Zaujal vás nějaký fyzikální jev? Nevíte si rady s jeho vysvětlením? Neváhejte a napište nám svůj dotaz!
nalezeno 40 dotazů obsahujících »elektronu«
33) Poloha elektronu
27. 11. 2002
Dotaz: Dobrý den chtěl bych se zeptat na jeden problém týkající se určení polohy elektronu v prostoru.
Totiž když se snažíme polohu elektronu určit tak, že na něj vystřelíme foton o určité vlnové délce, zjistíme jeho polohu jen přibližně.
Čím bude mít foton delší vlnovou délku, tím méně ovlivní rychlost elektronu, ale tím hůře zjistíme polohu elektronu. Problém je ale v tom, že nechápu to, že čím bude mít foton kratší vlnovou délku, tím přesněji určíme polohu elektronu. Sice kratší vnová délka fotonu ovlivní rychost elektronu dost hodně, ale nechápu jedinou věc, proč je samotná poloha elektronu určena přesněji, když vlnová délka fotonu je kratší.
díky (Robin Muller)
Odpověď: Já se přiznám, že nevím, jak prakticky jedním fotonem změřit polohu elektronů a předpokládám, že autor řádek, které jste měl na mysli, to myslel značně symbolicky. Když chcete studovat strukturu malých objektů nějakým elektromagnetickým vlněním, pak rozlišovací schopnost souvisí s vlnovou délkou - je-li vlnová délka větší než struktura, neuvidíte ji. Proto na malé objekty potřebujete adekvátně krátké vlnové délky, obrazně i na určení polohy elektronů. Tato "optická" zkušenost se také najde v kvantové teorii, kde může být například zformulována v podobě relaci neurčitosti.
Dotaz: Může vést pozitron (antičástice elektronu) elekrický proud? (Jiří Svatoš)
Odpověď: Ano,
samozřejmě, v antisvětě v antivodičích vodí proud
pozitrony. Ale i tady v našem normálním světě proud
pozitronu v trubici urychlovače reprezentuje elektrický proud.
V normalním drátě ale pozitrony proud nevodí, protože kdyby
se tam už nějaký vyskytl, hned by anihiloval.
Dotaz: Prosím Vás, je pravda, že za působení většího napětí na elektronovou trysku z televize nevyletují elektrony, ale rentgenové záření? Jak velké by muselo být napětí? (Dave)
Odpověď: Milý kolego, v běžných rentgenech vzniká rentgenové
záření tím, že intenzivní paprsek urychlených elektronů
dopadá na materiál (např. tepelně odolný kov s vysokým Z),
brzdí se v něm a tím budí brzdné rentgenové záření
(rentgenové záření odnáší jen část absorbované energie,
proto musí materiál něco vydržet a ještě být chlazen).
Vyrábí se na to speciální součástka, "rentgenka".
Spektrum rentgenového záření závisí na energii
dopadajících elektronů - elektrony letící obrazovkou s
energií lehce nad 10 keV, které se zabrzdí v luminescenční
vrstvě a případně skle, budí také rentgenové záření,
ale tak měkké, že tloušťka např. hliníku potřebná na
jeho zeslabení na polovinu ("polotloušťka") je něco
kolem desetiny milimetru (takže tlusté sklo obrazovky ho
prakticky pohltí), pro praktické účely, např. rentgenování
zlomených kostí, je potřeba mít urychlovací napětí
desítek kV, např. pro 100 keV je už buzené rentgenové
záření tak pronikavé, že odpovídající polotloušťka
hliníku je 1,6 cm.
Je to takto:
1) Napětí mezi rozežhavenou katodou obrazovky a okolím
vytváří elektrické pole v okolí katody. Je-li toto pole
dostatečně silné, vytrhne z ní elektron; část energie (tzv.
výstupní práce) se přitom použila na "vytržení"
elektronu z materiálu katody, zbytek si nese elektron s sebou
jako kinetickou energii. V oblasti energií v televizoru nám
stačí počítat nerelativisticky, tedy kinetická energie je
rovna Ek = 1/2 m v2. Nic jiného z katody
nevylétává.
2) Elektron je dále urychlován a usměrňován elektrickým i
magnetickým polem v obrazovce, až dopadne na příslušné
místo stínítka. Během svého letu neztrácí energii
žádným vyzařováním. (To by přicházelo v úvahu až v
mnohem mohutnějších zařízeních typu synchrocyklotronu s
mnohem většími energiemi.)
3) Dopadem na příslušné místo stínítka se elektron
zabrzdí. Část jeho energie se spotřebuje mechanismem, který
vede k tomu, že stínítko na tom místě zasvítí, zbytek
energie se promění dílem na zahřátí a deformaci
prostředí, kam elektron dopadl, dílem na elektromagnetické
záření, tzv. brzdné záření. To má dvě výrazně
rozlišné části - spojité spektrum vznikající
principiálně vždy, když se elektricky nabitá částice
urychluje (anebo brzdí, to je prostě urychlování se
záporným znaménkem), a čárové spektrum, určené
materiálem, v němž se elektron brzdí. Část brzdného
záření padne i do rentgenových oblastí elektromagnetických
vln ("měkké rentgenovo záření"), ovšem je
poměrně slabá. Urychlující napětí obrazovky je deset až
pětadvacet tisíc voltů, což není zas pro tento účel tak
moc, záření se na své další cestě pohlcuje a samozřejmě
na rozdíl od rentgenky je obrazovka koncipována tak, aby
rentgenova záření k divákovi došlo co nejméně.
Dotaz: Mohli byste mi jasně a přesně vysvětlit, co je a jak vzniká magnetismus? V knížkách se člověk sice dozví to, že magnetismus vzniká při pohybu elektronů nebo podobně,ale jaký je princip vzniku magnetického pole na úrovni kvantové fyziky? Taky jsem někde četl, že tu hrají určitou roli spiny elektronu, fotony apod. (Tomáš Psika)
Odpověď:
Podívejte se třeba do velké barevné učebnice FYZIKA
(Halliday, Resnick, Walker), čes. překlad Prometheus,2001, do
kap. 29 a dalších.
Stručně řečeno: 1) Formulujme otázku
nikoli "co je to magnetismus, magnetické pole" apod.,
protože slovníková odpověď typu "magnetismus je hromadné
označení pro jevy související s magnetickým polem" a
"magnetické pole je spolu s elektrickým polem nedělitelnou
součástí elektromagnetického pole" by vás těžko
uspokojila. Otázka "Co je A?" se zodpoví převedením A na
B,C,D.. která jsou známá -- nebo která pokládáme za
známá a nerozebíráme je takhle obecně (např. čas). Ptejme
se raději "jak vzniká magnetické pole, jak se projevuje, co
ho ovlivňuje apod." Pak lze říci toto: 2)
Některé elementární částice mají vlastnost zvanou
elektrický náboj, vyjádřitelnou jako celistvé násobky tzv.
elementárního náboje e. Proton má náboj e, elektron --e,
neutron 0 (tj. nemá elektrický náboj). Pro úplnost: tzv.
kvarky z nichž je mj. složen proton i neutron, mají náboje
2e/3 a --e/3, ale nevyskytují se nikdy samostatně. Náboj
soustavy je algebraickým součtem všech nábojů jejich
částí a náboj proto můžeme snadno pozorovat i na
makroskopické úrovni. 3) Částice
s elektrickým nábojem (budeme ji pro stručnost nazývat
prostě "náboj") působí na jiný náboj silou. Vykládáme
to zavedením pojmu pole:
a) náboj vytváří kolem sebe pole
b) pole se mění (šíří se jeho změny apod.)
c) je-li náboj v (cizím, nikoli jen vlastním) poli, působí
na něj síla podle vzorce F = q( E + v x B),
kde q je náboj, v jeho rychlost (vektor), x značí vektorový
součin, E vektor elektrické intenzity a B vektor magnetické
indukce. 4) Kvantová teorie a) popisuje částici i pole
stejnými prostředky, b) vystihuje skutečnost, že některé
základní charakteristiky částic (a tedy i polí) se mění
nikoli spojitě, ale po jistých dávkách -- kvantech; např.
kvantem elmg. pole je foton. Ale i částice samy mohu chápat a
popisovat jako kvanta jistých polí. Tím se vysvětluje, že
částice téhož druhu jsou v kvantové teorii navzájem
nerozlišitelné (asi jako jednotlivé koruny na vašem účtu ve
spořitelně). c) dává nám "pohybové rovnice", tj.
rovnice, jimiž se příslušná kvantová pole řídí. 5) Některé částice mají vlastnost zvanou
spin (samozřejmě rovněž kvantovanou). Ta je spojena jednak
s momentem hybnosti, jednak s magnetickým dipólovým
momentem. Cokoliv byste potřeboval vědět podrobněji či
přesněji, hledejte v (dobrých) učebnicích raději než v
(dobré) populární literatuře. (Od toho jsou totiž učebnice,
aby vám něco systematicky vysvětlily. Populární literatura
má za účel přitáhnout a udržet váš zájem, i když občas
jen ozobe ty třešničky z dortu a seriozní základ vám
nedá.)