Zaujal vás nějaký fyzikální jev? Nevíte si rady s jeho vysvětlením? Neváhejte a napište nám svůj dotaz!
nalezeno 365 dotazů obsahujících »jev«
108) Rychlosti změn deformace prostoročasu
29. 01. 2007
Dotaz: Dobrý den, mám dotaz ohledně následujícího jevu, když mám nějaký hmotný předmět (krychli) a položím jej na stůl, tak zakřiví časoprostor. Ovšem co se stane, když krychli rychle odstraním? Vrátí se zakřivení časoprostoru hned po odstranění
krychle zpět a nebo to nějakou chvíli trvá? Případně jestli by se za určitých
podmínek časoprostor do původní polohy dokonce vůbec nevrátil. Již předem děkuji
za odpověd a zároven se omlouvám za laický dotaz. (Martin)
Odpověď: Máte pravdu v tom, že hmotný předmět zakříví prostoročas (v odborné fyzice se častěji používá výraz prostoročas než časoprostor, myslí se tím obvykle totéž). Pokud bychom těleso z daného místa odstranili nebo jej začali přemísťovat jinam, projeví se to samozřejmě změnou deformace prostoročasu, tato změna však nebude okamžitá, ale bude se všemi směry šířit od místa vzniku její příčiny (tj. od místa, kde ubyla či přibyla hmota a/nebo energie) a to velmi velikou rychlostí - prakticky lze zjednodušeně říct, že se změna deformace bude šířit rychlostí světla.
Dotaz: Dobry den, rad bych se zaptal jak to dopadlo s detekci gravitacnich vln? Vim, ze
se je pokouseli detekovat na univerzite Caltech, ale nedari se mi vyhledat
nejaky vysledky. Taky jsem slysel, ze se snad planuje postavit velky detektor na
obezne draze. Opravdu se neco takoveho chysta? (Honza)
Odpověď: Na světě je několik detektorů gravitačních vln, z nichž některé už systematicky měří tři roky a postupně zlepšují citlivost zařízení. Problém je totiž v tom, že předpokládaný signál bude i od těch největších zdrojů extrémně slabý (populárně se to přirovnává k rozlišení změny vzdálenosti Země-Slunce na úrovni velikosti atomů). Zatím skutečně detektory nic nenaměřily, a proto se objevují komentáře poukazující na to, že při konstrukci příliš nadhodnotili odhadovanou sílu signálů od astrofyzikálních zdrojů. Tento problém by měl vyřešit satelitní detektor LISA (skládající se že tři satelitu rozmístěných do trojúhelníku), jehož citlivost by měla být dostatečná. Jeho vypuštění se však stále odkládá.
Dotaz: Dobry den, zajimalo by me jake jsou momentalni objevy/pokroky v teorii
superstrun? Nahlizi se na teorii superstrun jako na dobrou teorii nebo o ni
vetsina vedcu pochybuje? Predpovida tato teorie nejaky jevy, ktere by se alspon
teoreticky daly experimentalne overit? Dekuji za odpovedi. (Honza)
Odpověď: Nejsem expert v teorii strun, ale z aktuálních pokroků bych vybral řešení problémů kosmologické konstanty (její velmi malé hodnoty) prostřednictvím tzv. "krajiny" (landscape) metastabilních řešení, která umožňuje existenci vesmíru s námi pozorovanou hodnotou kosmologické konstanty.
Většina z teoretických fyziků zabývajících se kvantovou gravitací a/nebo teoriemi sjednocení stále ještě považuje teorii superstrun za nejlepšího kandidáta. Ovšem postupem času se začínají stále více prosazovat i jiné teorie (např. smyčková kvantová gravitace). Je to způsobené částečně zpomalením vývoje ve strunách, které od řešení fyzikálně podstatných otázek stále více přechází k pitvání matematického formalismu teorie. Ještě podstatnější je ovšem právě absence experimantálně ověřitelných teorií. Nejnovější urychlovač LHC v CERNu by sice mohl objevit tzv. supersymetrické partnery běžných částic (což teorie strun předpovídá) nebo další dimenze (stočené do miniaturních rozměrů takže neovlivňují běžnou fyziku). Jenže pokud se tak nestane, strunoví teoretici pravděpodobně prohlásí, že fundamentální energetická škála teorie je vyšší a experimenty na LHC tedy nic odhalit nemohou. Což znamená, že teorie je při opakovaném posouvání zmíněné skály (to se už stalo) v podstatě nevyvratitelná, a tedy by se nejednalo o vědeckou teorii.
Pokud se o struny zajímáte, můžete navštívit následující stránky:
Dotaz: Možná se obracím špatně, ale už nevím na koho jiného bych se měl obrátit. Zakoupil jsem si meterologickou stanici a mám si vní nastavit relativní tlak při hladině moře, aby mě dobře předpovídala počasí. Samozdřejmě si nevím rady, proto pokud můžete, prosím, pomožte mi. Jsem ze Starého Města pod Sněžníkem okr. Šumperk.
Za každou pomoc strašně děkuji. (Martin Šimek)
Odpověď: Máte-li přístup k internetu, pak má stránkách http://www.chmi.cz/ si kliknete na obrázek nadepsaný METEOROLOGIE A KLIMATOLOGIE, vlevo dole zvolte oddělení aerologických a přízemních pozorování a potom tlačítko SYNOP. Objeví se Vám grafy průběhu aktuálních hodnot meteorologických prvků (čas je v UTC). Vpravo nahoře v této tabulce jsou uvedeny aktuální hodnoty. Hodnota tlaku je uvedena přepočtená na referenční hladinu (hladina moře).
Nemáte-li přístup k internetu, pak budete asi muse zavolat někam, kde se toto provádí - nejlépe na Český hydrometeorologický ústav (tel.: 244 031 111 - ústředna) a chtít hodnotu tlaku redukovanou na hladinu moře.
Dotaz: Dobrý den, díky za pěkné stránky. Zde je můj dotaz: Na kolejích jsem měl sorpční
lednici, která chladila až mrazila. Teplotu jsme neměřili, ale někdy jsme
vyndali veci zmrzlé a jindy ne. Několikrát se mi stalo, že jsem vodu (vodovodní)
v PET lahvi vytáhl z lednice a voda byla v tekutém stavu. V okamžiku, kdy jsem
PET lahev otevřel voda během 1-2 sekund zmrzla. Krásně prokrystalizovala v celém
objemu. Podobným způsobem, jako když lupnutím aktivujete takové ty ohřívací
polštářky. Podmínky: lednice - sorpční, zavřená ve skříni PET laveh - takový ten
měkčí typ, objem 2 litry, ležíci v lednici na výparniku, úplně plná nebo téměř
plná. Zajímalo by mě, při jakých podmínkách to nastává. Kam se ztratí energie
potřebná ke změně skupenství? Jak mohu tento stav reprodukovat? Jestli si dobře
pamatuji tak energie potřebná ke změně skupenství je zhruba stokrát vyšší než ke
změně teploty kapaliny o 1C. Takže vodu podchladím, jakoby na -100C a pak se mi
přemění na led o teplotě 0C. (Jaroslav Bernkopf)
Odpověď: Voda, kterou jste vyndal z chladničky, se podle všeho nacházela v tzv. metastabilním stavu, kdy je její teplota sice už pod nulou, ale stále ještě zůstává celá v kapalném skupenství. Tento stav je tím méně pravděpodobný, čím většího přechlazení dosáhnete, případně čím více vody v nádobě máte. S dvoulitrovou PET láhví lze znatelného přechlazení dosáhnout zřídka - a když, tak pouze o několik málo stupňů Celsia. Menší množství vody (řekněme 1 ml) lze ovšem snadno přechladit i na teplotu -10 °C a méně. Drobné kapičky se dají přechladit až o desítky stupňů Celsia!
Přechlazená kapalina je nestabilní. Přítomnost rušivých vlivů (nečistoty, otřesy) a další chlazení zvyšují společně šanci, že kapalina samovolně přejde do stabilnějšího stavu - zmrzne.
Mrznutí začne tím, že se někde v objemu kapaliny (typicky na stěnách nebo částečkách nečistot) objeví první krystalek ledu. Ten velmi rychle roste v jakousi dendritickou strukturu prolínající se celou kapalinou, což je ono vámi pozorované rychlé prorůstání krystalků. Tím se ovšem uvolňuje latentní krystalizační teplo ohřívající zbytek přechlazené kapaliny. Teplota přechlazené vody tak během této "bouřlivé" krystalizace po zlomku sekundy až několika málo sekundách vzroste na teplotu tuhnutí (0 °C). Sem se tedy "ztratí" ona pohřešovaná energie. Zbytek kapaliny tuhne již běžným způsobem.
V přiloženém grafu je zachycen průběh teploty v reálném experimentu, který probíhal s 1 ml destilované vody, jejíž počáteční teplota byla přibližně 1 °C. Z grafu lze vyčíst, že se voda v tomto experimentu přechladila o více než 10 °C, načež během velice krátkého okamžiku prorostla zmíněnou dendritickou ledovou strukturou za součásného vzrůstu teploty na 0 °C. "Domrzání" potom trvalo ještě asi minutu a dvacet sekund. Teplota okolí byla přibližně -17 °C.
