Zaujal vás nějaký fyzikální jev? Nevíte si rady s jeho vysvětlením? Neváhejte a napište nám svůj dotaz!
nalezeno 40 dotazů obsahujících »elektronu«
37) Jak vzniká magnetismus?
10. 05. 2002
Dotaz: Mohli byste mi jasně a přesně vysvětlit, co je a jak vzniká magnetismus? V knížkách se člověk sice dozví to, že magnetismus vzniká při pohybu elektronů nebo podobně,ale jaký je princip vzniku magnetického pole na úrovni kvantové fyziky? Taky jsem někde četl, že tu hrají určitou roli spiny elektronu, fotony apod. (Tomáš Psika)
Odpověď:
Podívejte se třeba do velké barevné učebnice FYZIKA
(Halliday, Resnick, Walker), čes. překlad Prometheus,2001, do
kap. 29 a dalších.
Stručně řečeno: 1) Formulujme otázku
nikoli "co je to magnetismus, magnetické pole" apod.,
protože slovníková odpověď typu "magnetismus je hromadné
označení pro jevy související s magnetickým polem" a
"magnetické pole je spolu s elektrickým polem nedělitelnou
součástí elektromagnetického pole" by vás těžko
uspokojila. Otázka "Co je A?" se zodpoví převedením A na
B,C,D.. která jsou známá -- nebo která pokládáme za
známá a nerozebíráme je takhle obecně (např. čas). Ptejme
se raději "jak vzniká magnetické pole, jak se projevuje, co
ho ovlivňuje apod." Pak lze říci toto: 2)
Některé elementární částice mají vlastnost zvanou
elektrický náboj, vyjádřitelnou jako celistvé násobky tzv.
elementárního náboje e. Proton má náboj e, elektron --e,
neutron 0 (tj. nemá elektrický náboj). Pro úplnost: tzv.
kvarky z nichž je mj. složen proton i neutron, mají náboje
2e/3 a --e/3, ale nevyskytují se nikdy samostatně. Náboj
soustavy je algebraickým součtem všech nábojů jejich
částí a náboj proto můžeme snadno pozorovat i na
makroskopické úrovni. 3) Částice
s elektrickým nábojem (budeme ji pro stručnost nazývat
prostě "náboj") působí na jiný náboj silou. Vykládáme
to zavedením pojmu pole:
a) náboj vytváří kolem sebe pole
b) pole se mění (šíří se jeho změny apod.)
c) je-li náboj v (cizím, nikoli jen vlastním) poli, působí
na něj síla podle vzorce F = q( E + v x B),
kde q je náboj, v jeho rychlost (vektor), x značí vektorový
součin, E vektor elektrické intenzity a B vektor magnetické
indukce. 4) Kvantová teorie a) popisuje částici i pole
stejnými prostředky, b) vystihuje skutečnost, že některé
základní charakteristiky částic (a tedy i polí) se mění
nikoli spojitě, ale po jistých dávkách -- kvantech; např.
kvantem elmg. pole je foton. Ale i částice samy mohu chápat a
popisovat jako kvanta jistých polí. Tím se vysvětluje, že
částice téhož druhu jsou v kvantové teorii navzájem
nerozlišitelné (asi jako jednotlivé koruny na vašem účtu ve
spořitelně). c) dává nám "pohybové rovnice", tj.
rovnice, jimiž se příslušná kvantová pole řídí. 5) Některé částice mají vlastnost zvanou
spin (samozřejmě rovněž kvantovanou). Ta je spojena jednak
s momentem hybnosti, jednak s magnetickým dipólovým
momentem. Cokoliv byste potřeboval vědět podrobněji či
přesněji, hledejte v (dobrých) učebnicích raději než v
(dobré) populární literatuře. (Od toho jsou totiž učebnice,
aby vám něco systematicky vysvětlily. Populární literatura
má za účel přitáhnout a udržet váš zájem, i když občas
jen ozobe ty třešničky z dortu a seriozní základ vám
nedá.)
Dotaz: Při radioaktivním rozpadu beta prvky s protonovým číslem Z vznikne prvek s protonovým číslem Z+1, vzniklý elektron (a neutrino) odletí. Znamená to, že se radiaktivní látka postupně kladně nabíjí? (Jiří Benda)
Odpověď: Máte pravdu, že
vyzářením elektronu se látka kladně nabíjí, ale tenhle
efekt není u běžných zářičů a v běžných situacích
vidět, neboť okolo nás se pohybuje spousta nábojů a několik
někde navíc se snadno vykompenzuje z okolí, zvláště když
záření ionizuje okolní prostředí a tak dodává další
náboje obou znamének. Svou roli hraje i skutečnost, že i dost
intenzivní zářiče (např. 1 TBq pro průmyslové použití,
před kterým se musíte pečlivě chránit) vyzáří za 1 s 1012
elektronů (tera), což znamená náboj o mnoho řádů menší
než coulomb. Sice nevím o experimentech, kde by něco
podobného měřilo, ale je velmi pravděpodobné, že tento
efekt nabíjení by šlo vidět experimentálně.
Dotaz: Přechází-li elektron v atomovém obalu mezi slupkami, vyzařuje/pohlcuje fotony.
Dochazí ke stejnému procesu vyzařování/pohlcování, pokud přechází elektrony
mezi jednotlivými podslupkami v rámci jedné slupky? (Vlasta)
Odpověď: V principu ano. Přechody uvnitř slupek jsou relativně
méně pravděpodobné než přechody mezi slupkami (což
souvisí s malou energií přechodu uvnitř slupky), takže
elektron zpravidla "dá přednost" přechodu na nižší
slupku, je-li tam pro něj místo.
Dotaz: 1. Slyšel jsem, že při pohledu z letícího letadla je vidět duha ve tvaru uzavřeného kruhu. Co je na tom pravdy?
2. Jaké je největší (resp. nejmenší) prakticky použitelné číslo? (např. číslo udávající počet částic ve vesmíru) (Václav Voráček)
Odpověď: 1. My nelétáme
tak často, abychom ji viděli na vlastní oči. Poletíte-li ale
poblíž vhodného závoje deště a bude-li svítit sluníčko z
druhé strany letadla, měl byste opravdu vidět duhu v podobě
uzavřeného kruhu charakterizovaného vrcholovým úhlem asi
42°.
Vysvětlení vzniku duhy a dalších atmosférických úkazů
můžete najít na stránkách Tomáše Tržického: http://www.astro.cz/projekty/ukazy/duha.htm#kanimaci
Další zajímavé články týkající se této problematiky najdete na: http://dir.seznam.cz/Veda/Fyzika/ 2. Odhad celkové hmoty viditelné vesmíru je 1023 Slunečních hmot, tj. asi 1081 nukleonů, nezanedbatelná je ale i neviditelná hmota (viz např. pěkný článek http://www.sciam.com/specialissues/0398cosmos/0398peebles.html
Za nejmenší prakticky použitelné číslo považuji nulu! Jinak třeba nejmenší rozměr ve světě bezprostředně kolem nás by mohl být třeba poloměr elektronu, který je podle rozptylových experimentů určitě menší než 1018 m (to je asi tisíckrát méně než poloměr protonu).