Zaujal vás nějaký fyzikální jev? Nevíte si rady s jeho vysvětlením? Neváhejte a napište nám svůj dotaz!
nalezeno 125 dotazů obsahujících »fyzikální«
75) Rozfoukávání ohně
07. 04. 2003
Dotaz: Jaká je hranice mezi rozfoukáváním ohně a jeho sfouknutím? A jaká je
fyzikální příčina sfouknutí ohně? (Radek Kottner)
Odpověď: No to je krásná otázka,
vůbec netuším, mohu jen spekulovat: Když si vezmu třeba jako modelový
příklad kus již hořícího dřeva, pak rozfoukávání ohně, resp. dmýchání
znamená, že k dostatečně zahřátému materiálu přivádím vzduch obsahující
kyslík potřebný k hoření. Kdyby byl tento vzduch horký, jednoznačně by
hoření podporoval. Když má pokojovou teplotu, pak bude kromě přinášení
kyslíku oblast hoření ochlazovat a tento efekt asi při nějaké rychlosti
převáží. Navíc u mnoha materiálů hoří páry, které dostečný přívod vzduchu
může odfouknutím rozředit a ochladit tak, že se nezapálí. Navrhuji zkoumat
podobné efekty u táboráku. Jinak se podívejte na stránky profesionálních
hasičů, např. http://www.mvcr.cz/hasici/ aj. případně zkuste hasiče
kontaktovat. To jsou experti na dané otázky.
Dotaz: Do turbíny proudí pára, která se získává ohřevem vody ve dvou kotlích. Jeden
je vytápěn uhlím a druhý biomasou. Turbína roztáčí generátor a ten vyrábí
elektřinu a ztrátové teplo se odvádí do chladicí věže. Umíme říci, z jaké
energie (uhelné nebo z biomasy) je vyrobena elektřina a z jaké teplo. Je
nějaký fyzikální zákon, který nám říká jak se vyrobená energie dělí? (Bruner)
Odpověď: Neumíme. Na energii není stopa po tom, jak vznikla. Konvertujete-li teplo
na mechanickou práci (a posléze na elektřinu), pak jen víte, jaká je
maximální účinnost.
Dotaz: Čas od času narážím na články, které popisují něco nového, někdy i
převratného, a za čas články, které původní zprávy vyvracejí.
Jak odfiltrovat informace, které jsou nepravdivé nebo nedostatečně
dokázané a naopak, které články přijmout jako ty, které jsou s největší
pravděpodobností správné?
Zajímalo by mě, kterou instituci či organizaci ctí svět fyziků tak,
že její závěry např. o nějaké nové teorii, bere jako platné. (Jan Bošota)
Odpověď: To není vůbec jednoduché. Jistou pomůckou je skutečnost, že renomované
fyzikální časopisy jsou recenzované, tj. před publikací příspěvek redakce
pošle recenzentovi, někdy třeba i několika, se žádostí o názor a
doporučení, zda článek publikovat nebo ne. Samozřejmě recenzent může být
ledabylý nebo novost příspěvku nepochopit, ale v průměru tenhle systém
dlouho a docela úspěšně funguje. Další pomůckou je zvyk dobrých pracovišť
diskutovat výsledky na seminářích a tak je podrobovat jisté interní
oponentuře. Nic z uvedených mechanismů však není dokonalé. Vidíte-li nový
článek s novou myšlenkou, experimentálním faktem atd., můžete se
orientovat skutečně jen podle renomé časopisu a pracoviště autora. Po čase
se ale objeví reakce, buď je práce citovaná, výsledky použité a ověřené
jinými autory, nebo naopak vyvráceny. Chce to čas. Ilustrativním příkladem
je příběh studené fúze (více se o ní dočtete v Odpovědně).
Dotaz: Zajímalo by mne, jak fyzikové vidí svůj obor z hlediska jistoty tvrzení,
které podávají. Př.: fyzik vysloví zákon, a "dokáže" ho experimentem,
dostane za něj třeba nějakou cenu. A pak mu to někdo vyvrátí. Smůla.
Chyba je v tom, co to je "dokázat". V každé aparatuře může být zrnko prachu.
Je tedy ve fyzice nutný princip výstavby teorií, dle hesla: "Co není vyvráceno,
je pravdivé."? V matematice je všechno jinak: "Co není dokázáno, nesmí
být přijímáno jako pravdivé."
(Uhlík Jan)
Odpověď: Následující odpověď bude obsahovat mé chápání věci, jednotliví fyzikové
se budou určitě trochu lišit. Já si myslím, že fyzikové nevyslovují
zákony, které by posléze dokazovali. To dělají leda učitelé. Fyzikové se
dívají kolem sebe, často s pomocí více či méně rafinovaných
experimentálních zařízení, a snaží se výsledky svého pozorování vyjádřit v
co nejsrozumitelnější podobě, související s nějakou interpretací, nejlépe
s vnitřně konzistentní teorií, která popisuje co nejširší okruh jevů.
Podstatnou vlastností dobré teorie je, že nejen vysvětluje již pozorované
jevy, ale že také předpovídá nové. Hledání těchto předpovězených nových
jevů se chápe jako nástroj k možnému vyvrácení dané teorie, resp. zvýšení
její věrohodnosti. Fyzikální teorii totiž nelze dokázat, jen vyvrátit.
Teorie, které se osvědčily, mají statut toho nejlepšího, co v dané chvíli
máme a mohou být velmi užitečné, i když časem se může objevit hlubší
pohled.
Dotaz: Zajímalo by mě, jaké jsou metody měření rychlosti světla ve vakuu. (Robert Fiala)
Odpověď: Klasické jsou metody optické. Při koherentním světle vytvoříme
interferenční obrazce ze dvou paprsků, z nichž jeden proletí měřenou
vzdálenost (případně vícekrát po odrazu na zrcadle). Uvážíte-li vlnovou
délku světla, je zřejmé, že jde o měření velice citlivá a přesná.
Uvažujete-li o ověřování teorie relativity, pak uvažte, že můžete k měření
použít také světlo mimozemských zdrojů; světlem hvězd získáváte zdroj,
který se vůči Vám pohybuje s rychlostí v průběhu roku proměnnou o + - 30
km/s (oběžná rychlost Země kolem Slunce. Také můžete měřit rychlost
radiových vln (což je rovněž elektromagnetické vlnění).
Pro přesný popis interferometrů doporučuji speciální literaturu z
fyzikální optiky.
