Dotaz: Dobrý den, jaký je Váš názor na použití proutku (virgule) při geofyzikálním
průzkumu. Jde mi o lokalizaci puklin ve skalním podloží, popř. elektrických
kabelů (pod proudem, bez proudu). Podle informací, které jsem našel na
internetu, není tak jasné, že proutkařství patří do oblasti pavěd. Díky za
odpověď. (Ondřej)
Odpověď: Proudkařství není ani věda ani pavěda, ale spíše něco jako řemeslo. Nejčastěji se proutkaření používá pro vyhledávání a detekci vody v podzemí. Pokusy prováděné nejen na naší fakultě nás vedou k přesvědčení, že proutkaři dosahují úspěchu při hledání vody díky svým znalostem a pozorování okolí (při hledání vody si všímají především typu vegetace a geologických jevů) než díky proutku. Proutek je spíše taková ozdoba, talisman či divadélko pro nezasvěcené. Objasňováním proutkaření a dalších na první pohled záhadných jevů se na naší katedře zabýval například Doc. RNDr. Milan Rojko, CSc.
Dotaz: "Bílý hluk" - pojem vztahující se k rušení hluku nepříjemného hlukem příjemným. Otázka zní: Existuje nějaká fyzikální možnost jak rušit hluk? Anebo alespoň jak bez nákladných stavebních úprav se vypořádat s touto problematikou, například i generátorem "bílého hluku". Kde mohu najít více informací? (Ing. Vlasta Čudanová)
Odpověď: Hluk lze eliminovat pasivně nebo aktivně. Mezi pasivní metody patří použití
obkladových materiálů s velkou absobcí energie vibrací v akustickém pásmu,
protihlukové zábrany, které vytvářejí akustický stín nebo hluk odrážejí.
Aktivní metody potlačování hluku využívají interference (skládání) zvukové vlny
původní a umělé vytvořené, která má stejnou velikost ale opačnou fázi. Složením
obou pak vznikne (v ideálním případě) ticho. Umělou složku vytváří elektronický
systém na základě snímaného příchozího hluku. Aktivní metody jsou použitelné
pro malé lokace (protihluková sluchátka, opěrky křesel) a jen obtížné
použitelné v interiérech (např. auta).
Více informací lze nalézt pod 'Active noise control'
Dotaz: Jaký optický jev způsobuje světelnou stopu, například při kroužení(jakémkoli
rychlém pohybu) rozžhaveným klacíkem ve tmě? (linda)
Odpověď: Obrazce vznikající při rychlém pohybu světelného zdroje nejsou způsobeny žádným fyzikálním optickým jevem, ale jsou důsledkem nedokonalosti snímače, nejčastěji tedy oka. Pro názornost se ale podívejme nejprve na fotoaparát - ten při pořizování snímku na chvilku odkryje fotocitlivou vrstvu (film u klasických či snímací senzor u digitálních fotoaparátů) a když už je "nachytáno" dostatek světla, fotoaparát zase fotocitlivou vrstvu zakryje. Pokud se tedy fotografovaný předmět pohybuje, bude na výsledné fotografii zachycena jeho pozice od okamžiku odkrytí fotocitlivé vrstvy až do okamžiku jejího zakrytí - bude tedy rozmazaný. Při fotografování kroužícího žhnoucího klacíku tedy bude zachycena část jeho trajektorie.
V případě oka se nedá mluvit o zakrývání či odkrývání sítnice, protože pokud zrovna nemrkáme, je oko otevřené stále. Přesto zde dochází k podobnému jevu. Jednotlivé fotocitlivé buňky (tyčinky pro černobílé a čípky pro barevné vidění) totiž potřebují ke své aktivaci (oby odeslaly signál, že na ně dopadá světlo) určitý čas (a musí "nasbírat" dost světla), dá se tedy řict, že průměrují množství dopadajícího světla za určité krátké časové období. Při dobrém osvětlení je tento čas relativně krátký (několik setin sekundy), při horším ovětlení se doba prodlužuje (v šeru používáme už jenom tyčinky a ty jsou v tomto ohledu pomalejší). Celý obraz pak navíc ještě doupraví a zpracuje mozek tak, aby mu dával smysl.
Dotaz: Dobrý den, mě by zajímalo, jak fyzikové došli na to, že absolutní nula má
hodnotu právě -273,15°C? Této teploty není možné dosáhnout, tak jak na to
přišli, že je to právě tolik? Vychází se třeba z nějaké konstanty...? Děkuji za
případnou odpověď. (Markéta Ondrušková)
Odpověď: Posunutí termodynamické teploty vůči Celsiově stupnici (tedy číslo 273,15) nevychází z žádné obecné konstanty. Parametry Celsiovy stupnice byly zvoleny zcela uměle lidmi, bez ohledu na hodnoty základních fyzikálních konstant (stupnice byla definovaná dle teplot tání a varu vody za určitých tlaků).
Kdybychom neznali termodynamickou teplotní stupnici, zjistili bychom (alespoň přiližně) hodnotu absolutní nuly tak, že bychom změřili například objem nějakého plynu při dvou různých teplotách za stejného tlaku. Pomocí přímé úměry bychom pak spočítali, za jaké teploty by plyn neměl žádný objem. Vycházíme přitom ze zjednodušujícího předpokladu, že plyn se chová téměř jako ideální plyn a je tedy tvořen pouze bodovými (bezrozměrnými) molekulami či atomy.
Ačkoli není možné absolutní nuly dosáhnout, lze se k ní prakticky libovolně přiblížit (samozřejmě čím jsme blíže, tím je další přiblížení obtížnější). Absolutní nula je tedy v podstatě jakousi limitou možného ochlazování. Dnes už je technologicky možné malé vzorky hmoty zmrazit na teplotu jen několik tisícin K.
