Zaujal vás nějaký fyzikální jev? Nevíte si rady s jeho vysvětlením? Neváhejte a napište nám svůj dotaz!
nalezeno 365 dotazů obsahujících »jev«
101) Hexahydrát chloridu vápenatého
20. 03. 2007
Dotaz: Moja otázka je viac praktického charakteru a dotýka sa možno viac chémie.
Hexahydrát chloridu vápenatého nám po veµmi dlhom skladovaní prešiel do veµmi
hustého roztoku. Pre praktické potreby by som ho potreboval mať v kryštalickom
stave - ako by sa dal spätne vykryštalizovať? Dá sa udržať v tomto stave aj za
bežných podmienok? (Kmeťo Ąudovit)
Odpověď: Tento jev znám bohužel z vlastní zkušenosti - jak u chloridu vápenatého, tak
u dalších látek. Zkusila bych rozpustit po částech ve velkém množství horké
vody a nechat volně vykrystalizovat, pokut máte čas se tím zabývat. Nevím,
nakolik se dá rozpouštění krystalů ve vzdušné vlhkosti, případně ve vlastní
uvolněné hydrátové vodě (?), zabránit, pomoci by mohla přítomnost sušidla ve
skladovací nádobě (vlepit sáček se silikagelem do víka), které by pohlcovalo
vznikající vlhkost.
Dotaz: Dobrý den. Mám prosím obavu o nezávadnost potravin ohřívaných v mikrovlnce. Není
možné, že po jejich vyjmutí z trouby nějakou dobu vyzařují absorbované záření -
mikrovlnná fosforescence? Děkuji, Martina (Martina K.)
Odpověď: Po vyjmutí ohřátého pokrmu z mikrovlnné trouby tento pokrm skutečně vyzařuje elektromagnetické záření. V případě pokrmu bude maximum intenzity záření kdesi v infračervené oblasti - tedy ve formě sálajícího tepla, méně pak bude zářit i v ostatních pásmech spektra, tedy i v mikrovlnné oblasti. Září totiž každý libovolným způsobem zahřátý objekt s nenulovou teplotou, včetně lidí. Fosforescence se objeví tehdy, dochází-li vnějším buzením k excitaci elektronů do energeticky vyšších metastabilních stavů a později k následnému vyzáření takto získané energie, obvykle ve viditelném světle či jeho blízkém okolí. S mikrovlnnou fosforescencí jako pojmem jsem se osobně pravděpodobně ještě nesetkal. Pokud její existenci připustíme, nemělo by mít takové zbytkové vyzařování pokrmu v mikrovlnné oblasti dle mého názoru na člověka žádný znatelný vliv, přinejmenším proto, že by šlo o jev zanedbatelné intenzity a nízkých energií, pravděpodobně srovnatelný s mikrovlnným zářením z okolí.
Dotaz: Zajímalo by mě jak je to s rychlostí světla v různých prostředích, pokud se tedy
světlo láme na rozhraní dvou prostředí je to kvůli různým rychlostem světla v
daných prostředích. Tzn., že světlo se zde šíří rychlostí menší než je rychlost
c, jak se toto dá vysvětlit, když existuje zákon podle kterého se světlo stále
pohybuje rychlostí c? A je tedy jen teoreticky možné světlo v prostředí, kde se
pohybuje výrazně pomaleji předběhnout, ale samozdřejmě běžet rychlostí menší než
c? (Mirek)
Odpověď: V látkových prostředích se světlo skutečně pohybuje pomaleji a to tím pomaleji, čím větší je index lomu daného prostředí. Zatím ve vakuu se světlo šíří rychlostí 299 792 458 m/s, například ve vodě je to už jenom něco málo přes 225 000 000 m/s. Princip konstantní rychlosti světla (c = 299 792 458 m/s), platí pouze ve vakuu, v látkovém prostředí může (a je) jeho rychlost menší. Nic hmotného se nemůže pohybovat ani stejně rychle ani rychleji než světlo ve vakuu, což ale vůbec neznamená, že by se to nemohlo pohybovat rychlostí vyšší, než je rychlost světla v daném prostředí. Pokud tedy například urychlíme elektron či třeba neutron na rychlost 99% c a strefíme se s ním do vody (přičemž rychlost světla ve vodě je zhruba 75% c), bude se tato částice pohybovat výrazně rychleji, než světlo v daném prostředí. Pohybující se částice při tom bude emitovat tzv. Čerenkovovo záření. Čerenkovovo záření (někdy též Čerenkovův efekt) bylo poprve pozorováno již roku 1934 ruským fyzikem Pavlem Alexejevičem Čerenkovem (1904-1990).
Dotaz: Dobrý den, chtěla jsem se Vás optat ohledně Ruhmkorffova induktoru. V knize
Pespektivy telepatie od pana Rejdáka jsem četla, že tento induktor může
znemožnit telepatii. Dost se proto o něj zajímám. Nemusíte se mnou souhlasit,
spíše jsem Vás jsem ale chtěla poprosit o informace o tomto induktoru. Jak je
velký, je slyšitelný? Jak přesně vypadá? (Jitka Smejkalová)
Odpověď: Máte pravdu v názorech na možnosti telepatie bychom se asi neshodli. Zapojení Ruhmkorffova induktoru již bylo objasněno v odpovědi nazvané "Ruhmkorffův induktor". Pokud Vás zajímá spíše vzhled a chování tohoto přístroje, pak Vám snad poslouží níže uvedené obrázky.
O Ruhmkorffovi a jeho induktoru (na stránkách je nazýván indukční cívkou) si můžete přečíst například na
Dotaz: Dobrý den! Při rozhovoru o supravodivosti jsem nedávno svému synovi nedokázal
odpovědět na tyto tři dotazy: Velkým nepřítelem polovodičů je zvýšená teplota.
Proto se polovodičové součástky běžně opatřují různými chladiči, které mají
teplo, vznikající průchodem proudu součástkou, rozptýlit do okolí. Někteří
kutilové si prý pořizují pro své procesory v počítačích chlazení vodou a dokonce
i kapalným dusíkem... Otázky tedy zní: 1.) jak se bude chovat polovodič na bázi
křemíku (tranzistor, mikroprocesor), který bude pracovat v kosmu, když bude
ochlazen na teplotu 2,7 K ? 2.) nedojde k supravodivosti a následnému zkratu,
(úplnému otevření všech PN přechodů)? 3.) na jakou mezní teplotu mohu
(teoreticky)polovodiče zchladit, aniž by ztratily svou funkčnost, danou
principem PN přechodu? Samozřejmě, existují datasheety, ve kterých je rozsah
provozních i skladovacích teplot výrobcem definován. Polovodiče navíc pracují v
souborech s jinými součástkami a zdroji energie, které takové snížení teploty
též nemusí snést... Jedná se tedy o čistě teoretické pracovní podmínky. Děkuji
za Váš čas a zájem, Štěpnička. (Vladimír Štěpnička)
Odpověď: K odpovědi na tyto otázky je třeba si uvědomit, co způsobuje vedení proudu v polovodičích anebo v supravodičích. K tomu, aby se mohly nositele náboje (elektrony nebo díry) podílet na vedení proudu v polovodiči, musejí překonat energetickou bariéru - zakázány pas. Čím vyšší teplotu má polovodič, tím větší množství nositelů nábojů se dostane do vodivostniho pasu. Toto množství se mění s teplotou exponenciálně. Rostoucí proud pak zahřívá polovodič a mohlo by dojít k jeho zničení. V nízkých teplotách naopak odpor polovodiče výrazně roste. Toho se dá využít k měření teploty. Takový monokrystal germania s odporem několika ohmů za pokojové teploty má pod teplotou kapalného hélia (4,2 K) odpor desítek i stovek kiloohmu v závislosti na stupni dopování. Většina polovodičových prvků již není schopna pracovat při teplotě kapalného dusíku (77 K). Pro účely nízkošumového zesílení jsou vyvíjený tranzistory schopné pracovat v nízkých teplotách, v nich se však p-n přechody udržují na stabilizované vyšší teplotě procházejícím proudem. Pro tyto účely jsou vhodnější jiné polovodiče než křemík, zejména GaAs, pak pracují i při 4 K. Kosmické pozadí má sice teplotu asi 2,7 K, teplota předmětů v kosmu je určena zejména absorpci záření a bývá mnohem vyšší než tato nejmenší teplota reliktního záření. Také se procházejícím proudem tepelně stabilizují. Tento problém je tedy na kosmických aparaturách vyřešen. Supravodiče vedou proud (bez odporu) jiným mechanismem. Elektrony se v supravodiči pohybují po párech korelované (s opačným momentem a opačným magnetickým momentem - spinem), takže na ně mřížka zbytku atomů nepůsobí. Tento jev nastává hlavně v kovech a slitinách (nemagnetických) pod určitou kritickou teplotou. Existuje sice supravodivost i v nekovech (oxidech, organických látkách, fullerenech, MgB a dalších), ty však nemají polovodičový charakter vodivosti. Tedy situaci, kdy se v polovodiči projeví supravodivost, si dovolím vyloučit. Závazným problémem je však poškození elektronických součástek záchytem částic kosmického záření, které může může mít negativní vliv na jejich parametry.
