Zaujal vás nějaký fyzikální jev? Nevíte si rady s jeho vysvětlením? Neváhejte a napište nám svůj dotaz!
nalezeno 125 dotazů obsahujících »fyzikální«
11) Vypařování oleje
31. 03. 2008
Dotaz: Dobrý den, zajímalo by mě, jak je to s vypařováním oleje. Děkuji (hana vyroubalová)
Odpověď: S vypařováním oleje je to tak, že k němu dochází - stejně jako u všech ostatních kapalin. Díky velikosti molekul oleje (jde-li nám o stolní olej, jedna jeho molekula je zhruba 50x těžší než molekula vody) dochází k přechodu do plynného skupenství poměrně obtížně, což se odráží na nízké hodnotě fyzikální veličiny zvané tenze par či tlak sytých par nad hladinou kapaliny při dané teplotě. Různá ochota k vypařování u různých kapalin se projeví různým počtem molekul v plynném skupenství nad hladinou kapaliny, a čím více molekul, tím větší tlak.
Vyjádřeno číselně: slunečnicový olej má při pokojové teplotě tenzi par pod 100 Pa, což je 25x méně než voda. Vyjádřeno zkušenostně: pokud olej dokážete ucítit, je to jasný důkaz jeho vypařování, tj. putování jeho molekul v plynném skupenství na Vaši nosní sliznici. Že kapalinu necítíte, to však ještě nic neznamená - příčina může být také v chybějících čichových receptorech, například pro všudypřítomnou vodu, dusík či kyslík jsou receptory skutečně zbytečné.
Dotaz: Prosim o radu z jake nejvetsi hloubky dokaze vysat vodu cerpadlo (atmosferické)
a cim je to dano... prosim hlavne o fyzikalni vysvetleni...dekuji (oldrich)
Odpověď: Klasické vodní čerpadlo využívající tlaku atmosféry dokáže nasát vodu z hloubky okolo 10 m. Zezpoda je do trubky je voda tlačena atmosférickým tlakem působícím na hladinu vody, nahoře je čerpadlem nasávána, t.j. je tam snižován tlak (a takto snížit tlak můžeme maximálně na hodnoty blízké 0 Pa). Rozdíl tlaků (cosi jako "síla nasávání") je tedy maximálně jedna atmosféra. Proti této "síle" ale působí hydrostatický tlak v nasávací hadici/trubce. Při výšce nad 10 m je už tento tlak větší než ona "síla nasávání" a čerpadlo tedy nemůže nasávat.
Toto fyzikální omezení lze ale snadno obejít pomocí ponorného čerpadla, které je umístěno dole u nasávacího otvoru a vodu vytlačuje. Dosáhnout pak lze prakticky libovolného tlaku, který snesou použité materiály (trubky, vladtní čerpadlo, ...) a čerpat tedy z libovolné hloubky.
Dotaz: Vážení, vzhledem k tomu, že mé fyzikální vzdělávání skončilo absolvováním
gymnázia, chtěla bych vás poprosit o odpověď na tuto úlohu: Bedna je zavěšena
nad zemí na citlivých vahách. Do bedny vletí otvorem pták, který se nedotýká
stěn ani si nikde nesedá. Zůstane po celou dobu ve vzduchu (poletuje). Ukáží
váhy nějakou změnu a proč? Za Vaši odpověď i věnovaný čas Vám předem děkuji.
M.Nesporá (Milena Nespora)
Odpověď: Bedna sama o sobě svou tíhu nezvětší. Je ale pravděpodobné, že pták máváním křídly zvíří vzduch tak, že tento vzduch bude narážet do stěn či dna bedny, podobně, jako kdyby někdo příslušným směrem foukal. Pak se může nějaká měřitelná změna způsobená tímto "foukáním" při vážení bedny projevit.
Dotaz: Dobrý den, narazil jsem na jeden příklad u přijímaček na VŠ a zajímalo by mě
Vaše řešení - nacházíme se na určitém místě na zeměkouli (40° s.š.) v den
letního slunovratu v pravé poledne a máme změřit úhel dopadu paprsku. Zajímalo
by mě jak fyzikální řešení, tak popř. nějaká geografická "pomůcka", jestli tedy
existuje... Děkuji za odpověď (Jakub Dohnal)
Odpověď: V době letního slunovratu vystupuje Slunce o 23 stupňů 27 minut výše než v době rovnodennosti. V době rovnodennosti přitom platí, že maximální výška Slunce nad obzorem je rovna 90° mínus zeměpisná šířka. V případě pozorování v pravé poledne v 40° s.š. tedy bude Slunce ve výšce 90°-40°+(23°27'), tedy asi 73 a půl stupně nad obzorem.
Dotaz: Chtěl bych se zeptat, jakým způsobem pulsary emitují tak úzký paprsek záření?
Září tímto způsobem i ostatní neutronové hvězdy? (Martin)
Odpověď: Pulzar je neutronová hvězda, tedy hvězda vzniklá zhroucením dostatečně hmotné "obyčejné" hvězdy. "Obyčejná" hvězda, správněji tzv. hvězda hlavní posloupnosti je například naše Slunce. V takové hvězdě probíhají termojaderné reakce, které jednak dodávají hvězdě energii, aby mohla zářit, krom toho ale také pomáhají udržet hvězdu stabilní (tlak vznikajícího záření působí proti gravitačním silám). Když hvězda ve svém jádru vypotřebuje jaderné palivo (zejména vodík, později u větších hvězd i helium a další lehké prvky) a nedokáže již vzdorovat vlastní gravitaci, začne se gravitačně hroutit. Menší a střdní hvězdy (s hmotností do přibližně 1,4 násobku hmotnosti Slunce - to je tzv. Chandrasekharova mez) se zhroutí do tzv. bílého trpaslíka - hvězdy o poloměru asi 10 000 km. Zde jejich hroucení zastaví tlak elektronového plynu (kvantově mechanický jev). Bílý trpaslík pak už jen velmi pomalu chladne a tím postupně přestává tepelně zářit.
Hvězdy mnohonásobně hmotnější než hmotnost Slunce se zhroutí úplně a vznikne tzv. černá díra.
A někde mezi tím, jsou hvězdy, které jsou jen o něco málo hmotnější než ona Chandrasekharova mez (1,4 hmotnosti Slunce). Ty už jsou příliš hmotné na to, aby je udržel tlak elektronového plynu a hroutí se až na poloměr několika desítek kilometrů, kde je hroucení zastaveno tzv. tlakem neutronového plynu. Vzniká tak tzv. neutronová hvězda.
Pulzar je otáčející se neutronová hvězda se silným magnetickým polem. Nějaké magnetické pole má prakticky každá hvězda. Když se pak hvězda zhroutí - smrskne z poloměru několika miliónů kilometrů na několik desítek kilometrů, magnetické pole se značně zahustí. Stejně tak prakticky každá hvězda rotuje (naše Slunce se otočí přibližně jednou za 25 dní) a při hroucení se i rotace značně (nepřímo úměrně poloměru) urychlí. Neutronová hvězda pak zárí zejména ve směru svého magnetického pole, přičemž toto pole rotuje společně s hvězdou, takže neutronová hvězda vysílá do vesmíru podobně, jako otáčejicí se maják - jejich světlo/záření vidíme v podstatě jen tehdy, když je jejich svazek paprsků nasměrován k nám.
Modře je znázorněn emitovaný svazek záření, bíle magnetické siločáry a zeleně osa rotace pulzaru. Zdroj: wikipedia.org
Tímto způsobem září všechny neutronové hvězdy, které ve vesmíru pozorujeme. Neutronové hvězdy, které by takto nezářily, totiž zatím nijak jinak detekovat neumíme (zejména proto, že neutronová hvězda je rozměrově velmi velmi malá a svítí tedy jen velmi slaboučce). Teoreticky je možné, aby existovala nerotující neutronová hvězda (tj. je to z pohledu fyzikálních zákonů to není apriori zcela vyloučené).
