Zaujal vás nějaký fyzikální jev? Nevíte si rady s jeho vysvětlením? Neváhejte a napište nám svůj dotaz!
nalezeno 5 dotazů obsahujících »čtyřrozměrný«
4) Zakřivení časoprostoru
09. 12. 2002
Dotaz: Zajímalo by mě, kam se zakřivuje časoprostor. Při vysvětlování gravitace podle Einsteina se používá na znázornění dvojrozměrná deska (zastupující časoprostor), která se zakřivuje do třetího prostoru (působením velmi hmotného tělesa). Pokud deska zastupuje čtyřrozměrný časoprostor, kam se tedy ten časoprostor zakřivuje?
(Miroslav Drozden)
Odpověď: Nikam, on sám je křivý. Problém je jenom v tom, že každý autor se snaží věci nějak vysvětlit, používá různých analogii a tím riskuje, že bude špatně pochopen. Jak poznáte, že je prostor plochý nebo zakřivený? Tak třeba na povrchu Země. Ten přece vypadá docela rovný. Na rovném povrchu když půjdu rovně za nosem (to třeba udělám tak, že budu píchat tyče jako horská služba na horách a budu dbát na to, aby byly pěkně v zákrytu, tak budu pořád poznávat nové kraje a půjdu pořád dál až do smrti. Tak se na cestě musím na chvíli zastavit, udělat potomky a pak jít s nimi, aby v mé cestě pokračovali, i když já už někde skončím. A tak to může jít libovolně dlouho, nanejvýš je potřeba přesednout na saně nebo do lodi a dořešit, jak jet rovně. Když ale na Zemi půjdete, pojedete nebo poletíte rovnou za nosem, dorazíte časem na stejné místo (při 20 km za den, což se dá vydržet dlouho, za nejvýš šest let, takže byste si to jistě pamatoval, poletíte-li, pak podstatně rychleji). Jak to, že jste přišel na stejné místo, když jste šel po rovině (maximálně jste tu a tam přelezl nějaký kopec nebo se plavil po moři??? Asi je to tím, že rovina, na které jste se pohyboval, není běžná plochá rovina, ale je rovina zkřivená, ale tak málo, že to při běžném pohledu nepoznáte. Abyste k tomuto došel a správně interpretoval, potřebujete mít hodně odvážnou mysl. Když technické možnosti lidstva pokročily tak, že se na Zemi dokázalo podívat z vesmíru, byla už křivost oné roviny očividná. Křivost třírozměrného prostoru, ve kterém žijeme, můžeme taky studovat a měřit (například letět pořád rovně a starat se, kam doletíme, nebo se dívat na to, jak letí paprsek světla), jen nedokážeme vstoupit do další dimenze, abychom to opět hned viděli (dokážeme to samozřejmě v našich teoriích). Ale opět potřebujeme odvážnou mysl a dost snažení, abychom to trochu dokázali pochopit.
Dotaz: Gravitace prý není nic jiného, než deformace prostoru (a času) vlivem hmotnosti tělesa. Často bývá vysvětlována na příkladu plátka a kulečníkové koule. Všichni víme, co se stane, když se plátno ve všech směrech napne - velký důlek se zmenšuje až skoro zmizí. Má tedy i rozpínání vesmíru (prostoru) nějaký vliv na gravitaci těles? Nebo je nesmyslná otázka? (Marek Voltner)
Odpověď: Ona ilustrace "plátna a koule" je jen názorným
přiblížením poněkud složitější situace: podle
Einsteinovy obecné relativity (podle níž lze gravitační
působení vysvětlit deformací prostoročasu) je zdeformován
příslušným způsobem třírozměrný prostor spolu s
jednorozměrným časem. Zakřivení je tedy složitější co do
struktury a ona analogiie se zdeformovanou dvojrozměrnou plochou
představuje jen jeden z několika možných "řezů"
tímto zakřiveným čtyřrozměrným kontinuem. Nicméně, ve
Vašem dotazu uvádíte, že při "natahování
plátna" se bude důlek zmenšovat a tedy křivost zanikat.
Podle analogie by se měla zmenšovat gravitace. V podstatě lze
říci, že máte pravdu a analogie v jistém smyslu opravdu
platí: při rozpínání vesmíru se galaxie od sebe vzdalují,
jejich vzájemné gravitační působení se zmenšuje a
odpovídající zakřivení prostoročasu mezi nimi klesá.
