FyzWeb  odpovědna

Zaujal vás nějaký fyzikální jev? Nevíte si rady s jeho vysvětlením? Neváhejte a napište nám svůj dotaz!


nalezeno 40 dotazů obsahujících »elektronu«

32) Fotoelektrický jev05. 12. 2002

Dotaz: Jak se užitím klasické fyziky vysvětluje fotoelektrický jev? Vysvětlení musí obsahovat pojmy kmity elektronu a rezonance. (Blanka Jonášová)

Odpověď: Podle klasické fyziky mj. nelze vysvětlit, že existují stabilní pevné látky. Můžeme to ale brát jako fakt z pozorování, jaksi "navíc". V kovu je elektron volný (vodivostní elektron), ale na to, aby se "vysvobodil" z kovu ven, do vakua, musíme mu dodat energii - výstupní práci. To lze učinit třeba právě světlem. Např. se může hromadit energie světelné vlny tak dloouho, až už stačí nějaký ten elektron "osvobodit". Ovšem klasická fyzika nedokázala vysvětlit jevy typické pro korpuskulární povahu interakce světla s látkou (prahová frekvence, výstupní energie elektronu závisející na frekvenci a nikoli intenzitě světla atp.). Ale asi nemá příliš smysl rozebírat klasické modely, když kvantový je celkem jednoduchý a dobře známý.
(J.Obdržálek)   >>>  

33) Poloha elektronu27. 11. 2002

Dotaz: Dobrý den chtěl bych se zeptat na jeden problém týkající se určení polohy elektronu v prostoru. Totiž když se snažíme polohu elektronu určit tak, že na něj vystřelíme foton o určité vlnové délce, zjistíme jeho polohu jen přibližně. Čím bude mít foton delší vlnovou délku, tím méně ovlivní rychlost elektronu, ale tím hůře zjistíme polohu elektronu. Problém je ale v tom, že nechápu to, že čím bude mít foton kratší vlnovou délku, tím přesněji určíme polohu elektronu. Sice kratší vnová délka fotonu ovlivní rychost elektronu dost hodně, ale nechápu jedinou věc, proč je samotná poloha elektronu určena přesněji, když vlnová délka fotonu je kratší. díky (Robin Muller)

Odpověď: Já se přiznám, že nevím, jak prakticky jedním fotonem změřit polohu elektronů a předpokládám, že autor řádek, které jste měl na mysli, to myslel značně symbolicky. Když chcete studovat strukturu malých objektů nějakým elektromagnetickým vlněním, pak rozlišovací schopnost souvisí s vlnovou délkou - je-li vlnová délka větší než struktura, neuvidíte ji. Proto na malé objekty potřebujete adekvátně krátké vlnové délky, obrazně i na určení polohy elektronů. Tato "optická" zkušenost se také najde v kvantové teorii, kde může být například zformulována v podobě relaci neurčitosti.
(J.Dolejší)   >>>  

34) Pozitron18. 10. 2002

Dotaz: Může vést pozitron (antičástice elektronu) elekrický proud? (Jiří Svatoš)

Odpověď: Ano, samozřejmě, v antisvětě v antivodičích vodí proud pozitrony. Ale i tady v našem normálním světě proud pozitronu v trubici urychlovače reprezentuje elektrický proud. V normalním drátě ale pozitrony proud nevodí, protože kdyby se tam už nějaký vyskytl, hned by anihiloval.
(J.Dolejší)   >>>  

35) Hmotnost elektronu12. 08. 2002

Dotaz: Chtěl bych vás poprosit o odkazy na podrobné informace ohledně otázky: Má elektron hmotnost? (Jiří Holas)

Odpověď: Elektron objevil v roce 1897 britský fyzik J.J. Thomson při zkoumání katodového záření. Klidová hmotnost elektronu je me = 9,109534 . 10-31kg. Hmotnost elektronu se vzrůstající rychlostí roste. Můžete ji vypočítat podle vztahu :
m = m0/ (1-(v/c)2)1/2 , kde m0 je klidová hmotnost elektronu, v je jeho rychlost a c je rychlost světla. Podle tohoto vzorce můžete samozřejmě spočítat hmotnost jakéhokoli tělesa pohybujícího se rychlostí v, jetliže znáte jeho klidovou hmotnost (při v = 0 m/s).
Zajímavé informace o elementárních částicích se můžete dočíst na adresách: http://www-hep2.fzu.cz/~rames/outreach/mikro2.pdf, http://www-hep2.fzu.cz/~rames/outreach/castice.html, http://www.aldebaran.cz/astrofyzika/interakce/particles.html, http://www.volny.cz/martin.korous/hmota/hmota.html, http://bfu.lf2.cuni.cz/cz/inka.html, konkrétně o elektronu např. na adrese: http://candra.hyperlink.cz/diplomka/rejstrik/hmotnost_elektronu.htm. Stačí do vyhledávače napsat heslo "hmotnost elektronu" nebo jen "elektron" a pak si jen vybrat.
(M.Urbanová)   >>>  

36) Rentgenové záření05. 08. 2002

Dotaz: Prosím Vás, je pravda, že za působení většího napětí na elektronovou trysku z televize nevyletují elektrony, ale rentgenové záření? Jak velké by muselo být napětí? (Dave)

Odpověď: Milý kolego, v běžných rentgenech vzniká rentgenové záření tím, že intenzivní paprsek urychlených elektronů dopadá na materiál (např. tepelně odolný kov s vysokým Z), brzdí se v něm a tím budí brzdné rentgenové záření (rentgenové záření odnáší jen část absorbované energie, proto musí materiál něco vydržet a ještě být chlazen). Vyrábí se na to speciální součástka, "rentgenka". Spektrum rentgenového záření závisí na energii dopadajících elektronů - elektrony letící obrazovkou s energií lehce nad 10 keV, které se zabrzdí v luminescenční vrstvě a případně skle, budí také rentgenové záření, ale tak měkké, že tloušťka např. hliníku potřebná na jeho zeslabení na polovinu ("polotloušťka") je něco kolem desetiny milimetru (takže tlusté sklo obrazovky ho prakticky pohltí), pro praktické účely, např. rentgenování zlomených kostí, je potřeba mít urychlovací napětí desítek kV, např. pro 100 keV je už buzené rentgenové záření tak pronikavé, že odpovídající polotloušťka hliníku je 1,6 cm.

Je to takto:
1) Napětí mezi rozežhavenou katodou obrazovky a okolím vytváří elektrické pole v okolí katody. Je-li toto pole dostatečně silné, vytrhne z ní elektron; část energie (tzv. výstupní práce) se přitom použila na "vytržení" elektronu z materiálu katody, zbytek si nese elektron s sebou jako kinetickou energii. V oblasti energií v televizoru nám stačí počítat nerelativisticky, tedy kinetická energie je rovna Ek = 1/2 m v2. Nic jiného z katody nevylétává.
2) Elektron je dále urychlován a usměrňován elektrickým i magnetickým polem v obrazovce, až dopadne na příslušné místo stínítka. Během svého letu neztrácí energii žádným vyzařováním. (To by přicházelo v úvahu až v mnohem mohutnějších zařízeních typu synchrocyklotronu s mnohem většími energiemi.)
3) Dopadem na příslušné místo stínítka se elektron zabrzdí. Část jeho energie se spotřebuje mechanismem, který vede k tomu, že stínítko na tom místě zasvítí, zbytek energie se promění dílem na zahřátí a deformaci prostředí, kam elektron dopadl, dílem na elektromagnetické záření, tzv. brzdné záření. To má dvě výrazně rozlišné části - spojité spektrum vznikající principiálně vždy, když se elektricky nabitá částice urychluje (anebo brzdí, to je prostě urychlování se záporným znaménkem), a čárové spektrum, určené materiálem, v němž se elektron brzdí. Část brzdného záření padne i do rentgenových oblastí elektromagnetických vln ("měkké rentgenovo záření"), ovšem je poměrně slabá. Urychlující napětí obrazovky je deset až pětadvacet tisíc voltů, což není zas pro tento účel tak moc, záření se na své další cestě pohlcuje a samozřejmě na rozdíl od rentgenky je obrazovka koncipována tak, aby rentgenova záření k divákovi došlo co nejméně.

(J.Dolejší,J.Obdržálek)   >>>