vesmíru. V jistém "zprůměrovaném" popisu vesmíru (a rovněž ve skutečných astronomických pozorováních) se ukazuje, že vesmír celkově expanduje a vzdálenosti mezi tělesy se zvětšují. Toto zprůměrované řešení ovšem není možné použít k popisu místních nerovnoměrností na skalách jednotlivých kosmických těles, a ty tedy zmíněná kosmická expanze neovlivňuje. Rovněž některé poměrně blízké galaxie se k naší Galaxií přibližují, protože kosmologická expanze převládá až na skutečně velkých, kosmologických měřítkách, a je tedy patrná až při sledování pohybu vzdálených galaxií mimo naši místní skupinu.
(Doc. RNDr. Vladimír Karas, DrSc.)   >>>  

868) Ušetření práce použitím kladky15. 11. 2003

Dotaz: Rád bych se dozvěděl správnou odpověď na následující otázku. Jakou sílu vynakládam, když pomocí kladky zvedám nějaký předmět a jakou sílu vynakládám, když pomocí kladky zvedám sám sebe? Děkuji! (Petr)

Odpověď: Pokud máte na mysli jednoduchou kladku, tak při zvedání tělesa si fyzikální práci neulehčíte. Zvedáte celou tíhu tělesa, výhoda je jen ve směru, kterým působíte - člověku se přece jen snáze tahá za provaz, než když má s kbelíkem malty vyběhnout do třetího patra.
Stejné je to, pokud byste chtěl vytáhnout sám sebe. Mohl byste se přivázat na jeden konec lana a tahat za ten volný (pokud to budete zkoušet, nepřivazujte se za nohy - mohl byste skončit v nemocnici s rozbitou hlavou). Ale nebude to vůbec jednoduché - budete muset po laně vlastně šplhat, tedy zvedat sám sebe. Ovšem mohlo by se to hodit například v extrémní situaci, když spadnete do ledovcové trhliny, váš partner je sice technicky schopný, ale ne moc silný. Trivální varianta, že vylezete po laně sám, je docela nešikovná. Když vám ale partner nahoře naaranžuje kladku třeba na druhé lano, tak sám sebe vytáhnete asi nejsnadněji a nejrychleji...
Pokud byste použil kladku volnou, případně kladkostroj, tak už si fyzickou práci ušetříte. Fyzikálně je ovšem vykonaná práce stále stejně velká. Taháte sice delší kus lana, ale díky tomu můžete působit menší silou. U každé kladky je také důležité, aby měla dostatečně velké tření. Prokluzování provazu by v tomto případě bylo hodně nežádoucí.
(J.Burešová, J. Dolejší)   >>>  

869) Vodivostní pás a vedení elektrického proudu14. 11. 2003

Dotaz: Zajímalo by mě, jakým způsobem se v kovu přenáší el. proud, nechápu pojem "vodivostní pás". Znamená to, že elektrony se pohybují jen z jednoho vodivostního pásu do druhého, kde "vyrazí" další elektron, a to je přenos proudu? (Jana Šupíková)

Odpověď: Elektrický proud v kovech vedou elektrony, které se téměř volně pohybují v mřížce atomů kmitajících kolem rovnovážných poloh. Tyto elektrony se oddělily od atomů, které mají tím pádem kladný náboj a elektronům znesnadňují pohyb. Kov má proto elektrický odpor. K tomu, aby tekl kovovým drátem elektrický proud, musí se na jeho konce přiložit elektrické napětí. Jak se s klesající teplotou zmenšují kmity atomů mřížky, klesá i elektrický odpor. Neklesne na nulu, protože elektronům stojí v cestě i nečistoty, nepravidelnosti a poruchy mřížky, které jsou vždycky přítomny. Tento zdroj odporu na teplotě nezávisí a projeví se tedy v nízkých teplotách. Čím je materiál čistší, tím lépe vede elektrický proud.
Toto je tedy klasický pohled na vedení proudu v kovech. Mnohé jevy v mikrosvětě vysvětlíme však jen s pomoci kvantové teorie. Elektron si nelze představovat jako přesně ohraničenou kuličku, popisuje se spíše vlnovou funkc9 a vyskytuje se tam, kde má vlnová funkce velkou hustotu. Podle kvantové teorie mohou mít elektrony v atomech jen určit0 hodnoty energie. Fermiho statistika, kterou se elektrony řídí, dovoluje, aby se na jisté hladině energie nacházely vždy jen dva elektrony a ještě s opačným vlastním mechanickým a magnetickým momentem (spinem). Přiblíží-li se atomy k sobě tak blízko, že vytvoří strukturu pevné látky, jejich energetické hladiny se posunou a promísí tak, že vytvoří pás energií. Volně elektrony opouštějí vlivem tepelné energie tento pás (nad tzv. Fermiho energií) a podílejí se na vedení proudu. Pás, o kterém se zmiňujete, není tedy žádná jízdní dráha nebo kanál, jimiž by elektrony proudily, nýbrž je to pás ve spektru energií. Vznikne-li přiblížením některých druhů atomů (kondenzací) místo kovů polovodič, je nad zmíněným valenčním pásem zakázaný pás energií, nad nímž se nachází vodivostní pás, kam se musí nositelé náboje (elektrony nebo díry po elektronech) dostat, aby mohly vést proud. Polovodič vede tedy tím lépe, čím více nositelů náboje může přeskočit z valenčního pásu do vodivostního pásu. Odpor polovodiče tedy s teplotou klesá.
Materiály, které mají široký zakázaný pás, přes který se elektrony už nemohou dostat, se chová jako izolátor.
V krátkosti jsem mohl podat jen takovéto hrubé vysvětlení. Nahlédněte do nějaké učebnice fyziky pevných látek. Dozvíte se tam i o takových zvláštních vodičích, jako jsou supravodiče.
(Doc. RNDr. Miloš Rotter, CSc.)   >>>