Zaujal vás nějaký fyzikální jev? Nevíte si rady s jeho vysvětlením? Neváhejte a napište nám svůj dotaz!
nalezeno 13 dotazů obsahujících »částicí«
5) Mají intermediální bosony W+, W- a Z0 antičástice?
18. 09. 2006
Dotaz: Mají intermediální bosony W+, W- a Z0 antičástice? (Doc.Ing.Jaromír Bár,CSc)
Odpověď: Ano, ke všem třem těmto částicím existují jejich protějšky, a to takto: W+ je antičásticí k W- (a tedy i naopak W- je antičásticí k W+), Z0 je pak antičásticí samo k sobě.
Intermediální bosony W+, W- a Z0 zprostředkovávají tzv. slabou interakci (příkladem může být β rozpat neutronu). Slabá interakce má pouze konečný dosah a podsvětelnou rychlost šíření, neboť tyto částice mají nenulovou klidovou hmotnost 80,4 GeV (W+, W-) a 91,2 GeV (Z0).
Dotaz: Chtěl bych se zeptat jestli když se vytvoří antihmota zůstává neutron pořád
neutrální nebo se mění jako např. elektron na kladný pozitron a jak se dá v
našich podmínkách uchovat antihmota (aby nedošlo k anihilaci)??? Děkuji (Tomek Martin)
Odpověď: Částici antihmoty odpovídající neutronu nazýváme antineutron. Je stejně jako neutron sám elektricky neutrální. Od neutronu se ale antineutron liší opačným směrem svých magnetických polí vzhledem ke směru svých spinů a rovněž opačným znaménkem baryonového náboje (nezaměňujme přitom baryonový náboj a nám asi známější elektrický náboj - jde o dvě zcela různé vlastnosti částice, které spolu nijak přímo nesouvisí).
Uchovávání antihmoty (i samotných antičástic) je velice problematické. Je potřeba vytvořit vysoké vakuum a zároveň zabránit částicím, aby narážely na stěny nádoby (kde by samozřejmě ihned anihilovaly). U eketricky nabitých částic to umíme zařídit pomocí vhodně tvarovaného silného elektrického či častěji magnetického pole (tzv. magnetická past). Princip, který by umožňoval dlouhodobé přechovávání elektricky neutrálních částic, mi není znám.
Více se o antihmotě dozvíte například na stránkách časopisu Vesmír
Dotaz: Prosím, jak vznikají červánky, co je jejich původem. Kde se bere prach, který je
v "červáncích", co vlastně způsobuje červenou barvu. Děkuji za laický výklad.
Andrea (Andrea)
Odpověď: Červánky jsou optický jev vznikající v důsledku lomu slunečních paprsků v atmosféře a jejich rozptylu na částicích prachu a na molekulách vzduchu. Z viditelného spektra se nejvíce rozptylují modrá a fialová barva (také proto je přes den obloha modrá), oranžová a červená se rozptylují nejméně. V době východu nebo západu slunce prochází červená část slunečního spektra atmosférou s menším zeslabením než ostatní části spektra a oblaky nasvícené tímto světlem jsou proto červené.
Dotaz: Dobrý den, mám dotaz je pravda že podle kvantové teorie může hmota existovat jak
v částicích tak ve vlnách? A je pravda, že kdybychom u nějakého objektu na
subatomární úrovni posunuli vlny o 180 stupňů, stal by se pro nás neviditelný?
(Tomáš Macejka)
Odpověď: Já bych spíše řekl, že v kvantové teorii se stírá rozdíl mezi částicemi a
vlnami, což jsou pojmy, které do mikrosvěta plného zajímavých a neobyčejných
jevů přinášíme z našeho makrosvěta. Například na rentgenové záření se někdy hodí
dívat jako na vlny (když studujeme jeho difrakci na krystalech) a někdy jako na
proud částic - fotonů (když nás bude zajímat, co třeba způsobí v polovodičovém
detektoru). Cesta k poznání není v meditacích, jak je to možné, ale v seznámení
se s ději mikrosvěta a jejich popisem. Když k vlnění přidáte další posunuté ve
fázi o 180° a se stejnou amplitudou a když zařídíte interferenci obou těchto
vlnění, tak se obě vlnění navzájem vyruší. Ale strefit se do fáze i amplitudy
není vůbec snadné, prakticky se takový efekt využívá při aktivní protihlukové
ochraně.
Dotaz: Proč je mokrá tabule tmavší, než suchá? (František Kříž)
Odpověď: Při pokrytí různých povrchů vrstvou vody může skutečně
docházet ktomu, že se zdají být tmavší či světlejší, nebo že mění
barvu. Příčiny mohou být různé. U hrubých povrchů, jako omítka nebo asi
také křídou pošpiněná tabule hraje zpravidla roli "vyhlazení" povrchu.
Dopadající světlo se vpřípadě hrubého povrchu odráží a rozptyluje na
částicích a nerovnostech (existují teorie popisující hrubost povrchu a
rozptyl/odraz světla na něm). Rozptyluje se více méně do všech směrů
(difúzní odraz) (za určitých podmínek, surčitým směrovým diagramem atd.).
Po namočení (pokrytí vrstvou vody) se světlo při dopadu setkává nejprve s
hladkým rozhraním vzduch-voda. Na hladkém povrchu se světlo odráží podle
zákona odrazu, tedy při osvětlení tabule pod větším úhlem (z boku) se
většina světla odráží také pod tímto úhlem, a v jiných směrech vychází
podstatně méně světla, které vzniká tak, že se zbytek propuštěného
světla rozptyluje na částicích a vychází opět ven rozhraním voda-vzduch.
Na tomto rozhraní dochází pro určité úhly k totálnímu odrazu (světlo
nevyjde ven). Navíc přítomnost vody mezi částicemi může ovlivnit
rozptyl světla částicemi (částice jsou v prostředí s jiným indexem lomu
než ve vzduchu), resp. průchod světla mezi částicemi.
