Zaujal vás nějaký fyzikální jev? Nevíte si rady s jeho vysvětlením? Neváhejte a napište nám svůj dotaz!
nalezeno 1493 dotazů
996) Datování pomocí radioaktivního uhlíku
14. 05. 2003
Dotaz: Jak určí archeologové stáří nálezů pomocí uhlíku? (Hanka)
Odpověď: Metoda využívající radioaktivní uhlík se používá v archeologii, paleontologii
i geologii. Stáří organických látek mohou vědci zjistit podle míry
rozpadu radioaktivního izotopu uhlíku 14C.
Ten vzniká v atmosféře přirozeně působením kosmického záření na dusík.
Při fotosyntéze využívají zelené rostliny uhlík ve formě oxidu uhličitého
a v rámci potravního řetězce ho předávají živočichům.
Organismy tak v průběhu celého života
vstřebávají kromě ostatních izotopů i uhlík 14C.
Poločas rozpadu uhlíku 14C je přibližně 5700 let,
to znamená, že za 5700
let se polovina uhlíku 14C přemění zpět na dusík.
Stáří organické hmoty lze proto stanovit, tak, že se změří podíl
uhlíku, který ještě ve vzorku zůstal. Stáří hornin se zjišťuje podobně
na základě poločasu rozpadu radioaktivního draslíku a argonu.
Dotaz: Byla bych moc ráda, kdyby jste mi mohli říci podrobnější informace o
akumulátoru v motoru automobilu. K čemu přesně slouží, kdy je využíván,
jakým způsobem se při jízdě dobíjí. (Linda)
Dotaz: Kolik mechanické práce vykoná metr krychlový vzduchu stoupající z hloubky 20 m
vody. (Martin)
Odpověď: Můžeme řešit jako práci vztlakové síly, kterou ovšem koná voda ne
vzduch!!!(vzduch tuto práci získává jako kinetickou a potenciální
energii a při cestě ji částečně utrácí, když stoupá vzhůru:
W = vztlaková síla . dráha = 1000 kg . 9,81 N/kg . 20 m = přibližně
= 200000 J, nebo jako úbytek potenciální gravitační energie kubíku
vody, která byla na počátku nahoře a nakonec potopena do
dvacetimetrové hloubky: W = m.g.h = 1000 kg. 9,81 N/kg.20 m =
přibližně 200000 J.
Přesněji bychom ještě měli ubírat zvýšení potenciální gravitační
energie zvednutím kubíku vzduchu do výšky 20 m t.j.
1 kg . 9,81N/kg . 20 m = 200 J ale to je zanedbatelný prcek.
Dotaz: Zajímalo by mě, kolik a jaké jsou druhy tranzistorů a jejich využití. (Lucie Píšová)
Odpověď: Milá Lucie,
tranzistory patří mezi tzv. aktivní polovodičové prvky, stejně jako například
diody. V současné době se jich vyrábí mnoho různých modifikací. Obecně je
můžeme rozdělit do dvou základních skupin - unipolární a bipolární. Obě
tyto skupiny můžeme dál rozdělit podle různých hledisek na další
podskupiny. Existují například bipolární tranzistory nízkofrekvenční,
vysokofrekvenční, výkonové nebo s malým výkonem apod.
Bipolární tranzistory obsahují dva polovodičové přechody PN. Jde tedy o
tranzistory typu P-N-P nebo N-P-N, ze kterých jsou vyvedeny tři elektrody
- báze, emitor a kolektor. Uplatňuje se v nich děrová i elektronová
vodivost (jedna je vždy ve většině - tzv. majoritní, druhá v menšině -
minoritní).
Unipolární tranzistory, jak už název napovídá, mají pouze děrovou nebo
elektronovou vodivost. Rozdělujeme je podle typu vodivého kanálu - s vodivým
kanálem typu P nebo N, a podle technologie.
Nejčastěji se vyrábějí tranzistory germaniové a křemíkové. Jejich
uplatnění v praxi je velmi široké. Další podrobnější informace si přečtěte
například na následujících stránkách: http://www.io.freehosting.cz/ - vlastnosti tranzistorů ,
http://sweb.cz/skriptum/elektro/Tranzist.htm .
Jak funguje unipolární tranzistor se dočtete zde:
http://lucy.troja.mff.cuni.cz/~tichy/kap2/2_3_2.html .
