Zaujal vás nějaký fyzikální jev? Nevíte si rady s jeho vysvětlením? Neváhejte a napište nám svůj dotaz!
nalezeno 7 dotazů obsahujících »dalekohledem«
1) Pozorování hvězd ze dna studny
26. 05. 2008
Dotaz: Dobrý den, chtěl jsem se zeptat, co je pravdy na tom, že lze ze dna komína
nebo studny pozorovat hvězdy za dne pouhým okem. Děkuji (petr kemenáš)
Odpověď: Odpověď na dotaz bych si dovolil rozdělit na 2 části:
Pozorování hvězd ve dne obecně možné je. Problém způsobuje rozptyl
světla v atmosféře, resp. jeho míra**. Jednoduše řečeno, obloha má
svůj vlastní svit (typická modrá barva) a pokud je tento svit vyšší,
než svit hvězdy, tato v něm zaniká. Jasné objekty na obloze lze
dalekohledem spatřit i za slunečného dne. Počínaje Měsícem či Venuší a
konče jasnými hvězdami a dalšími z planet. Stanovit limitní jas hvězdy
(magnitudu) pro denní pozorování je velmi obtížné, protože závisí na
podmínkách, výšce Slunce nad obzorem, úhlové vzdálenosti hvězdy od
slunce atd. Jednoduše na všem co ovlivňuje modrý svit oblohy. Při
nedávných experimentech se u nás na hvězdárně povedlo dalekohledem
vizuálně rozlišit za dne dvojhvězdu Castor (mag 2-3).
** Na kosmických tělesech kde atmosféra není (např. na Měsíci) jsou
hvězdy bez problémů viditelné i za plného slunečního svitu.
Mýtus o pozorování hvězd ze dna studny či dmychadlem komína je
velmi starý a těžko říci, jak se na takovou teorii vůbec přišlo. Z
výše napsaného je jasné, že pohled komínem nemá šanci odstranit "modrý
svit oblohy", a tím i umožnit spatření hvězdné oblohy v plné kráse.
(snad vyjma teoretické možnosti 100km vysokého komína, který by ústil
až nad atmosférou :) Situace je úplně stejná jako při pohledu na
volné nebe ... s tím rozdílem, že se díváme "temnou rourou" a Slunce
nás tolik přímo neoslňuje. Tam patrně vznikla myšlenka, že na konci by
měly být vidět hvězdy. Ale na konci je zase pouze "kousek" oblohy,
který svítí stejnou plošnou jasností jako kdekoli jinde.
Dotaz: Zajímalo by mě, jaký průměr a jaké zvětšení by muselo mít zrcadlo astronomického
dalekohledu, aby se s ním dal na povrchu Měsíce zaměřit automobil. A to tak, aby
bylo teoreticky možno přečíst nápis na střeše automobilu s písmeny o velikosti
20 cm. Děkuji. (Tomáš Martínek)
Odpověď: Pro pozorování (rozlišení) 20cm objektů na Měsíci by bylo potřeba dosáhnout úhlového rozlišení dalekohledu pod tisícinu úhlové vteřiny. Obyčejným dalekohledem něčeho takového v pozemských podmínkách nelze dosáhnout - v pozorování nám totiž brání neklid v atmosféře (i drobné chvění vzduchu v atmosféře má při takto přesných pozorováních vliv na výsledný obraz). Pokud se nepoužijí nějaké triky, tak i ty opravdu velké dalekohledy se zrcadly okolo 10 m tak dosahují rozlišení jen něco pod 1 úhlovou vteřinu. Naštěstí některé jeden trik už umíme - říká se mu adaptivní optika a funguje tak, že monitorujeme stav atmosféry a prohýbáme korekční zrcadlo právě tak, abychom v atmosféře "pokroucené" světelné vlnoplochy zase vyrovnali. Technicky to není nic jednoduchého, ale už se to umí a většina těch opravdu velkých dalekohledů tento trik používá. Bohužel i s ním je však nyní hranice našich možností někde okolo setin úhlové vteřiny - na čtení 20cm nápisů na Měsíci to stále nestačí (ikdyž zaregistrovat na Měsíci světelný zdoj ekvivalentní zapálení svíčky či spíše rozsvícení žárovky bychom teoreticky už schopni byli).
Dotaz: Dobrý deň, chcel by som sa spýtat, prečo cez deň vníma oko svetlo šíriace sa zo
slnka ako žlté a v noci svetlo šíriace sa z hviezd ako biele. Nechápem tomu
mechanizmu, kedze aj slnko je hviezda. Ďakujem (Julius Hodoň)
Odpověď: Je-li dostatek světla, vnímá oko světelné podněty pomocí tyčinek i čípků, přičemž čípky zjískávají informace o barvě. Když je šero nebo tma, tedy světlo není dostatečně intenzivní, aby dráždilo čípky, uplatňují se pouze citlivější tyčinky, které ale umožňují jen černobílé vidění. Za šera a tmy proto nerozeznáváme barvy. Nicméně u jasnějších hvězd někdy barvu ještě schopni rozlišit jsme, takže třeba hvězdy Antares nebo Betelgeuze se nám jeví červeně. Pomocí dalekohledu pak jsme schopni vidět barvy i slabších hvězd.
Dobrým příkladem je například dvojhvězda Albireo ze souhvězdí Labutě. Pouhým okem se nám jeví jako jedna bílá hvězda, dalekohledem však jasně rozlišíme, že jdo o dvě blízké hvězdy, přičemž každá má jinou barvu - viz foto.
Dvojhvězda Albireo v dalekohledu
(zdroj:http://cs.wikipedia.org/)
Dotaz: K čemu je dobrý hodinový stroj dalekohledu? (denča)
Odpověď: Následkem zemské rotace se poloha kosmických objektů na obloze mění. Slunce je ráno vidět na východě, k večeru se ale na něj musíme dívat na západ. Podobně je to s hvězdami, i ony vlivem zemské rotace putují po obloze. Chceme-li je tedy pozorovat, musíme se za nimi pomalu otáčet. Při pozorování pouhým okem to nijak nevadí, neboť pohyb hvězd po obloze je pomalý a drobné otáčení hlavy či pohyb oka si ani neuvědomíme. Díváme-li se ale pevně ukotveným dalekohledem, hvězdy nám brzy utečou z jeho zorného pole. Proto mívají hvězdářské dalekohledy tzv. paralaktickou (neboli též polární či rovníkovou) montáž a mohou být doplněny ještě tzv. hodinovým strojem.
Paralaktická montáž znamená, že dalekohled je uchycen tak, aby pevná osa byla nasměrována rovnoběžně se Zemskou osou (míří přibližně k Polárce) a okolo ní se přístroj dalekohledu mohl otáčet. Pohyb hvězd pak stačí sledovat v této jediné ose, přičemž kolem osy se dalekohled musí otočit za 24 hodin, aby kompenzoval rotaci Země.
Hodinový stroj je pak zařízení, které takové otočení dalekohledu kolem osy jednou za 24 hodin samo mechanicky zajistí.
Tato otázka byla součástí 2. kola astronomické olympiády (http://olympiada.astro.cz/). Odpověď proto zveřejňujeme až po uzávěrce soutěže. Tazatelce se tímto za opoždění omlouváme.
Messierův katalog vytvořil francouzský astronom Charles Messier jako soupis mlhavých vesmírných objektů (hvězdokup, mlhovin a galaxií). Jeho první vydání z roku 1771 obsahovalo 45 objektů, v současné době katalog obsahuje 110 objektů označovaných M1 až M110.
Planetu Uran objevil William Herschell se svým dalekohledem při systematickém prohledávání oblohy 13. března 1781. Uran byl vlastně pozorován předtím už mnohokrát, ale byl mylně považován za hvězdu.
Planeta Neptun byla objevena 23. září 1846 astronomem Johannem Gottfridem Gallem a studentem astronomie Louisem d'Arrestem s pomocí matematické předpovědi, kterou vypracoval Urbain Jean Joseph Le Verrier.
Vyrobit dokonale přesné zrcadlo o průměru několika metrů je technologicky velmi obtížné a drahé. Složením zrcadla z menších komponent tedy umožňuje vyrábět dalehohledy výrazně levněji (či s větším průměrem zrcadla při stejné ceně).
