FyzWeb  odpovědna

Zaujal vás nějaký fyzikální jev? Nevíte si rady s jeho vysvětlením? Neváhejte a napište nám svůj dotaz!


nalezeno 170 dotazů obsahujících »elektric«

140) Olověný akumulátor02. 10. 2002

Dotaz: Chtěl jsem se zeptat, jestli nevíte o nějaké stránce na netu, kde by byl srozumitelně pro studenty a přehledně vysvětlen princip baterie, akumulátoru a fotočlánku. (Horalek Josef)

Odpověď: Milý kolego, spoustu zajímavých informací o zdrojích elektrického napetí, se mužete docíst na následující stránkách, http://www.volny.cz/krivka/elektricke_clanky.htm, http://www.sweb.cz/slaboproud/elt2/stranky1/elt031.htm, http://lucy.troja.mff.cuni.cz/~tichy/kap1/12.html, http://mujweb.atlas.cz/veda/nemec_comp/se1/05_01.html, návod, jak vyrobit jednoduchý olovený akumulátor najdete na stránce http://www.jaroska.cz/zamest/piskac/elmag/pbakum.htm.Stací do vyhledávace napsat príslušné heslo a pak si jen vybrat.
(M.Urbanová)   >>>  

141) Potenciální energie18. 09. 2002

Dotaz: Měl bych dotaz.Budu mít referát z fyziky a to o potenciální energii.Potřebuju osvětlit,co to je, protože nemohu sehnat žádnou literaturu. (Ivo)

Odpověď: Milý příteli, potenciální energie je stručně řečeno, tak jako každá energie, zakonzervovaná práce. Jak se dá práce zakonzervovat, aby se nezkazila? Třeba tak, že něco zvedneme do výšky. Tak to děláme s vodou v přepouštěcích elektrárnách. Vodu čerpáme do nádrže na kopci (tím ta voda získa potenciální energii gravitační) a ráno ji pustíme dolů na turbínu a ona svou energii odevzdá generátoru elektrické energie.
Jiná potenciální energie je energie pružnosti. Když napínáme luk, tak konáme práci, která je naštosovaná do luku. Když vystřelíme, luk svou energii poskytne šípu a práci nám vrátí, i když, tak jako vždycky, ne celou. Část utratí na teplo. Když k sobě přimáčkneme dva magnety souhlasnými póly, opět nám to dá trochu práce. Potom, co jeden magnet pustíme, odskočí. Potenciální energie magnetická se přemění na energii pohybovou. Zcela obdobně to bude při oddalování dvou elektrických nábojů opačného znaménka, které budou zvyšovat svou potenciální energii elektrickou. Ta se opět může přeměnit na jinou formu energie. Částicím atomového jádra můžeme dodat potenciální energii jadernou, také oddalováním od zbytku jádra.
(M. Rojko)   >>>  

142) Makroskopický a mikroskopický proud20. 08. 2002

Dotaz: Rád bych se zeptal, který proud je makroskopický a který mikroskopický a proč? (Petr Besta)

Odpověď: Nevím, v jakém kontextu je užit "mikroskopický proud", ale odpověď podle analogie by zněla asi takto: elektrický proud je vytvořen (mechanickým) pohybem elektrického náboje. Proto vztah "makroskopický proud" vs. "mikroskopický proud" by měl být jako "makroskopický pohyb" vs. "mikroskopický pohyb". U makroskopického předpokládáme "uspořádanost", takže takový pohyb vidíme i navenek. Mikroskopickým pohybem nazýváme zpravidla víceméně chaotický pohyb velmi malých částic, typicky molekul. Takový pohyb ovšem jako celek neuvidíme (střední hodnota vektoru rychlosti je nulová), ale projeví se nám jako (zvýšená) teplota předmětu (střední hodnota velikosti vektoru rychlosti, případně kvadrátu rychlosti, je nenulová).
V tomto smyslu by bylo možno nazvat mikroskopickými proudy např. vířivé proudy. V oblasti elektromagnetického pole je analogií např. rovnovážné tepelné záření ("záření černého tělesa"). Makroskopicky je homogenní a isotropní (tj. stejné ve všech bodech i ve všech směrech) a nemůžeme ho tedy popsat makroskopickými vektorovými veličinami E, D, H, B; jejich střední hodnota je nulová. Ovšem jejich čtverce, a rovněž hustota energie 1/2(E.D + H.B) jsou nenulové.
(J.Obdržálek)   >>>  

143) Povrchové napětí05. 08. 2002

Dotaz: Čím a jak je možno měřit povrchové napětí na plastových výrobcích? (Václav Matoušek)

Odpověď: Pokud rozumím správně otázce, pak by se povrchové napětí kapalin na plastových výrobcích mělo dát měřit tak jako na libovolném jiném materiálu, např. z kapilární elevace či deprese. Míníte-li jiné povrchové vlastnosti, a to materiálu samotného (např. povrchový elektrický odpor či svod), pak je precizujte.
(J.Obdržálek)   >>>  

144) Rentgenové záření05. 08. 2002

Dotaz: Prosím Vás, je pravda, že za působení většího napětí na elektronovou trysku z televize nevyletují elektrony, ale rentgenové záření? Jak velké by muselo být napětí? (Dave)

Odpověď: Milý kolego, v běžných rentgenech vzniká rentgenové záření tím, že intenzivní paprsek urychlených elektronů dopadá na materiál (např. tepelně odolný kov s vysokým Z), brzdí se v něm a tím budí brzdné rentgenové záření (rentgenové záření odnáší jen část absorbované energie, proto musí materiál něco vydržet a ještě být chlazen). Vyrábí se na to speciální součástka, "rentgenka". Spektrum rentgenového záření závisí na energii dopadajících elektronů - elektrony letící obrazovkou s energií lehce nad 10 keV, které se zabrzdí v luminescenční vrstvě a případně skle, budí také rentgenové záření, ale tak měkké, že tloušťka např. hliníku potřebná na jeho zeslabení na polovinu ("polotloušťka") je něco kolem desetiny milimetru (takže tlusté sklo obrazovky ho prakticky pohltí), pro praktické účely, např. rentgenování zlomených kostí, je potřeba mít urychlovací napětí desítek kV, např. pro 100 keV je už buzené rentgenové záření tak pronikavé, že odpovídající polotloušťka hliníku je 1,6 cm.

Je to takto:
1) Napětí mezi rozežhavenou katodou obrazovky a okolím vytváří elektrické pole v okolí katody. Je-li toto pole dostatečně silné, vytrhne z ní elektron; část energie (tzv. výstupní práce) se přitom použila na "vytržení" elektronu z materiálu katody, zbytek si nese elektron s sebou jako kinetickou energii. V oblasti energií v televizoru nám stačí počítat nerelativisticky, tedy kinetická energie je rovna Ek = 1/2 m v2. Nic jiného z katody nevylétává.
2) Elektron je dále urychlován a usměrňován elektrickým i magnetickým polem v obrazovce, až dopadne na příslušné místo stínítka. Během svého letu neztrácí energii žádným vyzařováním. (To by přicházelo v úvahu až v mnohem mohutnějších zařízeních typu synchrocyklotronu s mnohem většími energiemi.)
3) Dopadem na příslušné místo stínítka se elektron zabrzdí. Část jeho energie se spotřebuje mechanismem, který vede k tomu, že stínítko na tom místě zasvítí, zbytek energie se promění dílem na zahřátí a deformaci prostředí, kam elektron dopadl, dílem na elektromagnetické záření, tzv. brzdné záření. To má dvě výrazně rozlišné části - spojité spektrum vznikající principiálně vždy, když se elektricky nabitá částice urychluje (anebo brzdí, to je prostě urychlování se záporným znaménkem), a čárové spektrum, určené materiálem, v němž se elektron brzdí. Část brzdného záření padne i do rentgenových oblastí elektromagnetických vln ("měkké rentgenovo záření"), ovšem je poměrně slabá. Urychlující napětí obrazovky je deset až pětadvacet tisíc voltů, což není zas pro tento účel tak moc, záření se na své další cestě pohlcuje a samozřejmě na rozdíl od rentgenky je obrazovka koncipována tak, aby rentgenova záření k divákovi došlo co nejméně.

(J.Dolejší,J.Obdržálek)   >>>