Zaujal vás nějaký fyzikální jev? Nevíte si rady s jeho vysvětlením? Neváhejte a napište nám svůj dotaz!
nalezeno 365 dotazů obsahujících »jev«
106) Rozhlad světla hranolem, UV a IR záření
05. 02. 2007
Dotaz: Rozložím-li hranolem světlo, získám spektrum barev. Na jednom kraji bude
červená, na druhém fialová barva. Je za těmito barvami ještě něco, co nevidím?
(za fialovou ultrafialová a před červenou infračervená?) Bude "červený" konec
teplejší a mohu s ním něco ohřát? Mohu "fialovým" koncem zobrazit ochranné prvky
bankovek? (Jindra Slavík)
Odpověď: Ano, při rozkladu světla je skutečně za viditelným spektrem na jedné straně infračervené záření a na druhé straně záření ultrafialové. Uvádí se, že právě takto (umístěním teploměru kousek za červenou část spektra světla rozloženého hranolem) bylo infračervené záření prokázáno britským hudebníkem a amatérským astronomem Frederickem Williamem Herschelem (1738-1822).
Pokud začnete s rozkladem světla pomocí hranolu experimentovat, nenechte se ale překvapit některými možnými komplikacemi:
Rozkladem světla nijak nezintenzivníte dané záření. Pokud tedy chcete něco ohřát, hranolem si moc nepomůžete (v porovnání s tím, že daný předmět vystavíte záření přímo, tedy bez hranolu) - hranol světlo jen rozkládá.
Zejména u ultrafialového záření se můžete setkat s tím, že hranol (z obyčejného skla) jej bude pohlcovat, takže jím UV záření prakticky neprojde a vy jej vedle fialové části spektra nebudete detekovat.
Poznámka: William Herschel je mimo jiného znám také jako objevitel planety Uran (který pozoroval roku 1781). Později se ale zjistilo, že Uran byl pozorován již několikrát i dříve, poprvé snad již roku 1690 anglickým astronomem Johnem Flamsteedem.
Dotaz: Dobrý den, chtěl bych se poptat jestli je možné, aby voda (potůček) tekla do
kopce. V Řecku je magnetická hora Lifidra (http://www.ck-margaritopoulos.cz/odkaz_lifidra.htm), kde voda teče do kopce. Děkuji
(J.Hladík)
Odpověď: Na vodu skutečně může působit magnetismus, ale voda, jakožto slabé diamagnetikum, není do míst s větší hustotou magnetických siločar (přesněji s větší intenzitou magnetického pole) přitahována, naopak je slabě odpuzována (což mnoho lidí napoprve dost překvapí) . Tento jev však nemůže nějaké tečení do kopce vysvětlit. Totéž magnetické pole by totiž muselo nutně přitahovat železné (feromagnetické) předměty mnohonásobně větší silou, ale především na druhou stranu (tj. do míst s větší magnetickou intenzitou). Pokud by tedy měla voda téct do kopce, byl by autobus, automobil či parní válec obrovskou silou tažen v protisměru, tedy dolu z kopce. To je ale v rozporu s popisem na uvedené webové stránce.
Osobně se proto domnívám se, že jde o nějaký druh klamu (tj. zdá se nám, že je to do kopce, ale ve skutečnosti je to nepatrně z kopce). Jistě by ale bylo zajímavé danou lokalitu důkladně proměřit.
Dotaz: Dobrý den, mám dotaz ohledně následujícího jevu, když mám nějaký hmotný předmět (krychli) a položím jej na stůl, tak zakřiví časoprostor. Ovšem co se stane, když krychli rychle odstraním? Vrátí se zakřivení časoprostoru hned po odstranění
krychle zpět a nebo to nějakou chvíli trvá? Případně jestli by se za určitých
podmínek časoprostor do původní polohy dokonce vůbec nevrátil. Již předem děkuji
za odpověd a zároven se omlouvám za laický dotaz. (Martin)
Odpověď: Máte pravdu v tom, že hmotný předmět zakříví prostoročas (v odborné fyzice se častěji používá výraz prostoročas než časoprostor, myslí se tím obvykle totéž). Pokud bychom těleso z daného místa odstranili nebo jej začali přemísťovat jinam, projeví se to samozřejmě změnou deformace prostoročasu, tato změna však nebude okamžitá, ale bude se všemi směry šířit od místa vzniku její příčiny (tj. od místa, kde ubyla či přibyla hmota a/nebo energie) a to velmi velikou rychlostí - prakticky lze zjednodušeně říct, že se změna deformace bude šířit rychlostí světla.
Dotaz: Dobry den, rad bych se zaptal jak to dopadlo s detekci gravitacnich vln? Vim, ze
se je pokouseli detekovat na univerzite Caltech, ale nedari se mi vyhledat
nejaky vysledky. Taky jsem slysel, ze se snad planuje postavit velky detektor na
obezne draze. Opravdu se neco takoveho chysta? (Honza)
Odpověď: Na světě je několik detektorů gravitačních vln, z nichž některé už systematicky měří tři roky a postupně zlepšují citlivost zařízení. Problém je totiž v tom, že předpokládaný signál bude i od těch největších zdrojů extrémně slabý (populárně se to přirovnává k rozlišení změny vzdálenosti Země-Slunce na úrovni velikosti atomů). Zatím skutečně detektory nic nenaměřily, a proto se objevují komentáře poukazující na to, že při konstrukci příliš nadhodnotili odhadovanou sílu signálů od astrofyzikálních zdrojů. Tento problém by měl vyřešit satelitní detektor LISA (skládající se že tři satelitu rozmístěných do trojúhelníku), jehož citlivost by měla být dostatečná. Jeho vypuštění se však stále odkládá.
Dotaz: Dobry den, zajimalo by me jake jsou momentalni objevy/pokroky v teorii
superstrun? Nahlizi se na teorii superstrun jako na dobrou teorii nebo o ni
vetsina vedcu pochybuje? Predpovida tato teorie nejaky jevy, ktere by se alspon
teoreticky daly experimentalne overit? Dekuji za odpovedi. (Honza)
Odpověď: Nejsem expert v teorii strun, ale z aktuálních pokroků bych vybral řešení problémů kosmologické konstanty (její velmi malé hodnoty) prostřednictvím tzv. "krajiny" (landscape) metastabilních řešení, která umožňuje existenci vesmíru s námi pozorovanou hodnotou kosmologické konstanty.
Většina z teoretických fyziků zabývajících se kvantovou gravitací a/nebo teoriemi sjednocení stále ještě považuje teorii superstrun za nejlepšího kandidáta. Ovšem postupem času se začínají stále více prosazovat i jiné teorie (např. smyčková kvantová gravitace). Je to způsobené částečně zpomalením vývoje ve strunách, které od řešení fyzikálně podstatných otázek stále více přechází k pitvání matematického formalismu teorie. Ještě podstatnější je ovšem právě absence experimantálně ověřitelných teorií. Nejnovější urychlovač LHC v CERNu by sice mohl objevit tzv. supersymetrické partnery běžných částic (což teorie strun předpovídá) nebo další dimenze (stočené do miniaturních rozměrů takže neovlivňují běžnou fyziku). Jenže pokud se tak nestane, strunoví teoretici pravděpodobně prohlásí, že fundamentální energetická škála teorie je vyšší a experimenty na LHC tedy nic odhalit nemohou. Což znamená, že teorie je při opakovaném posouvání zmíněné skály (to se už stalo) v podstatě nevyvratitelná, a tedy by se nejednalo o vědeckou teorii.
Pokud se o struny zajímáte, můžete navštívit následující stránky:
