Zaujal vás nějaký fyzikální jev? Nevíte si rady s jeho vysvětlením? Neváhejte a napište nám svůj dotaz!
nalezeno 1493 dotazů
973) Kaleidoskop
05. 06. 2003
Dotaz: Co to je kaleidoskop a jak funguje. (Martin)
Odpověď: Milý Martine, kaleidoskop je v nejednodušším provedení trubička
z tvrdého papíru, uvnitř které jsou dvě, tři nebo více rovinných zrcátek a
několik barevných sklíček. Při otáčení kaleidoskopu se sklíčka různě
přesypávají a v zrcátkách vidíme hezké pravidelné obrazce. Jak tedy vznikají?
Pokud postavíte před dvě zrcátka, která spoju svírají úhel alfa, nějaký předmět,
uvidíte nejen předmět, ale i jeho obraz
v každém zrcátku a pak také obraz obrazu z druhého zrcadla atd. Pro lepší
pochopení si to nakreslete nebo si pohrejte se zrcátky a sledujte počty obrazů svého obličeje pro
různá vzájemná nastavení zrcátek. Jestliže velikost
úhlu alfa při vynásobení celým číslem dává 360°, potom vidíme pravidelný
obrazec, který se skládá z n dílů (n = 360°/alfa).
Dotaz: Jestliže se všechny objekty ve vesmíru od nás vzdalují (tedy do všech směrů),
pak by to znamenalo, že jsme ve středu Vesmíru? Nebo je někde "vpředu" a
"vzadu"? (Pavel Dombrovský)
Odpověď: Jsme ve středu, a to stejně jako kdokoliv jiný. Příklad: dvojrozměrní
mravenci lezou po nafukovacím míčku, který někdo nafukuje. Každý z nich
vidí, že se každý jiný od něho vzdaluje (samozřejmě měřeno po povrchu
míčku, jsou přece dvojrozměrní). Každý z nich má tedy (stejné) právo
věřit, že je to on, kdo je středem Vesmíru.
Dotaz: Dokázal již někdo přijatelně vysvětlit proč jsou některé látky průhledné a
průsvitné? Jak procházejí fotony hmotou? Nezdá se mi, že by šlo o postupné
předávání vlnění z čelní plochy skrz až na plochu výstupní. Dopadající fotony
přece nemají takovou energii, aby dokázaly rozkmitat celou tlošťku a navíc (u
látek průhledných) bez zkreslení. Jak to ty fotony dělají? (Pavel Dombrovský)
Odpověď: Vaše formulace se mi zdá být zatížena takovou "materiální"
představou fotonů jako kuliček z něčeho zformovaných - třeba střel, které
si mají prorazit cestu "nepřátelským územím". Ale tomu tak není. Realitě je
stejně blízká představa, že foton je pomluva, která se šíří mezi lidmi -
vzruší je (rozkmitá je), oni ji předají dál, a zapomenou na ni. I toto je
samozřejmě jen příměr.
Chcete-li hlubší fyzikální obraz, podle kterého by taky šlo něco
spočítat, pak nezbyde než sáhnout po nějaké učebnici fyzikální optiky.
Z hlediska kvantové teorie je to všecko jednak složitější, jednak
jednodušší. Zavádíme tzv. účinný průřez pro to, abychom jednoduše popsali
"velikost terče" při interakci (srážce); průběh srážky se počítá kvantově,
ale o tom nemá smyslu mluvil takhle "letmo". Taky foton (coby kvantovaná
elektromagnetická vlna) v látkovém prostředí je "něco jiného" než foton ve
vakuu - v látce se prostě na elektromagnetických kmitech E, B "přiživí" i
nabité částice tvořící látku (jádra, elektrony). Proto vychází ustálená
rychlost menší než c. Rozbor přechodových jevů je dosti složitý i klasicky
(viz např. Stratton: Teorie elektromagnetického pole).
Mimochodem, takové neutrino dokáže proletět Zeměkoulí s velice
vysokou pravděpodobností, že se vůbec neodchýlí.
Dotaz: Neutron se rozpadne na proton, elektron a neutrino, přestože je neutron (1x
up-kvark + 2x down-kvark i proton (2x up-kvark + 1x down-kvark) složen pouze
z kvarků. Je nějaké jednoduché vysvětlení? (Rostislav)
Odpověď: Je. Rozpady elementárních částic jsou dosti nepodobné rozpadu například
zteřelé nákupní tašky, ze které vypadávají jednotlivé věci, které tam
byly. V případě částic jde o přechod do odlišného stavu (když řeknu do
jiného stavu, tak to vyvolává jiné asociace) - ve vašem příkladu d-kvark
přejde na u-kvark (vlivem slabé interakce) se současným vysláním elektronu
a neutrína. d-kvark tam pak UŽ není, u-kvark tam před rozpadem nebyl,
elektron a neutrino taky ne.
Dotaz: Je možné zjistit, jaký je tlak v sifonové bombičce? (Jakub Vodňanský)
Odpověď: Odhad lze udělat pomocí stavové rovnice.
Změřit objem např. nalitím vody dovnitř - určení objemu,
zvážením prázdné a plné bombičky - určení hmotnosti CO2,
změřením teploty T a dosazením za molární hmotnost a plynovou
konstantu.
