Zaujal vás nějaký fyzikální jev? Nevíte si rady s jeho vysvětlením? Neváhejte a napište nám svůj dotaz!
nalezeno 170 dotazů obsahujících »elektric«
90) Odstínění magnetického pole
05. 08. 2003
Dotaz: Zajímalo by mě, zda je možné u dvou permanentních magnetů, které se vzájemně
odpuzují přerušit nebo odstínit na krátkou dobu jejich vzájemné odpuzování,
bez možnosti pootočení magnetů. Zda existuje materiál, kterým by se po vložení
mezi zmíněné dva magnety magnetismus přerušil. (Petr Havlíček)
Odpověď: Analogie mezi magnetickým a elektrickým polem není úplná. Elektrické pole
nábojů můžete odstínit vodivou slupkou, tedy Faradayovou klecí.
K odstínění magnetického pole se dá použít feromagnetický materiál s vysokou
permeabilitou (mi-metal, pemalloy). Takto se odstiňují supravodivé cívky,
aby rozptylové pole cívek, které uvnitř sebe vytvářejí pole o magnetické
indukci až 15 T, neovlivňovalo okolní přístroje a nepřitahovalo nebezpečně
velkou silou feromagnetické předměty. Vložíte-li však takovouto přepážku
mezi dva přitahující se magnety, nezrušíte tím silové působení. Magnety
budou přitahovány ke zmagnetované přepážce.
Dokonale odstínit magnetické pole je možné. Supravodič pod svou kritickou
teplotou se chová jako dokonalé diamagnetikum a vytlačuje ze svého objemu
siločáry magnetické indukce. Můžete v něm tedy vytvořit prostor odstíněný od
magnetických polí, vyžaduje to ovšem ochlazení do nízkých teplot (alespoň
asi 8 K pro klasické supravodiče, 80 K pro vysokoteplotní supravodiče) a
působící pole nesmí být vyšší než kritické pole supravodiče. Proto se tento
proces používá k odstinění slabých polí, např. magnetického pole Země.
Dotaz: Je černá díra "branou" do čtvrté dimenze? (Lukáš Lička)
Odpověď: Takto se to říci nedá. V Einsteinově teorii JSOU čtyři dimenze (3
prostorové a 1 časová). Černá díra je oblast prostoročasu ohraničená
"fiktivním povrchem" tzv. horizontem: lze skrz něj projít pouze dovnitř,
nikdy ne směrem ven. Člověk, který pod horizont spadne může v principu
žít dále, bude však nutné padat do středu černé díry. Tam se nachází
singularita. Během pádu do ní narůstají slapové gravitační síly, které
pozorovatele dříve či později roztrhají na kusy.
Existují ovšem i černé díry (např. když jsou elektricky nabité), které v
principu umožňují při "troše manévrování" se singularitě vyhnout a
"vyletět" v JINÉM vesmíru (ovšem opět stejné dimenze, jako má ten náš).
Jiná věc je, že si tento "tunel" do jiného vesmíru (tzv. červí díru) lze
PŘEDSTAVIT (znázornit) jako "most skrze vyšší dimenzi".
Dotaz: Zajímalo by me, jak je možné, že se kostka cukru (pevná látka) rozpustí ve
vodě a jiná pevná látka nikoliv (např. kovový předmět)? Jaká energie na ni
působí a na jakou "úroveň" se vlastně rozpustí? (Petr)
Odpověď: Jde o mezimolekulární síly.
Přeložte si to asi takto:
1) Proč vlastně - za dané teploty, tj. když molekuly mají nějakou tu
nadbytečnou energii - drží některé molekuly pospolu (látka je v pevné
fázi), jiné se drží poblíž sebe, ale nikoli už v pevných směrech (kapalina)
a jiné jsou si "cizí" - raději poletují (plyn)? Rámcově řečeno, jde o to,
jaký je poměr energie příslušné molekuly k potenciální energii dané vazbami
na sousedy.
2) Mám molekuly dvou druhů, dejme tomu, že s energiemi odpovídajícími
makroskopicky tomu, že látka je kapalinou. Bude pro konkrétní molekulu
energiově výhodnější držet se poblíž molekuly téhož druhu, anebo jiného
druhu? To ovšem záleží i na tvaru molekul spolu s rozložením elektrických
nábojů na povrchu. Je-li to molekule jedno či bude-li pro ni spojení s
jinou molekulou energiově atraktivnější, pak se - makroskopicky - budou obě
kapaliny mísit.
3) Analogická situace nastane, je-li teplota taková, že je v pevné fázi
jedna složka (rozpouštění ve fázi druhé) nebo obě (směsné krystaly, tj.
fakticky rozpouštění v tuhé fázi).
Pokud Vám tento náznak nestačí, zeptejte se znovu, podrobněji.
Dotaz: Zajímalo by mě, na jakém principu pracuje taková skleněná koule, ve které je
nějaký zařič). Po dotknutí na sklo se objeví ze zářiče paprsek elektrické
energie fialové barvy. (Martin)
Odpověď: To asi spíš míníte kouli se zředěným plynem (snad to jde i s He nebo Ar při
atmosférickém tlaku), v jejímž středu je elektroda napájena
vysokofrekvenčním napětím (např. z Teslova transformátoru). Když na kouli
nesaháte, teče náboj ze střední elektrody na povrch koule prostřednictvím
výbojů v plynu náhodně, když ruku přiblížíte, nabídnete mu lepší vodič a
výboje jdou směrem k ruce. Kdybyste si ji chtěl například koupit, pak zde
máte jeden z inzerátů http://www.generationstore.com/noname2.html , tady
zase návody na hraní si
http://van.hep.uiuc.edu/van/demos/Plasma%20Ball/Plasma%20Ball.htm.
Na webu se najdou i návody, klíčové slovo je "plasma ball" ...
Dotaz: Proč nelze kondenzátor použít jako zdroj energie, resp. proč ho lze postupně
malým proudem nabíjet, ale nelze si zase z něj proud brát postupně podle
potřeby jako např. z elektrického článku? (Petr Forejt)
Odpověď: Postupné nabíjení kondenzátoru malým proudem se děje tak, že před
kondenzátor je zařazen odpor, který průběh proudu snižuje na malé
hodnoty i na počátku nabíjení. Přesto samozřejmě, jak napětí na
kondenzátoru roste, se nabíjecí proud zmenšuje až napětí na
kondenzátoru dosáhne napětí zdroje a proud už je nulový.
Při odběru elektrické energie z kondenzátoru je to obdobné. Zpočátku
je napětí na kondenzátoru vyšší a při daném spotřebiči proud větší.
Čím více se kondenzátor vybíjí, tím menší je proud a tedy i odebíraný
výkon.
U elektrického článku jsou napětí i proud relativně stálé (samozřejmě taky
trochu klesá) a odebíraný výkon tedy tak značně
neklesá.
