FyzWeb  odpovědna

Zaujal vás nějaký fyzikální jev? Nevíte si rady s jeho vysvětlením? Neváhejte a napište nám svůj dotaz!


nalezeno 125 dotazů obsahujících »fyzikální«

38) Vteřina nebo sekunda?10. 10. 2006

Dotaz: Lze nebo nelze ve fyzikální terminologii používat jednotku 1 vteřina místo 1 sekundy? Stejně tak jako jednotku rychlosti metr za vteřinu místo metr za sekundu? (Ivana Vargová)

Odpověď: Ve fyzikální terminologii by se měl pro jednotku času používat výhradně pojem sekunda, vteřina je zde totiž chápána jako úhlová vteřina (1/3600 úhlového stupně).

Slovo sekunda má původ v latinském secunda minuta hora (druhé zmenšení hodiny), slovo vteřina pak má podobný původ, ale místo latiny vychází z ruštiny (konkrétně ze slova второй = druhý).

(Jakub Jermář)   >>>  

39) Hmotnost elektronu a protonu14. 09. 2006

Dotaz: Jaká je hmotnost elektronu a jaká je hmotnost protonu? (Honza)

Odpověď: Klidová hmotnost elektronu je me = 9,109·10-31kg, klidová hmotnost protonu mp1,672·10-27kg.

(Jakub Jermář)   >>>  

40) Proutkaření04. 09. 2006

Dotaz: Dobrý den, jaký je Váš názor na použití proutku (virgule) při geofyzikálním průzkumu. Jde mi o lokalizaci puklin ve skalním podloží, popř. elektrických kabelů (pod proudem, bez proudu). Podle informací, které jsem našel na internetu, není tak jasné, že proutkařství patří do oblasti pavěd. Díky za odpověď. (Ondřej)

Odpověď: Proudkařství není ani věda ani pavěda, ale spíše něco jako řemeslo. Nejčastěji se proutkaření používá pro vyhledávání a detekci vody v podzemí. Pokusy prováděné nejen na naší fakultě nás vedou k přesvědčení, že proutkaři dosahují úspěchu při hledání vody díky svým znalostem a pozorování okolí (při hledání vody si všímají především typu vegetace a geologických jevů) než díky proutku. Proutek je spíše taková ozdoba, talisman či divadélko pro nezasvěcené. Objasňováním proutkaření a dalších na první pohled záhadných jevů se na naší katedře zabýval například Doc. RNDr. Milan Rojko, CSc.

(Jakub Jermář)   >>>  

41) Bílý hluk30. 05. 2006

Dotaz: "Bílý hluk" - pojem vztahující se k rušení hluku nepříjemného hlukem příjemným. Otázka zní: Existuje nějaká fyzikální možnost jak rušit hluk? Anebo alespoň jak bez nákladných stavebních úprav se vypořádat s touto problematikou, například i generátorem "bílého hluku". Kde mohu najít více informací? (Ing. Vlasta Čudanová)

Odpověď: Hluk lze eliminovat pasivně nebo aktivně. Mezi pasivní metody patří použití obkladových materiálů s velkou absobcí energie vibrací v akustickém pásmu, protihlukové zábrany, které vytvářejí akustický stín nebo hluk odrážejí.

Aktivní metody potlačování hluku využívají interference (skládání) zvukové vlny původní a umělé vytvořené, která má stejnou velikost ale opačnou fázi. Složením obou pak vznikne (v ideálním případě) ticho. Umělou složku vytváří elektronický systém na základě snímaného příchozího hluku. Aktivní metody jsou použitelné pro malé lokace (protihluková sluchátka, opěrky křesel) a jen obtížné použitelné v interiérech (např. auta).

Více informací lze nalézt pod 'Active noise control'

(Ing. Vlastimil Pic)   >>>  

42) Světelné stopy nejen při fotografování02. 05. 2006

Dotaz: Jaký optický jev způsobuje světelnou stopu, například při kroužení(jakémkoli rychlém pohybu) rozžhaveným klacíkem ve tmě? (linda)

Odpověď: Obrazce vznikající při rychlém pohybu světelného zdroje nejsou způsobeny žádným fyzikálním optickým jevem, ale jsou důsledkem nedokonalosti snímače, nejčastěji tedy oka. Pro názornost se ale podívejme nejprve na fotoaparát - ten při pořizování snímku na chvilku odkryje fotocitlivou vrstvu (film u klasických či snímací senzor u digitálních fotoaparátů) a když už je "nachytáno" dostatek světla, fotoaparát zase fotocitlivou vrstvu zakryje. Pokud se tedy fotografovaný předmět pohybuje, bude na výsledné fotografii zachycena jeho pozice od okamžiku odkrytí fotocitlivé vrstvy až do okamžiku jejího zakrytí - bude tedy rozmazaný. Při fotografování kroužícího žhnoucího klacíku tedy bude zachycena část jeho trajektorie.

V případě oka se nedá mluvit o zakrývání či odkrývání sítnice, protože pokud zrovna nemrkáme, je oko otevřené stále. Přesto zde dochází k podobnému jevu. Jednotlivé fotocitlivé buňky (tyčinky pro černobílé a čípky pro barevné vidění) totiž potřebují ke své aktivaci (oby odeslaly signál, že na ně dopadá světlo) určitý čas (a musí "nasbírat" dost světla), dá se tedy řict, že průměrují množství dopadajícího světla za určité krátké časové období. Při dobrém osvětlení je tento čas relativně krátký (několik setin sekundy), při horším ovětlení se doba prodlužuje (v šeru používáme už jenom tyčinky a ty jsou v tomto ohledu pomalejší). Celý obraz pak navíc ještě doupraví a zpracuje mozek tak, aby mu dával smysl.

(Jakub Jermář)   >>>